V roce 1987 byl tehdejší premiér Lubomír Štrougal konkurentem Miloše Jakeše o nástupnictví po Gustavu Husákovi v čele KSČ. Za zvolením druhého jmenovaného stály aktivity generála StB Alojze Lorence a člena ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta, kteří se tak chystali na rok 1989. V rozhovoru pro časopis Týden Štrougal tvrdí, že o tom v Moskvě rozhodlo stranické vedení, jehož naprostá většina byla dogmatická.
„To znamená, že i milej Gorbačov byl stoupencem názorů, které ta většina v předsednictvu představovala jako oficiální. Když Gorbačov zdůvodňoval jednomu z premiérů, který nastoupil po roce 1989 – nechci říkat komu – jak došlo ke jmenování Jakeše, říkal: Většina v předsednictvu ÚV KSČ byla v roce 1987 proti Štrougalovi, tak jsme zvolili Jakeše,“ prozrazuje Štrougal, proč dostal přednost jeho politický rival.
Psali jsme:
Post prezidenta nabízeli během Jakešovy dovolené
Razantně odmítá, že s ním v té době z Moskvy o funkci někdo jednal, čemuž nasvědčovalo tvrzení čestného předsedy ČSSD Valtra Komárka, že mu Jakovlev, vůdčí postava perestrojky, v říjnu 1989 v Moskvě řekl, jak ruskou stranu překvapilo, že nebyla možná dohoda se Štrougalem. „Někdo kecá. Buďto kecá Komárek, nebo kecá Jakovlev. O tom nevím nic,“ tvrdí v rozhovoru pro Týden Štrougal.
Psali jsme:
V nedávno vydané knize pamětí expremiér napsal, že v létě 1989, když byl Jakeš na dovolené, tak se náčelník StB Lorenc setkal se západními diplomaty a následně nabízeli post prezidenta jednomu politikovi z ÚV KSČ, ale ten odmítl. „Ne,“ zareagoval Štrougal na dotaz, zda může říct, kdo to byl. „Ne. Bez komentáře,“ odmítl prozradit i to, zda dotyčný ještě žije.
Náčelník StB neměl připraven terén ani schopné lidi
O tom, zda Lorenc jednal ve dnech kolem 17. listopadu v souladu s pokyny z Moskvy, se už ale rozhovořil. „Myslím, že tam koordinace byla, ale jestli tam byl souhlas, o tom mám pochybnosti. Lorenc měl své důvody, viděl, že stranické vedení nesměřuje k řešení problémů a že krizová situace se bude rozvíjet,“ poznamenává ale Štrougal, že jsou to ale jen jeho dedukce.
Podle nich se Lorenc zřejmě domníval, že je třeba narůstání krizové situace předejít, a chtěl to řešit výměnou lidí. „To by pochopitelně bylo možné, kdyby pro to měl připravený terén a lidi, kteří byli ochotni a schopni tu reformní politiku vnést do života, ale taková skupina schopných lidí v krajích nebo v centrále připravená nebyla,“ konstatuje Štrougal, že za těchto okolností to byl od Lorence beznadějný pokus.
Spiknutí nebylo, výmluvy vnitráků jsou směšné
A s jeho vyústěním, při němž byly na Národní třídě zbity desítky lidí, expremiér prý pochopitelně souhlasit nemůže. „Bylo to absolutně odsouzeníhodné dobrodružství. Mám na mysli údajné úmrtí studenta Šmída a zablokování Národní třídy. Je otázka, jestli to byl Lorencův pokyn … “ upozorňuje bývalý předseda vlády.
„Myslím, že žádné spiknutí nebylo. A výmluvy vnitráků, že ne oni, ale kdosi tajemný to všechno způsobil, mi přijdou směšné,“ prohlašuje pro ParlamentníListy.cz Václav Bartuška, který byl členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu a své poznatky zveřejnil v knize Polojasno, která poprvé vyšla hned v roce 1990.
Konečnou zodpovědnost neslo stranické vedení
Ani s odstupem dvaadvaceti let nemá nynější velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti na tehdejším popisu událostí co měnit. „Přímý povel k zásahu dal místní velitel Danišovič, Lorenc měl spíše organizační roli. Konečnou zodpovědnost samozřejmě nese vedení KSČ. O tom všem by Štrougal, coby dlouholetý ministr vnitra a člen politbyra, měl něco vědět,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz Bartuška domnělou či skutečnou neznalost expremiéra.
Ten od svého odchodu z politiky v roce 1988 o návratu neuvažoval a nikdo mu ho ani nenabízel. „V Prognostickém ústavu jsem se v listopadu 1989 zúčastnil dvou nebo tří zasedání, kde byli ti všichni dnešní potentáti. Ale že by někdo přišel a řekl: ´Hele, Luboši, tady je možnost vrátit se do politiky´, to vylučuju,“ popřel Štrougal spekulace, že se mohl tehdy vrátit do politiky.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
