Kritik EU přišel diskutovat se zastáncem evropské integrace. A takhle to dopadlo

Hned v úvodu debaty byla řeč o tom, do jaké míry Evropská unie zajišťuje svobodný obchod a do jaké míry je tedy pro ČR výhodný. „Já si myslím, že ten trh, jak je nastaven, není výhodný příliš, protože se nejedná o svobodný trh, ale jedná se o jednotný trh. To znamená, že ten trh je plný všech možných regulací, což vidím jako velmi negativní na Evropské unii. To, že se podařilo vyhnat to slovo svobodný a nahradit ho slovem jednotný považuji za zlo, kterému je potřeba čelit…Je to něco, co významně škodí hospodářství jednotlivých států unie, ale i států EFTA (Evropské sdružení volného obchodu – pozn. red.), protože té regulace je přespříliš. Je to nějakých pět tisíc správních aktů, které regulují podle mě v naprosto drtivé většině případů zbytečně obchod,“ řekl Vít Jedlička.

Přespříliš regulovaný trh

„V čem není svobodný?“ ptal se Jakub Janda. „Je přespříliš regulovaný," zopakoval Jedlička. A dodal: „Je tam nějakých sto tisíc směrnic celkově v Evropské unii a jen k tomu trhu se vztahuje téměř pět tisíc směrnic, které různým způsobem ten trh deformují… Tyto směrnice pobírají hospodářský růst tempem 3, 5 procenta HDP ročně. Jsou skutečně velmi škodlivé pro naši prosperitu a pro to, aby se nám dobře dařilo. To je jeden ze zásadních problémů, který já s Evropskou unií mám. Ona pod rouškou svobodného obchodu reguluje všechno, co může, a významně tím škodí,“ odpověděl Jedlička.

„Vy říkáte, že unie reguluje. Koho myslíte tím, že reguluje?“ dožadoval se odpovědi Janda. „...Evropská komise vymyslí nějakou regulaci, kterou schválí Evropská rada…,“ nedokončil reakci Jedlička.

„Já určitě souhlasím s tím, že je regulací hodně. Nedokážu říct, že je jich moc, nebo málo, protože se necítím být úplně kvalifikovaný na to říct nějaký počet, který je adekvátní, ale to, proč bych hájil vnitřní trh a jeho formu fungování v obecné rovině, je to, že ten vnitřní trh musí fungovat pro ty státy, které jsou velmi rozdílné….Takže vy si představujete, že by ta regulace podle vaší vize nemusela existovat a pak by ten trh mohl fungovat…,“ konstatoval Janda.

Většina regulací vzniká na objednávku

„Valná většina těch regulací vzniká na objednávku zájmových spolků. To, že dnes nesmíme používat žárovky, není výsledkem boje proti klimatu. Je to výsledek toho, že společnost Osram lobovala u institucí Evropského parlamentu společně s dalšími společnostmi, které vyrábějí úsporné žárovky, aby protlačila, aby se na celém kontinentě musely vyrobit žárovky….Je to to, čemu se říká propojení byznysu a státu. To, co dřív nemohly korporace provádět na celoevropské úrovni, musely prosazovat v jednotlivých státech…Ale tam se nejedná jen o takovéto jednoduché regulace, je to třeba i patentové právo, prodej léků, omezení zahrádkaření…Hlavní premisa, že to je pro naše dobro a že to nevzniklo na objednávku nějaké zájmové skupiny, aby na tom vydělala peníze, je podle mě zásadní…Já říkám, že ty regulace tam nejsou pro naše dobro, že jsou pro dobro těch organizací, které ty regulace psaly,“ řekl člen Strany svobodných občanů s tím, že existuje minimum úředníků, kteří napsali nějaký zákon. „Valná většina vzniká na stolech velkých korporací,“ upřesnil Jedlička.

„Chci vědět, z čeho vycházíte, když říkáte, že většina regulací vychází ze stolů velkých korporací?“ zeptal se zastánce evropské integrace.

Brusel - další zlo

„To je moje osobní zkušenost, kterou jsem zaznamenal třeba i v českém parlamentu. Myšlenková aktivita zákonodárců je minimální. Třeba dvacetimilionové kauce pro distributory paliv vznikly na stole společnosti Shell. A když se podíváte na sérii ekonomických zákonů, tak zjistíte, že drtivá většina z nich, které mají dopad na trh, jsou výsledkem lobbingu nějakých firem. Nemyslím si, že na úrovni Bruselu je to významně jiné než v Čechách. Ten tlak je jak na národní, tak na nadnárodní úrovni. Pro mě je Brusel další zlo, jak se tento lobbing velkých firem prosazuje na celém kontinentu. Vy třeba také nemůžete tvrdit, že když se vyměnily žárovky, je v nich rtuť a je to významná zdravotní hrozba, že někdo chtěl bojovat se změnou klimatu. Pod různými nálepkami se dělají různé nesmysly, které různým zájmovým skupinám přinášejí neoprávněné zisky,“ vysvětlil Jedlička.

„Nedokážu odhadnout, jestli většina zákonů je takto postavená, ale když říkáte, že je potřeba vystoupit z unie, je asi zbytečné bavit se o tom, jak by legislativní proces měl být nastaven lépe,“ prohlásil Janda.

Role českých poslanců

„Já si myslím, že by ty zákony na evropské úrovni neměly vznikat,“ oponoval Jedlička. „Ale v tom případě, když jste říkal, že takto to funguje i v českém parlamentu, tak byste ideálně zrušil i český parlament, protože tam také vznikají zákony na ruku konkrétním skupinám,“ opáčil Janda.

„Nějakých sedmdesát osmdesát procent legislativy přichází z Bruselu a ti lidé dělají, že za tu věc nemají žádnou zodpovědnost,“ řekl Jedlička. „Ale, kdo to dělá?“ ptal se Janda.

„No, čeští poslanci,“ odpověděl Jedlička a pokračoval: „Možná jste četl knížku od Petra Macha Jak vystoupit z EU, a tam na začátku pěkně líčí, jakým způsobem k tomu ti poslanci přistoupí. Toto je legislativa Evropské unie, kterou musíme schválit. Nikdo ji nečte, jenom se pro to zvedne ruka. A tento problém se dnes týká sedmdesáti osmdesáti procent veškeré legislativy. A já se bavím, že se zbavíme těchto osmdesáti procent a najednou se budeme bavit jen o těch dvaceti procentech a že zase se možná do české politiky vrátí diskuse mezi těmi stranami, mezi tou pravicí a levicí o tom, jestli ty zákony jsou špatně, nebo správně…,“ míní člen Svobodných.

„Hlavní důvod proto, že neexistuje nějaký silný ideový střet, což je pravda, s tím já souhlasím. Vidíte tedy v tom, že existuje evropská integrace a Česká republika je součástí evropského legislativního procesu?“ chtěl vědět Janda.

„Demokracii v Čechách proces integrace do značné míry ničí, protože procento zákonů, o kterých se nedebatuje vůbec, neustále roste s integrací…,“ řekl Jedlička. „A není to problém spíš českých poslanců, a ne evropské integrace?“ oponoval Janda. „Oni nemají žádnou možnost, oni se dneska nemůžou o tom bavit jako třeba Norsko…,“ prohlásil Jedlička. Ale Janda mu opět skočil do řeči a ptal se: „Proč nemůžou?“

„Protože jediný argument, který proto je, že budeme platit velké sankce, pokud tu normu nedodržíme,“ reagoval Jedlička. „Takže vy říkáte, že v českém parlamentu se hlasuje tak, že poslanci mají pocit, že nemůžou hlasovat proti čemukoliv, protože by pak platili sankce?“ položil další dotaz Janda. „Tak to přesně funguje,“ odpověděl Jedlička. „Z čeho vycházíte? To mě zajímá, protože v Evropském parlamentu jsem pracoval…“ uvedl Janda.

Ještě se nestalo, že by český parlament...

„Je nějaká norma schválená v Evropském parlamentu, která prošla legislativním procesem v Evropské unii, kde se nám nějakou konkrétní legislativní úpravu nepodařilo zablokovat, kterou už poté my jen implementujeme do našeho práva…,“ objasnil Jedlička.

„O tom se u nás nehlasuje?“ ptal se znovu Janda. „Hlasuje se o tom, ale to hlasování je jen na oko, protože my víme, že kdybychom tu věc neschválili, tak budeme postiženi Evropskou unií dřív nebo později, protože máme závazek to evropské právo přijmout,“ řekl Jedlička.

„Poslanci se bojí hlasovat proti nějakým konkrétním zákonům, tedy většina z nich, protože se bojí nějaké evropské sankce?“ tázal se politický komentátor v think-tanku Evropské hodnoty.

„Ještě se nestalo, že by český parlament odmítl evropskou regulaci, protože oni vědí, že by Česká republika byla vystavena různým sankcím. Mohou se některé ty věci odkládat, což se taky děje, ale když už se o tom hlasuje, tak se vždy hlasuje pro, protože kdybychom takovou věc nepřijali, byl by to velký finanční problém. Byli bychom postiženi Evropskou komisí za to, že nedodržujeme to, k čemu jsme se zavázali,“ reagoval Jedlička.

Poté přišla řeč na vystoupení z Evropské unie. „Článek Evropského hospodářského prostoru 102 dovoluje státům EFTA vetovat nebo nepřijmout jakoukoliv legislativu, která se schválí na evropské úrovni, což je vlastně vrácení naší pozice do předlisabonské doby. Díky tomu získáme spoustu pravomocí zpět. A další věc, kterou samo o sobě vystoupení přinese, je že se zbavíme jednorázově téměř devadesáti procent veškeré té legislativy, kterou jsme v minulosti přijali, můžeme ji prostě zrušit. Můžeme ten právní nepořádek, který byl, a to vám řekne každý právník, způsobem především množstvím té legislativy, která se valí z Bruselu, pročistit. Další argument, ten je asi hlavní, je ten, že díky tomu, že vystoupíme z Evropské unie, tak získáme možnost zase zpátky účastnit na tom globálním řízení planety….,“ řekl Jedlička.

Proč si nemůžeme si dovolit vystoupit z EU

Podle Jandy si však Česká republika nemůže dovolit vystoupit z Evropské unie, protože nebude mít jakoukoliv možnost rozhodovat a zasahovat do vnitřního trhu. „Já si myslím, že my jako Česká republika jsme plně závislí na vnitřním trhu, nějakých osmdesát procent našeho exportu směřuje do Evropy a do Evropské unie. Jsme prostě životně závislí na vnitřním trhu. Pokud vystoupíme z Evropské unie, tak nebudeme mít možnost rozhodovat o pravidlech, která na vnitřním trhu fungují. Já neříkám, že všechna jsou skvělá, ale my nebudeme mít jedinou možnost prosazovat to, co my a zájmové skupiny v rámci České republiky chceme."

„To, co já tvrdím je, že můžeme být velmi rádi, že můžeme v rámci celku, který má dvacet osm členů rozhodovat na úrovni, na které jsme dneska. To je to, co já považuji za poměrně velký výdobytek a já si myslím, že je to pro Českou republiku jeden z nejlepších momentů, kdy může rozhodovat o tom, co je pro ni důležité v dnešním nastavení Unie. Vy říkáte, že se úplně nerozhodujeme, ale problém není Unie, problém jsou čeští politici, problém není v tom, že by Unie něco diktovala, ale v tom, že čeští politici moc nerozumí Evropě, moc jí nechtějí rozumět…současná politická garnitura, ať už je to ta dnešní, nebo ta, který by přišla po volbách, tak má velmi silnou neznalost evropských otázek, ať už stojí na jakékoliv straně názorového spektra," shrnul Janda.

Pár slov o projektu

V Debatním klubu již hovořila řada renomovaných odborníků a známých osobností. Mimo jiné ekonom Pavel Kohout, politolog Daniel Solis, novinář Erik Best, advokátka Hana Marvanová, ekonomka Ilona Švihlíková, politolog Lukáš Jelínek a řada dalších.

Debatní klub je pravidelně k vidění na serveru YouTube a také na webu tohoto projektu. O něm jeho zakladatel Alexandr Vojta ParlamentnímListům.cz prozradil: „Rozhodli jsme se soukromou debatu v jisté transformované podobě uvést před naše diváky a pokusit se tak debatě vrátit její rozměr a smysl. Součástí formálních postupů našich debat je i neformální interview, které se debatou prolíná,“ vysvětlil Vojta s tím, že debatéři mají možnost se na tématech předem dohodnout.

Jedinou podmínkou účasti v debatě je podle něj akceptování právního rámce ČR a ovládání českého nebo slovenského jazyka na srozumitelné úrovni. V případě cizojazyčných účastníků debaty je pak nutná shoda na dorozumívacím jazyku.