Co je největší hrozba pro naši bezpečnost?Anketa
Otázka, která velmi trápí občany, je soužití s romskou menšinou. Hodně se tím zabýval expředseda KDU-ČSL a senátor Jiří Čunek. Jaký je váš pohled na tuto věc?
Já bych to nechtěl vztahovat jenom k Romům. Těch menšin v České republice máme víc, byť se nás tak zásadně netýká, jako Francie či Velké Británie, otázka přistěhovalectví. Základ pro každou menšinu je vzdělání a ochota se vzdělávat a integrovat. A vidět vzory, které mohou motivovat, že skrze práci a vzdělání je možné dosáhnout úspěchu a společenského ocenění. V různých městech se osvědčuje, že z těch menšin jsou někteří jejich členové přizváváni do policejních hlídek, což umožňuje lepší komunikaci. Také jsem rád, že této koalici se podařilo zastropovat příplatky na bydlení, což je cesta k zamezení zneužívání sociálních dávek. Každá menšina by měla žít s pocitem, že je součástí společnosti a není vyčleněna.
V souvislosti s atentátem v Paříži a příchodem přistěhovalců je dobré připomenout, že naše společnost a evropská kultura a civilizace je postavena na židovsko-křesťanských hodnotách a je důležité, aby všichni ti, kteří přicházejí do Evropy a kteří zde již žijí, byli připraveni respektovat tyto hodnoty, protože to je tradice, která činí Evropu Evropou. Takže pro mě to není otázka konkrétně Romů či kohokoli jiného, ale sociální politiky státu, aby se šetrně podařilo tyto menšiny začlenit do společnosti.
Zůstaneme u islámu a imigrace. Předáci českých muslimů, šéfové Ústředí muslimských obcí Alrawi a Sáňka i předák Muslimské unie Mohamed Abbás teroristický útok v Paříži odsoudili, ale titíž pánové současně hájí právo šaría a Ústředí muslimských obcí publikuje knížky, které právo šaría obhajují. Pan Sáňka byl obviněn kvůli knize Základy tauhídu. Je podle vás přípustné, aby se v českých mešitách hlásaly takové věci, jako je džihád či propagovalo právo šaría, které, se zdá, není slučitelné s křesťanskými hodnotami a hodnotami občanských svobod a našeho ústavního pořádku? Neměly by bezpečnostní orgány dnes tyto věci více sledovat, aby se u nás neopakovalo, co se stalo v Paříží, a aby se zabránilo tomu, aby se zde mezi muslimy šířila nějaká fundamentální verze islámu? Je totiž problém, že u nás působí islámské nadace financované ze Saúdské Arábie, kde je aplikován fundamentální wahhábistický výklad islámu. Když to shrnu: Nemáme se chránit před propagací práva šaría a před propagací džihádu?
Právo šaría i džihád jsou s evropským právem, kulturou i tradicí naprosto neslučitelné. Ať mi někdo vysvětlí, co je prospěšného na kamenování, co je prospěšného na bičování a dalších věcech. Radikální islám je nebezpečím pro celou Evropu včetně České republiky. Můžeme zaznamenat různé výzvy vůdců Islámského státu vyzývající muslimy, aby v Evropě bojovali a konali další teroristické činy. To je reálné ohrožení teď a tady v přímém přenosu. Je zde velká zodpovědnost a role tajných služeb, aby toto monitorovaly a zabránily těmto útokům. Ty útoky jsou vedeny proti evropské civilizaci, proti křesťanským hodnotám, na kterých Evropa stojí, proti křesťanům a proti židům.
Je to velmi nebezpečné. Velká míra tolerance Evropy a ochota pomáhat je její velká výhoda, ale i slabost. Protože v okamžiku konfrontace tváří v tvář kalašnikovům stojíte před otázkou, zda zpřísnit dohled a omezit nějaká občanská práva v zájmu bezpečí a zachránit Evropu, jaká je, a najít účinné způsoby, jak se militantnímu islámu bránit. Další důležitou věcí je, aby se začalo komunikovat s arabským světem, aby i arabské země řešily problém uprchlíků. Uprchlíci by mohli jít do bohatých arabských zemí, které jim jsou kulturně mnohem bližší. Evropa stojí na rozcestí, zda dokáže ubránit své hodnoty. Jak toho dosáhnout, na to teprve odpověď hledá. Zatím ji nemá.
Psali jsme:
Z Evropské unie či z Itálie se objevují požadavky na kvóty na imigranty pro země EU. Neměla by imigrační politika být výhradní suverénní pravomocí národních států? Česká vláda se proti kvótám postavila. Některé státy si problém způsobily svou liberální imigrační politikou, tak proč my bychom měli být do toho také zataženi? Neměli bychom se předtím bránit, aby to neohrožovalo kohezi společnosti a naši bezpečnost?
V tento moment není Česká republika pro imigranty cílovou zemí, nýbrž tranzitní. Ministr Chovanec se vymezil proti kvótám na přijetí uprchlíků. Teď se bavme o tom, že když jsme členy schengenského prostoru a tito uprchlíci se rozjedou po Evropě, zda se jich dokáže někdo zeptat, odkud vlastně přišli, když už v České republice budou. A kam budeme případně ty uprchlíky vracet? Budeme se ptát, zda patří do Německa, Francie či do Itálie?
Jsme součástí velké Evropy, kde nejsou hranice se všemi výhodami i nevýhodami - a toto je otázka celoevropského řešení. Je třeba to vidět i v kontextu toho, že v Itálii je velké množství imigrantů z Afriky a tu zemi to zatěžuje. Otázkou je, jak se nám podaří zastavit ty imigrační vlny ještě v okamžiku, kdy jsou to lidé na africkém kontinentu. V okamžiku, kdy máme imigranty v Evropě, tak je ta situace mnohem složitější kvůli schengenskému prostoru.
Když se mluví o té solidaritě, tak zda se nám více nevyplatí přispět na tu ochranu vnějších hranic či na humanitární záchytná střediska než ty lidi u nás přijímat... Nemusí se jednat vyloženě o uprchlíky z válečných oblastí, ale často se jedná o ekonomické imigranty.
Je to tak. Nejúčinnější humanitární pomoc je vždy přímo v místech, kde ti lidé žijí. Málokomu se chce opouštět zemi, kde vyrostl a kde má kořeny. Úkolem je pomoci těm lidem v místě, kde žijí, aby se zlepšila ekonomika jejich zemí. Když se mi bude dařit v zemi, kde jsem vyrostl, nebudu mít důvod odejít pryč.
Psali jsme:
S imigrací a muslimy souvisí to, že v evropských městech vznikají ghetta. A nejde jenom o problém terorismu, ale i občanského soužití, protože víme, že v Paříži či Marseille a mnoha dalších městech jsou přistěhovalecká ghetta, kde je pro původní Evropany nebezpečno. Pak zde vidíme snahy zakazovat křesťanské symboly: vánoční jesličky, vánoční stromy, kříže na veřejných místech... Není kromě terorismu dalším aspektem, aby se přistěhovalci přizpůsobili většinové populaci jak z hlediska civilizačně-hodnotového, tak z hlediska společenského, aby se ve společnosti nechovali asociálně a kriminálně?
Zříkání se křesťanských symbolů považuji za zhůvěřilost. Křesťanství, to jsou naše kořeny, ze kterých jsme vyrostli. Mnohdy i lidé, kteří v dnešní době Boha neznají a za křesťany se nepovažují, tak i oni vyrostli v křesťanských hodnotách. Můžeme se bavit, do jaké míry je dodržují a do jaké ne, ale Evropa je Evropou právě díky tomu, že byla a snad stále ještě je křesťanskou. V okamžiku kdy se Evropa zbaví křesťanství, tak ztratí směr. To je zcela zásadní. V okamžiku, kdy se zříkáte křesťanství, zříkáte se sami sebe.
Každý člověk má v sobě duchovní rozměr. Jako křesťan vím, že když člověk aktivně nehledá duchovní rozměr své osoby, tak se víceméně ztrácí v chaosu. Předpokládám, že tato věta bude asi hodně kritizovaná (smích). Ale moje zkušenost je taková. Ale jestliže se zřekneme křesťanství, tak křesťanské náboženství bude dříve či později nahrazeno nějakou jinou vírou. Z jednoho prostého důvodu: Člověk v sobě duchovní rozměr má. Osobně si myslím, že jestli se lidem v Evropě líbí, jak Evropa žije a jaké má hodnoty, tak je důležité říci, že Evropa je takovou, jakou je, právě díky tomu, že vyrostla na křesťanství, nikoli na právu šaría.
Ing. Jan Bartošek
Když vidíme Blízký východ, vlnu uprchlíků, vyvražďování křesťanů v Sýrii a Iráku, nebyla politika optimistického vývozu demokracie do těchto zemí nešťastná? Západ, Spojené státy a evropské velmoci svrhly sekulární diktátory, ale místo nich nastupuje radikální islám a Islámský stát. Sekulární režimy zajišťovaly křesťanům toleranci.
Výchova k demokracii a stát se demokratem není vůbec jednoduchý proces. Podívejte se na naši společnost 25 let od listopadu 1989. Stále se to učíme. O to složitější je snaha zavést do zemí, kde byl diktátor, ze dne na den systém demokracie. Otázkou je, zda je to u nějakých kultur vůbec možné a zda je tam funkční model vlády a zda Evropa nebude muset akceptovat, že historicky jsou někde zvyklí si vládnout jinak, vyhovuje jim to a pořádek jsou schopni si zajistit. Je to otázka, zda model evropské demokracie je univerzální a v celém rozsahu přenositelný po celém světě. Na to neznám odpověď.
Jsem ale zastáncem toho, že mají-li mít věci stabilitu a delší trvání, tak se nemůže jít cestou války a revoluce, ale spíše pozvolných změn. Revoluce požírá své vlastní děti. Osobně si myslím, že když se dělá změna, tak se má člověk snažit, aby změna nebyla horší než to, co tam bylo před ní. Další věc je se ptát, co bylo primárním motivem věci měnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
