Postavte se za své děti! vyzývá Alena Hadravová rodiče. „Sir Winton dokázal zachránit 669 židovských dětí před nacisty. A my si tu nedokážeme obhájit svoje vlastní před těmi, kteří na pandemii bohatnou…“ I s těmito slovy apelovala na veřejnost podnikatelka, která v Českých Budějovicích provozuje Dětskou akademii Madlenka, jediné jihočeské dětské centrum s akreditací České asociace pro aktivní rozvoj dětí.
Její bouřlivý, ale slušný příspěvek sdílely z facebookového profilu již tisíce lidí, například jen ze stránky lektora Rado Míra, který je autorem knihy Tajemství rodových linií a zakladatelem Institutu rodové kultury, kolem 50 tisíc.
Většina rodičů s testováním žáků nesouhlasí, ale nevědí, jak se bránit. Cítí bezmoc, mnohdy nejsou natolik rétoricky zdatní, aby obhájili nárok na vzdělávání bez roušek a testování. Taneční lektor David Juřina z Mostu pondělní den okomentoval slovy: „Den legálního znásilňování dětí ve školách – znásilnění formou testovacích tyčinek.“
Tomu se někteří chtěli vyhnout – přesto to neznamená, že nedělají nic.
Bezmoc. „Tak moc se chce zastat své holčičky…“
„Jedna provozovatelka nejmenované soukromé školičky, se kterou v názorech celkem rezonujeme, má několikero dětí, a dneska ráno čapla svého prvňáčka a šla si vydobýt práva do školy…“ popisuje Alena Hadravová s tím, že podle ní ale tento postup, byť viditelnější, není vhodný: „Za prvé je tím dítě neuvěřitelně stresované...“
Moc dobře ví, proč to říká: „V neděli večer mi volala maminka, která je v invalidním důchodu a má doma holčičku ve stejném věku, jako je můj syn. Plakala do telefonu, že by se opravdu moc chtěla zastat své holčičky, která má už tři dny průjem, nechce do školy a bojí se, protože neví, co ji tam čeká,“ zmínila jednu ze zkušeností, kterou si vyslechla po své emotivní výpovědi na sociální síti.
A za druhé? „Plácat si tam játra na učitele a ředitele, kteří – chudáci – mají svázané ruce tím, co jim přišlo od Ministerstva školství, to si nedokážu představit. Já jsem tedy odmítla své dítě tomuto vystavit. Během tohoto našeho rozhovoru syn sedí v bytě se svou soukromou učitelkou – já to holt zaplatím ze svého,“ dává nahlédnout do řešení a postoje, který zaujmula ona.
Patová situace. Právo ignorují
Podobně se k tomu staví Kateřina Bečvářová z Teplic, jejíž syn má jít do školy od příštího týdne. „V pondělí jsem byla na schůzce s ředitelkou. I když se snažila být vstřícná, nemá mu co nabídnout: Roušky celý den, testování na půdě školy klidně vlastními testy a klidně za asistence rodiče bez ohledu na věk dítěte... Nechci ho vystavovat případnému PCR testu.“ Doma zůstávat syn nechce. „Chtěl by do školy, ale nechce testy a roušku, která je pro něj snad ještě horší než test. Vůbec nevím, co dělat,“ svěřuje se žena.
„Neberou ohled na žádný právní rozbor. Pořád jen ‚zákon o ochraně zdraví‘,“ poukazuje na to, jak je právo nevymahatelné.
Žaloba a účet za domácího učitele
Dítě ani rodič tím, že odmítnou testování, přitom neporuší právní předpisy, nespáchají tedy trestný čin ani přestupek. Důsledkem odmítnutí testování je ale „sankce“ v podobě zákazu dítěti účastnit se prezenčního vzdělávání v kolektivu ve škole. Alena z Budějovic už má připraveny právní kroky poté, co – jak doufá – Ústavní soud smete záležitost ze stolu:
„Já po řediteli nechci, aby netestoval. Já chci, aby moje dítě mělo přístup ke vzdělání, jak mu zaručuje Ústava české republiky a Úmluva o právech dítěte. Budu proto žalovat školu za to, že dítěti nedovolila vstup do školy,“ ozřejmila ParlamentnímListům.cz a úderně dodala: „A samozřejmě vystavím účet za soukromou učitelku.“
„Někteří rodiče se těší na očkování dětí!“
S rukama v klíně nezůstává ani Veronika Vágnerová z Ústí nad Labem, která si už před několika měsíci odvážně sama stoupla před školu ve Velkém Březně i s petičním stánkem po nepříjemných zkušenostech, kdy škola a policie doslova vyděsily jejího 14letého chlapce. „Mého syna se nyní plošné testování netýká, ale chystám se na to i s natáčením,“ podotkla.
Připomněla, že její petiční aktivita neskomírá. Zkušenosti? „Otřesné. Někteří rodiče se těší na očkování dětí!“ poznamenává.
V úterý jede do tiskárny pro 100 tisíc letáků, které poveze do Prahy, kde budou k dispozici v kavárně Daruma u Davida Tesaře a u advokáta Norberta Naxery, který je autorem jedné z ústavních stížností. „Spojujeme se. Je to už silnější než pud sebezáchovy. V Ústeckém kraji budu letáky distribuovat rodičům a dobrovolníkům ke školám. Leták se jen vyplní a slouží k předání škole na odmítnutí testování,“ dovysvětlila redakci.
Před pár hodinami spolek zveřejnil výzvu pro dobrovolníky – rodiče. „Hledáme lidi, kteří budou roznášet tyto letáky rodičům před školami, až povedou děti do školy, buď ráno, nebo odpoledne. Hledáme také koordinátory, u kterých budou letáky uskladněny a kteří je budou ostatním vydávat,“ uvedl advokát Naxera. Výdejní místa už jsou krom hlavního města i v Plzni, Brně, Ústí nad Labem
Peníze na tisk letáků pro veřejnost vybírá Občanský spolek HON. Slouží k tomu transparentní účet spolku HON č. 2101886348/2010 u Fio banky a.s.
Hřebíček do rakve rozvedených rodin. Policie, sociálku na ně?
Průšvih se v některých školách objevil u dospěláků, kteří se vůči vlastnímu dítěti neshodnou. Jde zejména o případy, kdy otec a matka spolu nežijí a vůči potomkovi mají na tyto věci protichůdný názor.
Pokud je rozdílný názor otce a matky na testování dítěte ve škole, mají se přiklonit k názoru dítěte? Pokud dítě samo odmítá test, může mu jej rodič udělat proti jeho vůli? Je nutný návrh k opatrovnickému soudu, aby rozhodl, potažmo nahradil souhlas jednoho z rodičů? Nebo postačuje – dle správního řádu – souhlas jednoho zákonného zástupce v daný den?
To jsou dotazy, na které jsme ani v právní komunitě nedostali jednotnou odpověď. Jedna advokátní kancelář dokonce prý přestává na novinářské dotazy odpovídat.
Školám mimoto ministerstvo radilo, aby v případě konfrontací volali policii: „Pokud by v krajním případě (tedy pokud by nedošlo ke smírnému vyřešení situace) došlo k fyzické konfrontaci nebo pokud by se například rodič snažil vymoci si vstup dítěte do školy fyzickou silou, škola přivolá policii. V takovém případě by se mohlo ze strany rodiče jednat o protiprávní jednání, například o přestupek proti občanskému soužití podle § 7 zákona o některých přestupcích,“ uvedl odbor legislativy Ministerstva školství.
Někteří rodiče vidí naději také v rozsudku z Výmaru, jehož překlad zveřejnila na svém profilu autorka jedné z ústavních stížností, advokátka Jana Zwyrtek Hamplová.
Podobný přístup českých soudů by vyřešil i lamentace nad tím, že distanční výuku pro děti, které zůstaly doma, zajišťují v „osekané“ podobě jen některé školy. „Pokud se dítě neúčastní prezenčního vzdělávání z důvodu neúčasti na testování, škola bude absenci evidovat jako omluvenou. Při této omluvené absenci škola sice nemá povinnost zajistit dítěti distanční způsob vzdělávání dle zákona, ale je vhodné, aby mu poskytla přiměřenou formu studijní podpory – například posílání týdenních plánů, využití individuální konzultace a podobně,“ zní názor ministerského odboru legislativy.
Škola se tak k neotestovanému žákovi chová v podstatě tak, jako kdyby byl nemocný. K tomu se velmi hodí jedno z vyjádření učitelky a podnikatelky Aleny Hadravové: „Mám zdravého osmiletého syna. Nenarodil se proto, aby něco vydržel. Narodil se proto, aby byl šťastný a byl z něj dobrý člověk.“
‚Kdo nechce dát dítě do školy, může být rád, že ho nebude nahánět OSPOD,“ zaznívá mimo jiné v diskusích v poradenských skupinách...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
