Jan Rejžek patří zejména na Twitteru, který je jeho dominantní názorovou platformou, k nejostřejším kritikům prezidenta Zemana a všech, kteří podle jeho názoru fandí Rusku. Exprezidenta Klause tak nazval „starým kágébákem“, případně „čtyřprocentní kágébáckou zrůdou“ a bezprostředně po jejich úmrtích připomněl agentství sportovních redaktorů Karla Maliny a Štefana Niňaje.
Prezidenta Zemana si ale bere do úst s oblibou největší. Po jeho výroku, že postižené děti by neměly být vystaveny šikaně ze strany zdravých vstevníků, Rejžek například posměšně glosoval: „Postižený handicapovaný prezident nemá sedět v jednom baráku s neprověřeným Vráťou Mynářem a s provařeným lukoidním Martinem Nejedlým, ne.“ Jinak se obvykle spokojí s lapidárnějšími glosami typu: „Koho si lůza vybrala na Hrad, toho tam má.“
Nyní ale Lidovky.cz připomněly Rejžkovo starší „Poslední slovo", v němž glosoval kauzu hledání Peroutkova článku hradním mluvčím Jiřím Ovčáčkem“. Příběh hledání Peroutky glosátor převyprávěl jako pohádku.
„V jedné zemi vládl rozmařilý král Bumbal I. Při hostině se zase jako vždycky přecpal a přepil, a aby se vyzvracel, zachtělo se mu strčit podle zvyku do krku pírko. Nikde ho však nemohl najít, a tak se rozkřikl na služebnictvo: ‚Sakra, to tady není žádná peroutka?‘ I přihlásil se ochotný ovčáček Jirka, že králi peroutku najde,“ uvedl čtenáře do situace.
Následuje popis všech peripetií, které Jirka na cestě prožije. Od pošklebků, kterými jej častuje „pravdoláskařská hadrnice“, po tucet huličů, kteří mu sice nepomohou, ale zato mu sdělí životní moudro „Smrt abstinentům“.
Nakonec se vypraví hledat peroutku i do ciziny, ale nakonec neuspěje ani v tunelu Blanka. Peroutku nenajde nikde, zato však objeví řadu jiných věcí. „Našel dům holubí, co míval stáj roubenou, bílý štít. Bezpečnostní prověrku svého komořího Vratislava, ztracenou čest Kateřiny Blumové a Jany Nagyové, všechno, co se kdy komu ztratilo v překladu, jedno chilské pero, spoustu skleněnek, odložených dětí v babyboxech, knoflíků, prázdných peněženek a vysátých platebních karet, ba i pár zaprášených iluzí z Pražského jara, kosteleckou uzeninu v zažloutlém plakátu Občanského fóra HAVEL NA HRAD! ze sametové revoluce, jakousi výplatní listinu v rublech jistému panu profesorovi,“ básní Jan Rejžek.
Jeho král Bumbal I. se mezitím upije, ale zarputilý Jirka hledá po zemi peroutku dál. „Lidé si na něj zvykli jako na úrodu květnových třešní nebo na první sníh. Objednávají mu polévku nebo panáka a nejlépe ho uklidní lízátkem, které šťastně cumlá. Než upadne do laskavého spánku, ještě stačí zašeptat: ‚Já stejně jednou peroutku objevím a všichni se mi omluvíte, vy jedni neandertálci‘,“ končí Rejžkova pohádka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
