Nejprve upozorňuje, že kritici islámu obvykle poukazují na různé násilné pasáže Koránu. Obhájci islámu naopak nabízejí pasáže pozitivní a dávají je do kontextu se životem většiny světových muslimů, kteří odmítají radikalismus ISIS i dalších soudobých extremistů. Jenže takové diskuse podle Čejky nemohou skončit jasným a pro všechny uspokojivým závěrem.
Patriarcha radikálního islamismu byl vzděláním učitel, povoláním úředník
Většina současných radikálních ideologů islámu nevzešla z význačných center náboženské vzdělanosti. Například „patriarcha“ radikálního islamismu Sajjid Qutb byl vzděláním učitel a povoláním úředník. Jeho velký obdivovatel a následovník Ajmán az-Zawáhirí, šéfideolog „binládinovské“ al-Káidy – a po smrti Bin Ládina její vůdce –, vystudoval chirurgii. Hadži Bakr, architekt koncepce ISIS, byl před rokem 2003 důstojníkem vojenského zpravodajství Saddáma Husajna.
Pokud se zaměříme na náboženské vzdělání samotných vůdců – jako byli šéf globální al-Káidy Usáma bin Ládin či hlava její irácké odnože Abú Músab Zarkáwí –, nebylo jejich vzdělání o nic lepší. Obvyklou inspirací podobných jednotlivců se kromě různých pamfletů a četby Sajjida Qutba stávají extrémně wahhábistické či salafistické interpretace islámu.
Pokud ideologové nynějších nejradikálnějších islamistických organizací nemají patřičnou hloubku či šíři vzdělání, stěží ji lze očekávat u jejich následovníků a obdivovatelů. Podle Čejky by bylo naivní domnívat se, že by frustrovaný důstojník bývalé Saddámovy armády či silně naštvaný mladý muž z pařížského předměstí zahájil dlouholeté studium interpretací Koránu. Daleko spíše bude vyhledávat to, co se mu hodí, a to co nejjednodušším způsobem: bude brouzdat po internetu, kde si bude stahovat různé plamenné spisky a pamflety. Ty mu velmi rychle „teologicky potvrdí“ to, co si potvrdit přeje.
Nejdůležitější kniha současných islamistů
Základní publikací islamistických radikálů dnešních generací jsou Milníky na cestě od zmiňovaného Egypťana Sajjida Qutba. Vyšly roku 1964. Qutbova radikalizace souvisela s osobní zkušeností života v Egyptě 20. století. Nejdříve šlo o nešvary zkorumpované monarchie, kterou v padesátých letech vystřídal autokratický a sekulární režim prezidenta Násira. Qutba ovlivnila i osobní zkušenost z pobytu v USA: znechutily ho pokrytectvím a konzumerismem.
Podle Čejky jsou prakticky veškeré pozdější texty radikálního islamismu nějakou variací na Milníky na cestě. Ty sepsal Qutb v egyptském vězení a staví v nich „islámský řád“, který považuje za jediný správný, proti „bezbožnému“ zlořádu zbytku světa a všem ideologiím. Ochrana a šíření islámského řádu jsou podle něho znemožňovány komunisty, kapitalisty, sionisty, liberály a dalšími, a tudíž je legitimní použít k dosažení stanoveného cíle násilí. Qutb byl ještě za vlády prezidenta Násira v roce 1966 popraven. Šíření Milníků na cestě však už nikdo nemohl zastavit. Napomohla tomu i skutečnost, že nejde o rozsáhlý elaborát, nýbrž o text srozumitelný, úderný a nadto posvěcený Qutbovou mučednickou aurou.
Spojenectví dvou mužů zplodilo al-Káidu
Jedním z Qutbových vášnivých čtenářů byl mladý egyptský lékař Ajmán az-Zawáhirí. Dalším významným a charismatickým fundamentalistou se stal šejch Abdulláh Azzám. V roce 1979 zveřejnil spis Obrana muslimských zemí – nejdůležitější povinnost po víře, který ovlivnil tisíce zradikalizovaných muslimů. Azzamovým nadšeným posluchačem na univerzitě v Džiddě byl svého času jistý student ekonomie a podnikového managementu z prominentní saúdskoarabské rodiny, Bin Ládin. Pod Azzamovým vlivem odcestoval se skupinou dalších Arabů do Afghánistánu. A tam mu začal dělat osobního lékaře a poradce právě Zawáhirí. Spojenectví obou mužů, které zplodilo al-Káidu, tedy Bin Ládina a Zawáhirího, bylo na světě.
Čejka také upozorňuje na fakt, že bývalý Saddámův režim se opíral o irácké sunnity. Tisíce Saddámových úředníků a důstojníků se po invazi USA ocitly na ulici. Mezi Iráčany začalo kolovat veliké množství zbraní z rozkradených armádních skladů. Země se namísto „vzorového modelu exportované demokracie“ propadala do stavu násilné anarchie, kde proti sobě bojovaly stovky nových radikálních skupin.
Řízení běsnění formuluje strategii tvorby nového chalífátu
Mezi zradikalizovanými sunnity měli zahraniční džihádisté snadnou práci. Nová „al-Káida v Mezopotámii“, vedená Jordáncem Abú Músabem Zarkáwím, svou brutalitou brala dech. Někdy z roku 2004 pochází další spisek připisovaný muži s pseudonymem Abú Bakr Nádží. Nese název, který je možné volně přeložit jako Řízení běsnění. Formuluje strategii, jakým způsobem má al-Káida a další irácké džihádistické skupiny začít vytvářet základy nového chalífátu. K tomu má podle dokumentu dopomoci metoda vytváření malých teritoriálních enkláv, strategie „rozděl a panuj“, využívání sunnitsko-šíitského napětí, užívání brutálního násilí za účelem vyvolání strachu atd. Vše z tohoto scénáře jsme mohli při vzestupu ISIS sledovat.
Po vypuknutí konfliktu v Sýrii (2011) se Hadži Bakr – podle dokumentů analyzovaných německým časopisem Der Spiegel – přesunul nedaleko Aleppa. Pečlivou zpravodajskou činností shromažďoval informace: jaké klany kde vládnou, jaké mají slabiny, jaké je jejich ideologické zázemí apod. Připravoval ovládnutí Sýrie a její propojení s ISI. Za pomoci nashromážděných informací, kterými začal vydírat sunnity v oblasti Rakká i jinde, ve válečném chaosu uspěl, propojil syrskou buňku s iráckým ISI a takto vlastně vytvořil ISIS. Dostal se do otevřeného konfliktu se Zawáhirím a afghánská al-Káida postupně začala být vytlačována na džihádistických bojištích právě ISIS.
Aktivisté ISIS nejsou znalci islámu, ale pragmatici
Z výše uvedeného podle Čejky plyne, že aktivisté a bojovníci ISIS nejsou znalci islámu, nýbrž pragmatici, kteří pod rouškou náboženství uskutečňují plány připravené zkušenými bývalými vojáky a pracovníky iráckých zpravodajských služeb. V tom jim pomáhají džihádisté a dobrodruzi z celého světa.
Závěrem politolog připomněl jednu zajímavost: „U několika mladých džihádistů se před jejich odjezdem do Sýrie našla americká knížka o islámu z ediční série „Pro blbečky“ („Islam for dummies“). Stěží něco lépe postihuje náboženské povědomí radikálů, kteří si berou do úst a názvů teroristických organizací jméno jednoho z největších náboženství,“ uzavřel své obsáhlé zamyšlení specialista na Blízký východ z Ústavu mezinárodních vztahů Marek Čejka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
