Komentátor Lidových novin Petr Kamberský dnes přišel s titulkem „Marta a Martin“. Ten odkazuje ke dvěma stíháním a dvěma osvobozujícím verdiktům. V prvním případě komunistky Marty Semelové, která se v TV nehorázným způsobem vyjádřila k historickým událostem, jako byla justiční vražda Milady Horákové nebo invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V druhém případě šlo o korupční kauzu v souvislosti s armádní zakázkou na vozy značky Tatra.
Kamberský však píše o touze společnosti řešit společenský problém trestním zákoníkem. „Nejlépe tím, že dostaneme někoho do tepláků,“ konstatuje.
„Toužíme po očistě, a tak ji hledáme i tam, kde ji najít nemůžeme. Toužíme po změně a všeho nepěkného se chceme zbavit trestáním a zavíráním,“ píše komentátor a dodává, že příliš často se to nestává.
Chyba prý ale není v justici, ale v našich posunutých očekáváních. Očistu podle Kamberského nemůže za politiky udělat trestní právo, které je navíc často dlouhá hra. „Velmi často může 'dojet' na nedostatek důkazů, i když se trestný čin stal,“ dodává autor a upozorňuje, že to vůbec nemusí být případ Martina Bartáka.
Je-li něco eklhaft, nemusí to nutně být trestný čin
Stejný myšlenkový proces, tedy touha po očistě, stojí údajně i za přáním stíhat Martu Semelovou. „Je-li něco eklhaft, nemusí to nutně být ještě přestupek nebo trestný čin. A ještě jinak: Tím, že nakrásně Semelovou zavřeme, až rudá zčerná, na jejích názorech nic nezměníme. Ani na názorech jejích fanoušků,“ upozorňuje autor na smutnou pravdu.
„Marta Semelová je eklhaft, a proto se s ní většina médií nebaví, podobně jako do Lidovek nefotíme pornoherce. Ne všechno, co je eklhaft, je nutné zakazovat zákonem. Ne všechno, co je eklhaft, můžeme trestat pomocí trestního zákoníku,“ uzavírá v LN komentář Kamberský.
Psali jsme:
autor: dkr
