Odpovídal například na otázku, co by nás nejvíc překvapilo, kdybychom se ocitli ve středověku. „Jak rychle bychom umřeli, protože by to nezvládl náš imunitní systém. Ale i kdyby to zvládl, zahynuli bychom, protože si sice myslíme, jak jsme chytří oproti našim předkům, ale ve skutečnosti neumíme nic praktického. Většina našich znalostí by nám tam byla nanic,“ uvedl. A co by si s sebou do středověku vzal? „Pistoli nebo samopal. Zkrátka dobrou zbraň, protože ta doba byla drsná,“ řekl.
Naši předkové ve středověku prý žili mnohem spokojeněji než dneska my. „A to z jednoduchého důvodu: dívali se na život realističtěji. Nestavěli si vzdušné zámky. Poddaného nikdy netrápilo, že nebude panovníkem. Životní hodnoty byly dané: uživit sebe a svou rodinu. Mít partnera, děti, udržet majetek a jednou ho dětem předat. A pokud se jim tohle povedlo, tedy pokud nepřišla třicetiletá válka nebo morová epidemie, žili s vědomím, že naplňují smysl své pozemské existence.“
Češi měli ve středověku pověst vojensky velice schopných a drsných bojovníků. „Nás se báli,“ podotkl Vondruška a dodal: „Česká vojenská sláva má tradici už od časů prvního českého krále Vratislava, tedy od konce 11. století. Vratislav tu pověst pravděpodobně programově podporoval, protože tehdy abyste získala převahu, musela jste mít pověst hrdlořeza. Germáni se pomalovávali krví, aby zastrašili nepřítele. A mnohé bitvy začínaly tak, že rytíři vyjížděli před své oddíly a vyhrožovali těm na druhé straně, že je podříznou, že jim rozpářou břicha a jejich střeva rozvěsí po stromech. I při drancování se občas děly násilné excesy, které měly víc divadelní smysl, než že by ti lidé byli devianti. Prostě šlo o to, vzbudit v nepříteli hrůzu. A to se Čechům dařilo.“
Vondruška také uvedl, že lidské dějiny nejsou o lásce a o pravdě, ale o vítězích a poražených. Znamená to tedy, že v historii láska a pravda nikdy nezvítězila nad lží a nenávistí? „Nikdy. Samozřejmě krátkodobě můžete takovým heslem lidi motivovat. Ale vždycky vítězí síla. A pravda je pokaždé ideologie vítěze. Jakmile někdo prohraje, to, co hlásal, okamžitě přestane být pravdou. Tak to prostě v lidských dějinách bylo vždycky,“ uvedl spisovatel.
- Rozhovory s Vlastimilem Vondruškou pro PL najdete ZDE
Současná evropská civilizace se podle něj nyní nachází už na sestupné trajektorii. „Kdybych to měl přirovnat k nějakému období, pak asi k 3.–4. století starověkého Říma, kdy už Řím byl za zenitem své moci. Měl ještě obrovský potenciál, ale už ho nedokázal aktivovat. Římané byli příliš změkčilí, odmítali válčit – kdežto za Caesara bylo ctí každého Římana bojovat za vlast. Teď už ne. Teď se chtěli válet, protože měli sociální dávky v podobě „chléb a hry“. Takže najímali Germány, aby za ně bojovali. Ta skvělá římská civilizace vlastně zanikla z neochoty hájit své hodnoty. A my jsme v podobné situaci: Evropa není ochotná hájit své hodnoty. A co jsou ty evropské hodnoty? Evropu sjednocují dvě roviny: křesťanství a demokracie. Ty křesťanské hodnoty mají v sobě i ateisté, je to soubor postojů k životu, k zákonům, ke vztahům mužů a žen... A jakmile tohle zrušíte a jakmile zrušíte světskou pluralitní demokracii a nahradíte ji teokracií – a islám je teokracie – bouráte základy Evropy. Ale k evropským křesťanským hodnotám odjakživa také patřilo pomáhat, pokud bylo potřeba, bědným. Vždycky se tu přijímali migranti, jen to mělo pár podmínek. Například že musí respektovat zákony panovníka toho území, kam přicházejí. Musí vyznávat jeho víru. A musí se umět uživit. Nikdo v minulosti nepřijal na své území nikoho, kdo by se neuživil, kdo by námi opovrhoval a ještě odmítal respektovat naše zákony. Naši předci nebyli žádní blázni. Jak to souvisí s koncem římského impéria? Řím se taky zlikvidoval vlastně sám. Víte, že v době, kdy barbaři stáli před římskými hradbami, se římský senát zabýval jako největším problémem, komu postavit sochu na Foru Romanu? A podívejte se, o co se handrkujeme dneska my: o rovné okurky, o to, jestli někdo odešel kvůli Ortelu... Co bude – dle historických paralel – dál? Historie zná jenom dva modely: buď zanikneme, nebo dojde k válce a k reconquistě (tak se nazývá zpětné vytlačení Maurů z Pyrenejského poloostrova). Uvidíme. Protože pokud se vladařské elity chovají neracionálně, ještě to neznamená, že se tak bude chovat celá společnost. Já bych řekl, že to, čemu se teď říká xenofobní chování, má v sobě prvky sebeobrany. Nejbližších pět let ukáže, jestli evropská civilizace ještě úplně neztratila přirozené instinkty. I když jsme si jaksi zvykli na to, že teď menšiny diktují většinám – což je historický omyl. Evropa ještě šanci má,“ uzavřel Vondruška.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
