Vlády měly podle generála v posledních letech úplně jiné priority, než je obrana státu, a tak potřeby armády odsouvaly na druhou kolej. Zlom prý nastal v roce 2005 a od té doby plynul ze státní kasy na armádní účet každým rokem stále menší a menší obnos peněz. Aby byla vůbec armáda schopná zajistit hlavní úkoly, musela údajně odebírat peníze ze standardních výdajů na výstroj, technický park a nemovitou infrastrukturu. To vše postupně vedlo k tomu, že je v současné době česká armáda bez cizí pomoci schopná bránit svou zemi pouhé dva týdny.
Pavel ovšem druhým dechem dodává, že velení armády flintu do žita nehází. „Naše požadavky už nebalíme do politicky korektních slov. Má-li stát plnit jednu ze svých základních funkcí, jíž je zajištění své obrany, musí za to zaplatit alespoň nutné minimum. Dosud se to nedělo,“ uvedl v rozhovoru pro časopis Týden.
Armáda je na tom líp než před rokem 1999, ale za Poláky stále zaostáváme
Důvodem k optimismu je podle něj i skutečnost, že armáda je dnes v mnohem lepším stavu, než byla v den vstupu Česka do Severoatlantické aliance. Přesto jsme na tom údajně hůře než Poláci, zejména proto, že náš pohled na obranu a armádu byl vždycky jiný než polský.
„Máme několik příkladů z historie, kdy naše armáda byla skvěle připravená a motivovaná a nakonec nebojovala. Nešlo o chybu vojáků. Pokud armáda slouží skutečně demokratickému státu, neměla by se rozhodovat sama, ale měla by poslouchat své politické vedení. Například v roce 1938 nebyla připravená pouze armáda, ale celá společnost. Nakonec jsme zvolili méně bolestnou cestu než boj,“ popisoval Pavel.
„Možná jsme se díky tomu stali přizpůsobivějšími a méně ochotnými přinášet oběti za něco, co jiné národy považují za zásadní,“ přemítal český generál. Podle něj jsme vnitřně spokojeni s pocitem, že vždy najdeme cestu, jak nebojovat a jak se pragmaticky vypořádat se situací.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
