Trochu jako žáci při zkoušení látky, kterou se nenaučili, působila před Volebním výborem Poslanecké sněmovny většina uchazečů o funkci členů mediálních rad. Na první den veřejného slyšení bylo pozváno všech dvaadvacet kandidátů na rozhlasové a osm na televizní radní. Volební výbor se jejich vyslechnutím postará o předvýběr, když do druhého kola propustí po devíti adeptech, Poslanecká sněmovna z nich poté zvolí po třech nových členech obou rad. Už zmíněná nepřipravenost zájemců vedla k tomu, že po úvodních pětiminutových představeních každého z kandidátů se členové Volebního výboru ani neměli na co ptát, když byli konfrontováni s místy až naivními představami uchazečů o činnosti radních.

Proto mělo slyšení rychlý spád. Milan Badal, římskokatolický kněz a osobní tajemník arcibiskupa Dominika Duky, ve svém vystoupení uvedl, že by v Radě ČRo měl být někdo, kdo by zastupoval národnostní menšiny, i když jedním dechem přiznal, že Česká televize i Český rozhlas poskytují menšinám dostatek prostoru, až nás za to v jiných evropských zemích chválí. Když mu koncem minulého roku uplynul šestiletý mandát rozhlasového radního, loučil se s kolegy slovy: „Nebojte se, už nikdy nebudu členem Rady Českého rozhlasu, už se o to nebudu nikdy ucházet, už se vidíme naposledy.“ Nyní to tedy zkusí znovu, když kromě člena Rady ČRo v letech 2010-16 byl v letech 2003-9 i členem Rady České televize.

Veřejnoprávní média se musí buď napravit, nebo zrušit

Dostavit se kvůli dovolené nemohl Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice. Jeho kandidátský projev tak přečetl předseda Volebního výboru Martin Komárek. Mimo jiné v něm zaznělo, že náplní veřejnoprávních médií je nezapomínat na menšiny, které jsou na okraji většinové společnosti. Sám by se považoval za vhodného kandidáta, neboť je také součástí menšin, a to jednak jako katolický kněz a jednak jako příslušník polské menšiny v České republice. „Ze slunné Floridy zdraví Czendlik,“ přečetl na závěr Komárek a okomentoval to tak, že tím si podepsal ortel a nedostane ani hlas, protože mu to budou všichni závidět.

Po duchovních a ochráncích menšin přišel na řadu dlouholetý ekonomický novinář Jiří Fencl, jenž hned v úvodu zdůraznil, že na rozdíl od předřečníků by v radě nereprezentoval menšiny, ale většinu. Přišel s ostrou kritikou objektivity zpravodajství České televize a Českého rozhlasu, což mu asi zvolení nepřinese. Tvrdil, že roli médií veřejné služby musí suplovat alternativní média. Z nich zmínil i ParlamentníListy.cz, jejichž úspěch u čtenářů a vysoká sledovanost je mimo jiné také důsledkem pokrytectví mainstreamových médií, protože lidé chtějí být informováni bez zatajování či zkreslování informování. „Redaktoři a moderátoři veřejnoprávních médií používají stejné zdroje informací a ty další ignorují. Veřejnoprávní média se musí buď napravit, nebo zrušit. Kdyby lidé jen poslouchali Český rozhlas a sledovali Českou televizi, bylo by to s jejich informovaností bledé,“ řekl Jiří Fencl.

Český rozhlas je důsledným hráčem při obraně demokracie

V netradiční roli se objevil exministr kultury Vítězslav Jandák. Zatímco v předchozích letech jako místopředseda Volebního výboru uchazeče zpovídal, tentokrát se objevil mezi kandidáty. „Rozhodl jsem se vystoupit z politiky. Dvanáct let jsem byl poslancem, a to už je dost. Za jeden ze svých hlavních úkolů bych v případě zvolení považoval, aby Rada definovala, co to je veřejnoprávnost českých médií. Obě média se za to označení schovávají, ale je načase konečně vysvětlit, co veřejnoprávnost znamená. Měla by se také řešit honorářová politika Českého rozhlasu, jsou diametrální rozdíly proti České televizi, v rozhlase to je o fandovství,“ upozornil Vítězslav Jandák. Myslí si, že by mohl zesílit odolnost Rady ČRo proti politickým tlakům právě proto, že zná dobře svět politiky. Na dotaz Daniela Korteho, zda sám jako ministr vyvíjel v minulosti tlak na některou z mediálních rad, odpověděl: „Ne, nikdy, neměl jsem důvod“.