Trochu jako žáci při zkoušení látky, kterou se nenaučili, působila před Volebním výborem Poslanecké sněmovny většina uchazečů o funkci členů mediálních rad. Na první den veřejného slyšení bylo pozváno všech dvaadvacet kandidátů na rozhlasové a osm na televizní radní. Volební výbor se jejich vyslechnutím postará o předvýběr, když do druhého kola propustí po devíti adeptech, Poslanecká sněmovna z nich poté zvolí po třech nových členech obou rad. Už zmíněná nepřipravenost zájemců vedla k tomu, že po úvodních pětiminutových představeních každého z kandidátů se členové Volebního výboru ani neměli na co ptát, když byli konfrontováni s místy až naivními představami uchazečů o činnosti radních.
Proto mělo slyšení rychlý spád. Milan Badal, římskokatolický kněz a osobní tajemník arcibiskupa Dominika Duky, ve svém vystoupení uvedl, že by v Radě ČRo měl být někdo, kdo by zastupoval národnostní menšiny, i když jedním dechem přiznal, že Česká televize i Český rozhlas poskytují menšinám dostatek prostoru, až nás za to v jiných evropských zemích chválí. Když mu koncem minulého roku uplynul šestiletý mandát rozhlasového radního, loučil se s kolegy slovy: „Nebojte se, už nikdy nebudu členem Rady Českého rozhlasu, už se o to nebudu nikdy ucházet, už se vidíme naposledy.“ Nyní to tedy zkusí znovu, když kromě člena Rady ČRo v letech 2010-16 byl v letech 2003-9 i členem Rady České televize.
Veřejnoprávní média se musí buď napravit, nebo zrušit
Dostavit se kvůli dovolené nemohl Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice. Jeho kandidátský projev tak přečetl předseda Volebního výboru Martin Komárek. Mimo jiné v něm zaznělo, že náplní veřejnoprávních médií je nezapomínat na menšiny, které jsou na okraji většinové společnosti. Sám by se považoval za vhodného kandidáta, neboť je také součástí menšin, a to jednak jako katolický kněz a jednak jako příslušník polské menšiny v České republice. „Ze slunné Floridy zdraví Czendlik,“ přečetl na závěr Komárek a okomentoval to tak, že tím si podepsal ortel a nedostane ani hlas, protože mu to budou všichni závidět.
Po duchovních a ochráncích menšin přišel na řadu dlouholetý ekonomický novinář Jiří Fencl, jenž hned v úvodu zdůraznil, že na rozdíl od předřečníků by v radě nereprezentoval menšiny, ale většinu. Přišel s ostrou kritikou objektivity zpravodajství České televize a Českého rozhlasu, což mu asi zvolení nepřinese. Tvrdil, že roli médií veřejné služby musí suplovat alternativní média. Z nich zmínil i ParlamentníListy.cz, jejichž úspěch u čtenářů a vysoká sledovanost je mimo jiné také důsledkem pokrytectví mainstreamových médií, protože lidé chtějí být informováni bez zatajování či zkreslování informování. „Redaktoři a moderátoři veřejnoprávních médií používají stejné zdroje informací a ty další ignorují. Veřejnoprávní média se musí buď napravit, nebo zrušit. Kdyby lidé jen poslouchali Český rozhlas a sledovali Českou televizi, bylo by to s jejich informovaností bledé,“ řekl Jiří Fencl.
Český rozhlas je důsledným hráčem při obraně demokracie
V netradiční roli se objevil exministr kultury Vítězslav Jandák. Zatímco v předchozích letech jako místopředseda Volebního výboru uchazeče zpovídal, tentokrát se objevil mezi kandidáty. „Rozhodl jsem se vystoupit z politiky. Dvanáct let jsem byl poslancem, a to už je dost. Za jeden ze svých hlavních úkolů bych v případě zvolení považoval, aby Rada definovala, co to je veřejnoprávnost českých médií. Obě média se za to označení schovávají, ale je načase konečně vysvětlit, co veřejnoprávnost znamená. Měla by se také řešit honorářová politika Českého rozhlasu, jsou diametrální rozdíly proti České televizi, v rozhlase to je o fandovství,“ upozornil Vítězslav Jandák. Myslí si, že by mohl zesílit odolnost Rady ČRo proti politickým tlakům právě proto, že zná dobře svět politiky. Na dotaz Daniela Korteho, zda sám jako ministr vyvíjel v minulosti tlak na některou z mediálních rad, odpověděl: „Ne, nikdy, neměl jsem důvod“.
Psali jsme:
Bývalý zaměstnanec České televize a velký příznivec pravdy a lásky Bob Friedl konstatoval, že by Českému rozhlasu slušel větší počet zahraničních zpravodajů, aniž dodal, odkud by na ně vzal peníze. „Český rozhlas by měl být výkladní skříní špičkových profesionálů. Český rozhlas považuji nejen za jedno z klíčových médií naší mediální scény, ale i za důsledného hráče při obraně demokracie,“ vyznal se Bob Friedl. Předseda Volebního výboru Martin Komárek namítl, že to byl spíše projev pro kandidaturu na ředitele Českého rozhlasu, a proto uchazeče požádal, aby popsal, jak by toho vyřčeného chtěl z pozice radního dosáhnout. Na to Bob Friedl reagoval obecnými formulacemi typu, že by upozorňoval na případné nevyvážené vysílání nebo na odchody kvalitních profesionálů z Českého rozhlasu.
Více křesťanského vysílání a podhodnocené koncesionářské poplatky
Z dalších adeptů zaujal hudebník Mikoláš Chadima, a to nejen proto, že pojal své představení s největším nadhledem. Přiznal se, že poslouchá jen stanici ČRo3 Vltava. „Zpravodajství Českého rozhlasu ani České televize neposlouchám, informace čerpám z alternativních médií, protože nechci, aby mi někdo vnucoval, co si mám myslet. Kdybych byl zvolen do Rady Českého rozhlasu, tak bych zpravodajství poslouchal, to rozčilování bych měl v rámci pracovní náplně,“ zaujal Mikuláš Chadima pohledem na objektivitu veřejnoprávních médií. Na konkrétní dotaz, co by rád změnil ve vysílání Českého rozhlasu, uvedl, že slyšel, proč se konkrétně na Radiožurnálu tak často hrají anglické písničky. České písničky prý nepouštějí mezi zprávami proto, že by si jejich texty mohli lidé spojovat se zprávami, takže radši pouštějí ty anglické. To mu přijde až směšné, a to by se snažil změnit.
Dalším duchovním mezi kandidáty do Rady ČRo je Ervín Kukuczka, jehož navrhla Církev československá husitská. Dlouholetý kazatel a od roku 1989 farář se svěřil, že by měl zájem, aby bylo více křesťanského vysílání, čímž ilustroval, že netuší, že do programu nemohou Českému rozhlasu zasahovat nejen politici, ale ani radní. Kandidát Svazu autorů a interpretů Michael Prostějovský v odpovědi na dotaz poslankyně Pavly Golasowské zase prohlásil, že koncesionářské poplatky jsou spíše podhodnocené. Jiný z adeptů Jan Stanzel, který už téměř čtvrtstoletí pracuje v časopisu Zahrádkář, zavzpomínal na pohádky v podání Vlastimila Brodského a do přítomnosti se vrátil pochvalou nově vzniklého programu ČRo Plus.
Nevyvážeností zpravodajství se ČT a ČRo podařilo rozdělit společnost
Michal Stehlík obhajuje pozici v Radě Českého rozhlasu, dokonce byl i jejím předsedou. Po rezignaci generálního ředitele Martina Duhana na podzim 2015 dal svou funkci k dispozici i on, ale šestiletý mandát radního dodržel. „Za těch šest let se toho změnilo moc. Tehdy třeba nebylo vůbec tématem, jaký je charakter zpravodajství, nebo téma dezinformací,“ připomněl Michal Stehlík a vysmál se dotazu, jestli nevnímá jako problém, že Rada má být nepolitická a on byl zastupitelem za KDU-ČSL a pak ještě jednou za lidovce kandidoval. „To by bylo vtipnější adresovat na kolegu Jandáka,“ reagoval na významného konkurenta v dresu ČSSD, s nímž společně patří k největším favoritům na zvolení.
„U komerčních stanic můžete pochybovat o serióznosti informací, zato Český rozhlas je korektní, na jeho informace se lze spolehnout,“ zaujal výrok dalšího uchazeče Milana Trojana. Zcela odlišný názor měl Tomáš Hanzl, který poukázal na propad důvěry ve zpravodajství veřejnoprávních médií. „Těm se nevyvážeností zpravodajství podařilo rozdělit společnost,“ obvinil Českou televizi a Český rozhlas, ale netuší, zda je za tím lenost, nebo neschopnost, nejpravděpodobnější je podle něj spíš promítnutí vlastního názoru a postoje redaktorů. Karel Burian zase nezapřel, že byl šest let ředitelem brněnského studia České televize: „Médiím veřejné služby budou lidé podprahově vždy věřit víc než těm alternativním.“
Útok na bývalého ředitele ČT, jestli splňuje podmínku bezúhonnosti
Z dvaadvaceti kandidátů na místo v Radě České televize se jich v úterý odpoledne představilo sedm, zbývající dostanou možnost ve středu. Jako první vystoupil bývalý ministr kultury a někdejší generální ředitel České televize Jiří Balvín. „Něco jste nám zapomněl říci. Byl jste odsouzen, splňujete vůbec podmínku bezúhonnosti?“ vybafl na něj první otázku Daniel Korte. „To je nepravomocné,“ opáčil Balvín k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, který mu letos v lednu udělil za napomáhání k uplácení v kauze prodeje zámku v Přerově nad Labem desetiměsíční trest s odkladem na dva a půl roku. Současně má zaplatit 240 tisíc korun. Tato skutečnost Balvínovu šanci na zvolení výrazně snižuje.
PhDr. Daniel Korte
Naději by neměl mít ani předseda Syndikátu novinářů Adam Černý, i když při slyšení vyjádřil přesvědčení, že jeho novinářské zkušenosti mu dávají oprávnění hodnotit nestrannost a nezávislost zpravodajství. Pochlubil se také, že je členem Etické komise, a snažil se přesvědčit, že většího arbitra objektivity není. Navrhli ho Český filmový a televizní svaz FITES a Asociace režisérů a scénáristů ARAS, které společně navrhly nejvíce kandidátů, takže jim ani nevadí, že Adam Černý je jako předseda cechovní organizace zastupující velké množství zaměstnanců České televize v absolutní kolizi zájmů, protože chce být členem orgánu, který má Českou televizi kontrolovat. Na rozdíl od nich by to Volební výbor „přehlédnout“ neměl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
