První letošní přehled mediálních zajímavostí věnuje Petr Žantovský především informacím, které se objevily na internetu. „Budu to teď činit častěji. Už proto, že nás před nimi varuje naše nová Hlavní správa tiskového dohledu, abych tak řekl, neboli onen nový útvar na Ministerstvu vnitra, ať už mu budeme říkat ČÚTI, FÚTI jako pan prezident nebo ho budeme označovat jinými názvy, které ten cenzorní úřad v historii měl. Mně se tedy nejvíc líbí ta Hlavní správa tiskového dohledu nebo Ústřední publikační správa, která navazovala na tu předchozí,“ přiznává pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský, co mu pro nově vzniklé Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra připadá nejtrefnější.
Připomíná, že zmíněná Hlavní správa tiskového dohledu, respektive Ústřední publikační správa, byly jednoznačnou cenzurou, ale předběžnou, nikoli následnou. „Následná byla potom FÚTI. Tady to začíná jako následná cenzura, tedy likvidací a kriminalizací nepohodlných autorů a textů a potom se z toho vyvine cenzura předběžná. To znamená, že někde bude sedět nějaký poměrně větší úřad, ne těch nynějších dvacet lidí, a bude zkoumat všechny materiály. Aspoň oni si myslí, že je to možné. Já si myslím, že to možné není, ale asi si to někdo představuje, že budou zkoumat veškeré materiály, které než půjdou mezi veřejnost, tak je prozkoumají, zda jsou dostatečně státně pravdivé, nebo nejsou dostatečně státně pravdivé,“ vysvětluje mediální odborník.
Vzor pro ministerstvo pravdy si Chovanec mohl vzít na Ukrajině
„Pro ten útvar pro boj s dezinformacemi se docela ujal název ministerstvo pravdy, i když já bych spíš razil podle vzoru Grahama Greena termín ministerstvo strachu,“ připomíná Petr Žantovský román Ministerstvo strachu významného britského spisovatele dvacátého století. „Minimálně to hodlá zřejmě ministerstvo v občanech vyvolávat. Ale to je jen terminologická banalita, držme se toho nejčastěji používaného ministerstva pravdy. Je to hezký výraz, konec konců si určitě vzpomeneme, že to není poprvé, kdy někdo něco takto nazval,“ poznamenává mediální analytik, přičemž nemusíme nijak daleko do minulosti.
„Poprvé to bylo loni zjara, někdy v dubnu nebo v květnu, kdy ukrajinské ministerstvo kultury ve spolupráci s tamní tajnou službou sestavilo seznam asi dvou set padesáti umělců, jejichž prezentace by byla nevhodná pro občany Ukrajinské republiky. Ocitli se mezi nimi i lidé mimo Ukrajinu a mimo Rusko, jako třeba Gérard Depardieu nebo Steven Seagal a další, kteří projevovali sympatie třeba k Putinovi nebo k jiným mimoukrajinským fenoménům. Tak tehdy ukrajinští novináři, takoví ti svobodomyslnější, to ministerstvo kultury nazvali ministerstvem pravdy. Takže není to úplně poprvé, kdy takový úřad vznikl,“ odkazuje Petr Žantovský, kde má ministr vnitra Milan Chovanec se svým útvarem vzorové předchůdce.
Lidé ve vysokých funkcích by neuspěli ani v Prdelovicích nad Úslavou
A začíná článkem, který se pod titulkem „´Orwellovské ministerstvo pravdy´ prohrálo svůj boj, než začalo. Přišlo pozdě a je zbytečné“ objevil na serveru Hospodářských novin ihned.cz a je pod ním podepsán IT expert Michal Valášek. „Je to docela pěkný článek, jen bych polemizoval s druhou částí titulku. O tom píše pan Valášek hned v úvodu, kde tvrdí, že Česká republika čelí informační válce již několik let, ale to nebezpečí ruské propagandy dlouhodobě ignoruje a teď teprve se zmohla na vytvoření nějaké reakce. Podle pana Valáška je to tedy problém v načasování. S tím samozřejmě nesouhlasím, protože si myslím, že je tady vytvořen úřad proti nikomu, respektive že je spíš proti vnitřnímu nepříteli než čemukoli jinému, co si dali do názvu,“ míní mediální odborník.
Psali jsme:
Zaujalo ho, co Michal Valášek píše o smyslu Centra proti terorismu a hybridním hrozbám: „Problémem centra je, že dělá práci někoho jiného a léčí toliko symptomy místo příčin. Vysvětlovat a komunikovat s občany, to není práce vnitráckých úředníků, ale politiků. Od toho jsme si je zvolili, za to jsou štědře placeni.“ Autora oceňuje i za další část textu: „Česká politika bohužel dospěla do takového stadia, že vysoké posty zastávají lidé, kteří by se za normálních okolností se svými rétorickými a komunikačními dovednostmi neměli šanci dostat ani do obecního zastupitelstva v Prdelovicích nad Úslavou. Většina prohlášení Bohuslava Sobotky není srozumitelná snad nikomu, s možnou výjimkou jeho podobně postižených kolegů, rozhodně ne běžným voličů.“
Zemanův Koniáš je nadsázka, ale útvar na vnitru charakterizuje trefně
Michal Valášek uzavírá článek hezkým konstatováním: „Snad v realistickém náhledu na své schopnosti, snad ze zoufalství, snad ze zvyku se česká politická reprezentace k problému postavila způsobem pro ni zcela typickým: stvořila ouřad. Ouřad, který svou válku prohrál ještě před první bitvou.“ Petr Žantovský považuje za velmi cenné, že se takový hlas ozývá i z tábora lidí, kteří v zásadě souhlasí s pseudoteorií těch takzvaně hybridních hrozeb a s tezí o tom, že nás tady propagandisticky válcuje ať už Kreml nebo kdokoli jiný. „Koneckonců tomu táboru není úplně vzdálen ani známý novinář Daniel Kaiser, který prošel všemi možnými i prestižními médii, Lidovými novinami a tak dále. A nyní na serveru Echo24.cz napsal hezkou úvahu na téma ‚Ministerstvo pravdy ČR v embryonální fázi‘,“ přechází mediální analytik k dalšímu zajímavému textu.
Ing. Miloš Zeman
„Znovu jsme tedy u toho označování za ministerstvo pravdy. A pan Kaiser začal svoji úvahu poznámkou k prezidentovu svatoštěpánskému projevu, v němž Miloš Zeman prohlásil, cituji: ‚Nepřál bych si, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů. Nepotřebujeme cenzuru, nepotřebujeme ideovou policii, nepotřebujeme nový úřad pro tisk a informace.‘ Nicméně pan Kaiser dospívá v poměrně dlouhém článku k větě: ‚Zemanův Koniáš je nadsázka a zcela v normě´ v tom smyslu, že to prezidentovo konstatování označuje velmi věrně skutečnost, která vznikla ministerstvu vnitra‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Článek o hybridní válce s pravdou by v Reflexu čekal málokdo
„Dále to nazývá ideovou policií, což si myslím, že je také docela pěkný výraz, který by se mohl ujmout. Stále se pohybujeme v tom orwellovském prostředí. Všimněte si – myšlenková policie – to je přece Orwellův pojem z jeho románu 1984. Kaiser do toho samozřejmě zapojuje všechny souvislosti, které tam patří. Patří k tomu souvislost postoje evropských těch liberálně levicových elit vůči brexitu, nepochopení vítězství Donalda Trumpa, obava z vítězství Marine Le Penové ve Francii a tak dále. Je to velmi komplexní úvaha. Myslím si, že se tady pan Kaiser ukázal jako člověk s velmi otevřeným myšlením a s velmi jednoznačnou citlivostí vůči souvislostem. A to je v českých médiích velká vzácnost, za to bych velmi chválil,“ přiznává mediální odborník.
Docela mile ho také překvapilo, že se v prvním letošním čísle týdeníku Reflex a také na webové stránce Reflexu objevil článek Marka Stoniše, který se jmenuje „Hybridní válka s pravdou aneb Pravá podstata útvaru pro boj s dezinformacemi“. „Odtud by to člověk úplně nečekal, protože jak víme, tak Reflex je dlouhou dobu stranickým týdeníkem ODS a Marek Stoniš je redaktor, který se dlouhodobě profiluje jako člověk blízký téhle straně. Koneckonců byl dlouholetou vůdčí osobností časopisu 51 PRO, který vycházel za Topolánka a byl to vysloveně partajní měsíčník. Nic proti tomu, oni se tak deklarovali a psali ve prospěch ODS, ten časopis nebyl vůbec špatně dělaný. Tím jenom konstatuji, že následným přechodem dua Šafr a Stoniš do Reflexu se stal z Reflexu časopis blízký téhle straně,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Policejní kyberšmíráci by museli uvádět na pravou míru výroky premiéra
Proto by očekával, že v této záležitosti bude časopis méně kritický. „Protože přece jenom ODS dnes hraje s vládní koalicí víceméně takovou zvláštní hru škatulata, hejbejte se, spolupracujte, dejte nám něco za něco a my budeme hodní, myšleno ODS. Ta je dnes velice vlažná a málo kritická opozice, která se veze na společném evropském oji se sociálními demokraty navzdory tomu, že Petr Fiala byl ten člověk, který napsal docela prozíravé úvahy o katastrofálním stavu a bezvýchodné perspektivě byrokratické Evropské unie. Avšak tentýž Petr Fiala v čele ODS už je dnes velice vlažným kritikem a velice konformním, nikoli nebezpečným oponentem stávající sociálně demokratické linie,“ tvrdí mediální analytik.
„Stoniš píše jiným jazykem než Kaiser nebo pan Valášek. Píše jazykem takového polobulvárního listu. To je v pořádku, je to takový žánr. To jen abychom rozuměli tomu výběru výraziva nebo stylu toho článku, ale v zásadě píše podobné věci jako ti dva. Na začátku uvádí, že je nesmysl, že by tenhle útvar bojoval s nějakými hybridními nebo jakýmikoli hrozbami, že u něj jde o něco zcela jiného, cituji: ‚Těch dvacet policejních kyberšmíráků polykajících veřejné peníze nebude sedět u počítačů proto, aby analyzovali a odhalovali lživou propagandu na síti. To by totiž nemohli dělat nic jiného než uvádět na pravou míru každé druhé slovo našeho premiéra a jeho ministrů, zhusta profesionálních politických lhářů.‘ To je hezké konstatování,“ poznamenává Petr Žantovský.
Slova Němcové a Langšádlové o nebezpečí od Putina jsou jak přes kopírák
A přidává další citaci: „Podstata odboru nově budovaného ministerstva pravdy je úplně jiná – hanobit, zastrašovat a kriminalizovat ty, jejichž informace a názory nejsou v souladu s oficiální politickokorektní propagandou, kterou podle bruselských not hraje česká vláda.“ Tomu také tleská. „Nu a od Stoniše speciálně, který má blíže k ODS, to překvapí, protože ODS je stejně jako pan Kalousek, který v sobě dokáže náhle objevit bojovníka za Tibet a za různé jiné věci, také velkým bojovníkem proti tzv. prokremelské propagandě. Slyšíme každý druhý den někoho z TOP 09 nebo z ODS mluvit o tom, jak ten Putin je velkým nebezpečím. A je jedno, jestli to říká paní Němcová nebo paní Langšádlová, slova to jsou víceméně stejná,“ upozorňuje mediální odborník.
Mgr. Helena Langšádlová
O to více ho překvapuje, když v článku časopisu blízkého ODS čte takové názory, že nás přitom neohrožuje nějaká Putinova hybridní válka, ale že daleko nebezpečnější pro náš život a bezpečí jsou šmírovací zákony, byrokratické normy, bizarní nařízení, registry všeho možného i nemožného, nové typy daní a buzerací. „To je moc pěkné konstatování a dá se jedině podepsat. Potom ještě Stoniš dále uvádí mezinárodní konsekvenci, když píše, že něco podobného se vlastně děje na různých místech světa, třeba ve Spojených státech, kdy prezident Obama nedělá nic jiného, než se pokouší svést vlastní neschopnost na imaginární počítačové útoky,“ vybírá Petr Žantovský pozoruhodné pasáže, které by v článku Reflexu asi málokdo čekal.
Bude-li novinář Reflexu takto pokračovat, skončí za pár týdnů jako mukl
Podepsal a pochválil by i následující Stonišova slova: „Obama se tak pustil do podobně zoufale hloupé hybridní války, jakou vede Chovanec – bojuje o svůj vlastní odkaz v dějinách a o to, jak ve zbývajícím čase co nejvíce ještě okopat kotníky nastupujícímu šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi.“ Marek Stoniš zakončuje svůj článek úvahou, do kolika minut nebo hodin po zveřejnění toho textu ho ministerstvo vnitra označí jako lživý, propagandistický a placený Putinem. „No já bych to nevyloučil. Asi to nebudou hodiny ani dny, ale v řádu týdnů či měsíců si myslím, že Stoniš, bude-li takto pokračovat, se ocitne na nějakém příslušném seznamu lidí, o nichž se kdysi dávno v kontextu padesátých let říkalo mukl. To byla zkratka ‚slov muž určený k likvidaci‘. Takže vítejte v klubu, Marku Stoniši,“ konstatuje mediální analytik.
Na závěr si nechal text, který si všímá navrhované novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu, která by výrazným způsobem změnila fungování a způsob dohledu nad veřejnoprávními médii. Jak známo, novela chce změnit způsob volby členů rad tak, že by kromě parlamentních stran a hnutí mohla kandidáty navrhovat i skupina vybraných, v zákoně jmenovaných organizací, například Česká biskupská konference, Asociace producentů v audiovizi, Česká unie sportu, Syndikát novinářů či Česká konference rektorů. „Já jsem si schválně našel názor člověka, který má od České televize dostatečný odstup. Není to ani mediální teoretik, ani novinář, ani producent žádného televizního programu, nic takového. Je to člověk, který se pohybuje v oblasti financí, jmenuje se Tomáš Hlaváč a napsal k tomu do lidovek zajímavý názor,“ míní Petr Žantovský.
Politici chystají předat miliardový majetek zdarma do soukromých rukou
Pod titulkem „Hlaváč: Privatizace ČT a ČRo začala“ autor analyzuje právě návrh zákona ke změně způsobu volení rad veřejnoprávních médií. „V zákoně je jmenováno dvaadvacet spolků, které předkládající poslanci vybrali podle důvodové zprávy po dlouhých a důkladných konzultacích. Škoda že chybí informace, s kým tak dlouho a důkladně konzultovali. Dá se to ale poměrně snadno odvodit, protože z velké části se jedná o spolky, jejichž členové mají přímé napojení na penězovody trčící z České televize a Českého rozhlasu, u některých to jen není na první pohled vidět,“ píše Tomáš Hlaváč. Pak konstatuje, že Česká televize má s Českým rozhlasem dohromady asi devět miliard rozpočtu a dodává: „NKÚ do veřejnoprávních médií nesmí, takže o tom, co se opravdu s těmi devíti miliardami děje, se můžeme jen domýšlet.“
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
„A pointuje to vzpomínkou, která – si myslím – je velice přesná a asi by se nedala vyjádřit lépe. Cituji: ‚Ekonomický aspekt navrhované operace připomíná nejčernější scénáře divoké privatizace devadesátých let. S tím rozdílem, že tehdejší privatizátoři vždy nabídli za předmět privatizace alespoň nějakou částku. Ti dnešní jsou asertivnější a chtějí televizi i rádio úplně zadarmo.‘ K tomu není co dodat. Myslím si, že toto je jednoznačně článek týdne a měl by být tesán do kamene jako memento zejména poté, co se náš Parlament pokusí schválit tenhle legislativní nesmysl, který skutečně vrhne do rukou nějakých soukromých osob miliardové majetky a rozhází na české mediální i politické scéně absolutně všechny jistoty, ke kterým jsme se po sedmadvaceti letech dopracovali. Takže teď už máme, co jsme chtěli, jak se zpívá v té písni,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
