Zdá se, že poškození majitelé automobilů na reklamu žalobních iniciativ slyší. Podle Davida Kuboně z iniciativy DieselGate se k žalobě na firmu Volkswagen připojilo téměř šest set lidí, kteří podepsali kompletní dokumentaci společnosti. „Tři stovky jmen jsou již součástí žaloby a zbytek připojíme během června. Kromě toho máme registrovaných dalších sedm set zájemců o žalobu, kteří ale zatím nedodali všechny potřebné dokumenty. Aktuálně tak registrujeme 1 300 poškozených, kteří se k žalobě chtějí připojit,“ prohlásil Kuboň pro ParlamentníListy.cz.
Zákon o hromadných žalobách v českém právním řádu nemáme
Právní odborník profesor Aleš Gerloch však upozorňuje, že zákon o hromadných žalobách v českém právním řádu zatím neexistuje. „Připravuje se návrh, který se ještě musí dotáhnout,“ konstatoval, ale je to ještě běh na dlouhou trať.
Jaký tedy má smysl podávat dnes hromadné žaloby? „Žalobní iniciativy vytvoří unifikovaný vzor a snaží se standardizovat žaloby. Je snaha zjistit, kolik poškozených tady je, využít jejich zájem a nabídnout jim standardní postup,“ vysvětlil profesor Gerloch, co je podle něj cílem žalobních iniciativ. Osloví tak i lidi, kteří by jinak o náhradu škody nežádali. Uznávaný právník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy připomíná, že taková snaha už se v České republice v minulosti objevila, ale nebyla úspěšná. „Bylo to v případě bankovních poplatků, ale narazilo to na to, že Nejvyšší a Ústavní soud měly jiný názor než nižší soudy.“
Zástupce žalobní iniciativy David Kuboň připouští, že fakt, že neexistuje institut hromadné žaloby, je samozřejmě problém. „Není možné, abychom za každého klienta podali zvláštní žalobu a o té se pak vedlo řízení. Vzhledem k množství poškozených by došlo k obrovskému přetížení soudního systému, nemluvě o vysokých nákladech na straně žalobců a také na straně soudů. Přesto se domníváme, že konsolidace nároků prostřednictvím komisionářské smlouvy je přípustná a garantuje poškozeným spotřebitelům efektivní přístup ke spravedlnosti,“ zdůvodnil ParlamentnímListům.cz, proč se iniciativa DieselGate rozhodla jít právě touto cestou.
Žalobci si vezmou dvacet procent z vysouzené částky
Advokát Jaroslav Ortman přiznává, že na hromadné žaloby nevěří. „Tvrdím, že ochrana klienta je v takovém případě horší než individuální. Dáte právníkům papír a pak už je nevidíte,“ varuje.
Ale David Kuboň říká, že firma si za služby neúčtuje žádné poplatky. „V případě, že ve sporu uspějeme, společnost DieselGage s.r.o. vyúčtuje dvacet procent z vysouzené částky. Naše advokátní kancelář dostane pouze v případě úspěchu tzv. přísudek podle advokátního tarifu, který uhradí skupina Volkswagen. Klienti každopádně nebudou muset hradit žádnou částku. Jde o rizikový projekt, jehož riziko se společnost DieselGate rozhodla akceptovat. V tuto chvíli již společnost zaplatila soudní poplatek ve výši téměř dva miliony korun,“ uvedl Kuboň. Žalobní iniciativa musí v úspěch věřit, protože další, jistě nemalé částky vložila do masivní reklamy na získání poškozených klientů.
Jaroslav Ortman však považuje částku dvacet procent z vysouzené náhrady škody 220 tisíc korun, což je čtyřicet tisíc korun, za poměrně velkou. „Jestliže je předmětem sporu částka 220 tisíc korun, advokát má nárok na částku 9 500 korun plus 300 korun paušál, to je necelých deset tisíc korun,“ prohlásil. Takže žalobní iniciativy požadují čtyřnásobek běžné taxy advokáta za jeden úkon. „U hromadných žalob mi to připadá poměrně dost,“ připouští právník.
Výše náhrady 220 tisíc korun na jedno vozidlo odpovídá podle žalobní iniciativy ekvivalentu 10 000 dolarů, což je zhruba výše odškodnění, na kterou mohou dosáhnout američtí zákazníci dotčení emisní kauzou podle mimosoudní dohody s německou automobilkou ve Spojených státech amerických.
Žaloby míří na Prahu 8. Je to náhoda?
Řada oslovených právníků poukázala v souvislosti s hromadnými žalobami na firmu Volkswagen v Česku na další zajímavost: všechny žaloby byly podány k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, ačkoli podle zákona platí, že spory se mají rozhodovat v sídle žalovaného. V tomto případě tedy v sídle Škoda Auto, které je ovšem v Mladé Boleslavi, nikoli na Praze 8. „Nevím, proč zrovna Praha 8, mělo by to mít věcné zdůvodnění,“ podivil se profesor Gerloch. Ale zástupce iniciativy DieselGate David Kuboň tvrdí, že „český právní řád a evropské předpisy umožňují se domáhat soudní ochrany nikoliv výlučně u obecného soudu žalovaného, tím by pro Škoda Auto skutečně byla Mladá Boleslav, ale rovněž u soudu v místě, kde došlo ke vzniku škody“. „Většina našich klientů vozidla registrovala a provozovala na území Prahy, místně příslušné jsou tedy všechny pražské obvodní soudy a je zde možnost volby. U Obvodního soudu pro Prahu 8 se již obdobné řízení vede, a to o žalobě podané společností SafeDiesel. S ohledem na hospodárnost řízení považujeme za účelné, aby tento spor rozhodoval jediný soud,“ argumentuje Kuboň další žalobní iniciativou, se kterou je prý DieselGate v kontaktu. „Ale k nějaké užší spolupráci zatím nedošlo. Každopádně se vnímáme jako partneři, kteří bojují za stejnou věc,“ dodal.
Místní příslušnost soudu je určena sídlem žalovaného
Profesoru Gerlochovi se toto zdůvodnění nezdá relevantní. „Místní příslušnost soudu by se neměla vztahovat ke vzniku škody. Ale třeba alespoň k místu, kde došlo k uzavření smlouvy, ale přesněji se nejsem schopen vyjádřit, když neznám úplné znění smlouvy a žaloby,“ řekl.
Advokát Ortman prohlásil jednoznačně: „Místní příslušnost je určena sídlem žalovaného. Tečka. Pokud to žalobci tlačí do Prahy kvůli škodě a škodní události, což může být rozdílné, povede to jen k rozštípání sporu na jednotlivé dílčí žaloby. Jsem skeptický k hromadným žalobám a tohle moji skepsi jen prohlubuje,“ poznamenal advokát.
Právníci se shodují na tom, že chce-li žalobce žalovat v jiném místě než v sídle žalované firmy, musí místo vzniku škodné události dostatečně specifikovat. Pouze obecné konstatování, že škoda vznikla tím, že poškození spotřebitelé v Praze bydlí a vozidla užívají, je podle nich nedostatečné. Tento závěr potvrzuje i judikatura SDEU (rozsudek C352/13), ze které vyplývá, že pokud není možné určit jedno místo, kde ke škodě došlo, nebo jedno místo, kde by se odehrály příčinné události vedoucí ke škodě, bude se za místo škody považovat sídlo žalovaného.
Účelové určení soudu, o které se žalobci pokoušejí, by podle právníků mohlo být považováno za rozporné i s principem transparentnosti a potažmo i zásadou zákonného soudce, které patří mezi základní práva a svobody garantované Listinou základních práv a svobod. Tyto zásady jsou předpokladem pro výkon skutečně nezávislé justice, v jejímž rámci jsou předem dána pravidla, který soud a potažmo který soudce bude o dané kauze rozhodovat. „Není možné, aby si tak vybírali žalobci na základě svých sympatií, nebo dokonce i kontaktů,“ je přesvědčen jeden z právníků.
Další oslovený právník, který si nepřál být jmenován, upozornil, že například Vladimír Neumann, jednatel jednoho ze žalobců, společnosti SAFEDIESEL s.r.o., si několik dní před podáním žaloby na Praze 8 koupil postižený vůz a nárok pak uplatnil u soudu v Praze 8, kde sám bydlí.
Nabízí se logicky otázka, zda se se soudci v Praze 8 zná. Nebo je to jen náhoda? „Žalobní iniciativy se možná bojí, že v Mladé Boleslavi by neuspěly, proto se pokusily najít jiný ‚spřízněný‘ soud, který by jejich nároky hned neodmítl,“ spekuluje právník nad neobvyklým podáním žalob. Konexe žalobců se soudem na Praze 8 nejsou sice nijak prokázány, ovšem účelový výběr soudu žalobci je podle něj minimálně podezřelý. „Tomu nevěřím,“ odmítá však takové podezření advokát Ortman. „Nesetkal jsem se s nějakým počínáním soudu, které by šlo na ruku žalobci. Pokud se to stalo v nějakých případech, které byly kárně řešeny, byly to marginální věci,“ nevěří Ortman, že by se nechali soudci na Praze 8 ovlivnit žalobci.
Mají tedy čeští majitelé automobilů Volkswagen s dieselovým motorem šanci na finanční odškodnění? „Firma Volkswagen má zájem na tom, aby se spor ututlal, aby neutrpěla nějakou újmu. Jsem přesvědčen, že nabídne nějakou mimosoudní dohodu, protože jí nemůže být příjemné nějaké přetřásání věci u soudu, a nedejbože dokonce prohra,“ očekává advokát Jaroslav Ortman, že většina případů skončí mimosoudní dohodou, což je podle něj v zájmu firmy Volkswagen i klientů. Podle některých oslovených právníků je však otázkou, zda vůbec žalobní iniciativy o skutečné odškodnění pro své klienty stojí, nebo jim jde jen o snahu vydělat mimosoudními dohodami něco pro sebe.
autor: Libuše Frantová
