Prvním z nich je sedmadvacetiletý Okba, který přišel do Hofu v lednu 2015. Studoval anglickou literaturu a měl IT obchod. Druhým uprchlíkem, jehož osudy tento rok rozhlas zaznamenává, je pětadvacetiletá Siba. Pochází ze syrského města Salamíja, do Hofu přišla loni na podzim. V Sýrii studovala chemii.
Třiadvacetiletý Džihád žije v Hofu od loňského léta, studoval síťové inženýrství.
Fida (34) a Jásir (44) pocházejí ze syrského města Dará. Fida tam učila angličtinu, Jásir tělocvik. Mají dvě dcery, tříletou Banu a pětiletou Talu.
Celý text včetně zvukových nahrávek je ZDE
Když v Sýrii vypukla občanská válka, přidal se Okba k jedné lidskoprávní nevládní organizaci a v očích režimu Bašára Asada byl najednou nepřítelem. Jeho bratr v tu dobu sloužil v syrské armádě. Když ale dostali vojáci příkaz střílet do lidí, Okbův bratr to odmítl. Rodina raději bratra před vojáky schovala a předstírala, že ho unesli teroristé, aby se do armády nemusel vrátit. Okba musel Sýrii opustit. „Stalo se to na jedné mé služební cestě v Turecku, kam jsem občas jezdil. Přišla mi zpráva, že doma v Sýrii policie zatkla kolegy v mém obchodě a vyslýchala i moji rodinu. Můj otec plakal do telefonu a říkal, ať se nevracím, jinak že dopadnu jako bratr. Nakonec jsme prodali můj obchod a za ty peníze jsem odjel do Evropy,“ říká Okba.
Pomáhá v domově důchodců
Nyní mu stát sice platí byt a dává měsíční kapesné, Okba to ale takhle nechce napořád. Už pár měsíců chodí i s manželkou dobrovolně pomáhat do domova důchodců v Hofu. Bere to jako hodiny německé konverzace zdarma i možnost setkat se s dalšími starousedlíky. Za svoji práci v domově důchodců původně nebral žádné peníze, nyní dostává 190 eur měsíčně. Má za sebou první kurs němčiny a snaží se sehnat alespoň nějakou práci.
Po deseti měsících za Okbou přiletěla v rámci slučování rodin legální cestou manželka Siba. Také ona s ním pomáhá v domově důchodců, jen každý na jiném patře.
V tělocvičně bydlí padesát migrantů
„Jsou to sice jen tělocvičny, ale díky provizorním stěnám tam uprchlíci mají své soukromí. To není v každém německém městě samozřejmost,“ říká městská radní Christine Schörnerová. „Ani to, že jsme objednali cateringovou firmu, která uprchlíkům třikrát denně nosí jídlo. To všechno pochopitelně za městské peníze,“ říká.
„Nad parketami se zvedají provizorní stěny, které rozdělují velký prostor na několik menších místností. Bydlí v nich přechodně padesát migrantů. Takové tělocvičny mají v Hofu dvě. Pro uprchlíky je to první střecha nad hlavou, než je odvezou do jiného města nebo jim přidělí jiné ubytování,“ říká zpravodaj Českého rozhlasu v Německu.
„S ubytováním uprchlíků nemáme problémy,“ doplňuje Schörnerovou městská koordinátorka pro uprchlíky Wendy Miller Elliotová. „V Hofu je hodně prázdných bytů. Každý den se mi hlásí majitelé nemovitostí, že by mohli něco pronajmout.“
„Co naopak vázne, je azylové řízení, které trvá příliš dlouho, a uprchlíci tak žijí v úplné nejistotě. S tím ale město nic nesvede, to je věc národních úřadů.“
V Sýrii vedli spokojený život
Fida v Sýrii učila angličtinu. S manželem žila v jihosyrském městě Dará. Odtud se rozšířily protesty proti režimu Bašára Asada. Teď je její město v Sýrii zničené, proto chce zůstat v Německu. Ráda by znovu učila angličtinu. Jásir dělal v Sýrii tělocvikáře. V Německu je s rodinou od září 2015, přišli „balkánskou“ cestou. Kdyby v Německu nesehnal stejné zaměstnání, představuje si malou restauraci, kde by vařil typická syrská jídla. Doma v Sýrii měli dům, auto a spokojený život.
Celý den leží na posteli, kasíruje sociální dávky a německy se neučí
Bettina Zschätzschová vede v Hofu jeden z mnoha kurzů němčiny pro uprchlíky. Málokdo ve městě má s migranty tolik zkušeností z první ruky, dobrých i špatných. „Podívejte se na tamtoho pána. Během cesty do Evropy jej opustila žena a odešla s jiným. A nechala ho samotného s dětmi. Tenhle člověk azyl opravdu potřebuje. Ale znám třeba rodinu, kde muž celý den leží na posteli, kasíruje sociální dávky za celou rodinu, neučí se německy a ještě se ptá, kdy dostane zadarmo průkazku na autobus. Takové bych okamžitě posílala zpátky,“ říká paní Zschätzschová.
Přiznává, že pro uprchlíky s nižším vzděláním může být začlenění do pracovního procesu problematické. Může prý trvat i dva roky, než se naučí německy natolik, aby mohli podstoupit rekvalifikaci.
Džihád je třiadvacetiletý uprchlík z Damašku. Do Německa přišel loni. V Sýrii mu hrozilo naverbování do armády. Nedokončil proto studia síťového inženýrství a doufá, že si diplom dodělá v Německu. Pilně se bifluje němčinu a pomáhá jako dobrovolník s tlumočením, když do města přijedou jiní uprchlíci. Doma v Sýrii nechal velkou část rodiny. „Damašek je víceméně bezpečný, ale život je tam strašně drahý. Daně jsou vysoké a elektřinu mají jen šest hodin denně,“ říká.
Psali jsme:
autor: vam
