„Odpůrci těchto dotací včetně Václava Klause nejsou nekulturní vyšinutí blázni,“ míní. Však obrazy namalované Picassem či romány Dostojevského stát také neplatil, a přece si našly své místo v dějinách. Dotace podle něj totiž jen podporují tvorbu, která zajímá málokoho a je určena spíše pro menšinu, a to na úkor většiny.
O tom, zda film obdrží dotaci, rozhoduje odborná komise. A v tomto momentě ztrácí filmový průmysl podle Ábelovského svou svobodu. „Hodnocení toho jestli je film odpovídající pro poskytnutí státní dotace se může nakonec zvrhnout v zvrácený způsob propagandy. Ačkoli si to někteří nechtějí připustit, toto riziko vždy existuje a je lepší se mu vyhnout,“ varuje. Nehledě prý na to, že vzniká i dostatečný prostor pro případnou korupci.
Nic není zadarmo
„My jsme si jen zvykli, že jakýkoliv výkyv ziskovosti nebo kvality v jakémkoliv sektoru je z důvodu nedostatku dotací a podpory státu, taky jsme si zvykli, že spousta věcí má být zadarmo. Jenže ono není nic zadarmo,“ uvádí Ábelovský. Když prý stát dotuje filmy, připravuje tak o peníze někoho jiného, neboť státní peníze jsou vždy daně lidí či inflace, která je v podstatě daní skrytou.
„Možná by se filmaři měli soustředit více na svoje dílo, než na boj o dotace,“ doporučuje českým filmovým tvůrcům.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nem
