I v létě 2013 si podle Kamberského Miloš Zeman dělal doslova co chtěl, protože vládní strany byly v šoku po zásahu Šlachtova komanda na Úřadu vlády. „Když se počátkem roku 2014 zformovala silná většinová vláda, byl náhle prezident ‚takhle malinký‘ a sekal latinu: do vlády i jejího čela jmenoval lidi, které bytostně nesnáší a o nichž prohlašoval, že ‚nejsou odborníci‘ a on ‚jmenuje jen odborníky‘,“ připomněl komentátor.
V čele sboru ministrů tak stál tehdy nenáviděný Bohuslav Sobotka, spolu s ním ještě nenáviděnější Lubomír Zaorálek či arcilotr Jiří Dienstbier. „A dokud Sobotkův kabinet držel pohromadě, byl prezident pěkně tiše v koutku. Jeho chvíle přišla až v okamžiku, kdy se Sobotka na radu moc chytrých rádců rozhodl z vlády těsně před volbami vyhodit Andreje Babiše,“ popsal podobnou situaci pár let zpět.
O ministryni spravedlnosti Marii Benešové, nominované formálně za ANO, můžeme prý říci něco podobného. „A to jsme vynechali ústřední postavu současné frašky, ministra kultury Antonína Staňka,“ dodává Kamberský.
A protože prý „líné mozky“ novinářské se obvykle neobtěžují příliš přemýšlet, čteme různé zaručené teorie o „krizi demokracie“ či o „poloprezidentském systému“, ale není tomu tak. „Neprožíváme žádnou ‚krizi demokracie‘, to se jen jeden zlostný stařec snaží škodit – a předseda menšinové vlády si na prstech spočítal, že se mu přímý střet s prezidentem z mnoha důvodů nevyplatí,“ glosuje vládní krizi Kamberský.
„Neprožíváme ani žádný přechod k poloprezidentskému systému. To jen Miloš Zeman ze všech sil využívá slabosti svých protivníků,“ dodává na závěr komentátor s tím, že teprve až budeme mít jednou zase silnou a jasnou vládní většinu, bude hlava státu zase zalezlá ve své ohrádce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
