Novinář Miroslav Korecký ve svém komentáři pro iDNES zhodnotil působení a odkaz nečekaně zesnulého nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. „Zemře-li nečekaně nejbohatší muž v zemi, je to podobné, jako když kdysi odešel absolutistický panovník. Anebo v novější době nějaký diktátor či kmotr mafie. Takové scény jsou popisovány třeba v souvislosti se smrtí Stalina: první hodiny a dny zachvátil totální chaos a obavy, jaký nový řád se objeví, až se usadí zvířený prach.“
Chaos podle Koreckého nezachvátil jen byznysové kruhy a Kellnerovu PPF, ale také sféru politickou a mocenskou. „Už bezmála dvě desítky let tak měl nadstandardní vztahy s hlavami státu, Václavem Klausem i Milošem Zemanem. Prvnímu dosud sponzoroval jeho Institut Václava Klause na pražské Hanspaulce, s druhým létal do Číny a proslulým se stal Zemanův zpáteční let v soukromém letadle PPF. Kromě toho měl úzké vazby na řadu vlivných politiků v různých stranách. Ani to mu vždy nezaručilo úspěch, třeba když Národní bezpečnostní úřad označil za bezpečnostní problém společnost Huawei, čínského partnera PPF,“ popisuje Korecký.
Kellner byl podle Koreckého velký pragmatik, který kvůli svému byznysu udržoval dobré vztahy s lídry ne tak úplně demokratických režimů. Díky tomu, že druhé volební období prezidenta Zemana se chýlí ke konci, Kellner začal podle novináře s hledáním nových spojenců v politice. „Kellner to naznačil už předloni, když v úvodním slově k Výroční zprávě PPF za rok 2018 kritizoval směřování Evropy k „individuální nárokovosti, rovnostářství a relativizování tradičních hodnot“. A varoval před „novodobými tendencemi omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení“.
Tento příklon ke konzervatismu byl podle Koreckého logický v tom smyslu, že staré tradiční strany pomalu končí a derou se k moci nové. „Jak se v tomto novém světě zorientovat a jak v něm vystavět nové politicko-byznysové vlivové vazby, to už ale budou muset vymyslet Kellnerovi následníci,“ zakončil svůj komentář novinář Korecký.
Publicista a bývalý blízký spolupracovník Mirka Topolánka Martin Schmarcz k náhlému úmrtí Petra Kellnera napsal: „U nás není až tak zvykem litovat skonu podnikatelů. Mělo by. Po každém velkém člověku zůstane prázdno, ať už se jmenuje Václav Havel, Hana Hegerová, nebo Petr Kellner. V posledním případě přicházíme o výsledky práce kreativního byznysmena na vrcholu sil.“
„Abyste to dotáhli na první příčky v globálním měřítku, musíte kromě vlastních schopností a píle mít také příhodné podmínky a kus štěstí. Petr Kellner se stále snažil zlepšovat, pracovat na sobě. A připravoval tak cestu pro další.“
Schamrcz Kellnera popisuje jako neokázalého a energického byznysmena. „Vybudoval impérium sahající přes tři kontinenty a přinejmenším evropského významu. Podporoval charitu, investoval do vývoje léků. Jednou bude jeho význam zhodnocen. V této chvíli však platí, že lidé o něm vědí málo a pod vlivem předsudečných mediálních hodnocení na něj zřejmě nemají nejlepší názor.“ To je podle novináře škoda zejména proto, že po padesáti letech totality i po zkušenostech s premiérem Babišem prý potřebujeme velké podnikatelské vzory.
Kellner chtěl podle Schmarcze i podle svých vlastních slov dokázat, že Češi můžou obstát ve světové špičce, a zároveň připomněl, že PPF by se to nepovedlo bez českých kořenů. „Takto si představuji vlastenectví: ne vymezování se vůči světu, ale snahu v něm vítězit,“ píše novinář s respektem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AZy
