Diskusi odstartovala otázka z titulu panelu, tedy „Kam by měla patřit Česká republika?“ První se k tématu vyjádřil bývalý diplomat Petr Kolář, který řekl, že důvodem, proč se v rámci think-tanku Evropské hodnoty angažuje, je úlek z toho, že se taková otázka vůbec musí klást. „Usnuli jsme předčasně na vavřínech, mysleli jsme si, že vstupem České republiky do a NATO a EU jsme se stali součástí svobodného světa, pevně se zakotvili v euroatlantickém prostoru a že si to už  budeme jen užívat. Když se začalo ukazovat, že je kladena řada otázek, zda neexistuje lepší alternativa, a že se liberální společnost jeví slabá, protože se příliš utápí v diskusi, že příliš zdůrazňuje toleranci, místo, aby ukazovala sílu, stejně jako spousta mých přátel jsem znejistěl. První šok přišel s anexí Krymu, ale ani ne tak z toho, že to Rusko udělalo. To se dalo u státu, který má velmocenské tendence, předpokládat, zaskočila mě ale reakce některých evropských a světových politiků, když začali relativizovat to, kdo je agresor a kdo je oběť,“ řekl v úvodu panelové debaty Petr Kolář. Který upozornil, že zažil jak totalitní, tak svobodnou společnost, a proto ho zaráží, že se u nás objevuje spousta lidí, kteří pochybují o hodnotách svobody a přivítali by příchod nějaké „silné autority“, která by všechny problémy jednoduše a definitivně vyřešila.

Podle Jindřicha Šídla rozdělení společnosti nezačalo s přímou prezidentskou volbou, jak se o tom často mluví, ale bylo znatelné už před deseti lety, kdy proti sobě stáli Mirek Topolánek a Jiří Paroubek jako dva lídři stran, jež měly dohromady 67 % hlasů. Debata tehdy byla podobně vypjatá, ale odehrávala se za úplně jiných mezinárodně politických podmínek, na pozadí stabilního systému, který jsme my Češi dostali téměř náhodou. „Bylo to období, kdy největší starostí bylo, kde vzal premiér milion na byt, a pak musel kvůli tomu odstoupit. To se z dnešního pohledu zdá strašně daleko,“  uvedl novinář Šídlo. Současné posuny podle něj souvisí s rozpadem tradičního politického systému, ale i rozpadem tradičních médií, a způsob veřejné debaty je příliš expresivní. Situaci Jindřich Šídlo proto přirovnal ke sportovní hře, v níž někdo změnil hřiště i pravidla.

V EU není jasné, kdo a o čem rozhoduje

Na úvod své prezentace Karel Schwarzenberg připomněl doby, o nichž se zmínil Jindřich Šídlo, a řekl, že by se nemělo zapomenout, že vláda, v níž jako ministr působil, zažila nástup hospodářské krize a voliči vždy činí za hospodářský vývoj odpovědnou aktuální vládnoucí garnituru. Připomněl i „nešťastný“ konec Nečasovy vlády kvůli osobním důvodům premiéra, kvůli nimž ale padl stín i na ostatní koaliční partnery. Ke krokům tehdejší vlády uvedl, že po nástupu krize předpokládali, že recese bude hlubší, a proto i restriktivní kroky byly poněkud přehnané. Věnoval se pak hodnotám, které by měly určovat naše zařazení do evropského kontextu a na nichž je naše civilizace postavena.