Co by se mělo udělat s částí Donbasu, kterou ovládají separatisté?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Alexandra Tomského (+ 2. část), Romana Šmuclera, Jiřího Pehe (z 11.9.), Romana Jocha (ze 7.8) + (9.9.), Jiřího Pospíšila, Pavla Žáčka, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, , Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe (30.7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.
„Když už se zdálo, že konflikt v Novém Rusku se začal blížit ke svému mírovému vyústění, přišel Západ místo konstruktivního řešení s dalšími sankcemi. Zaslepenost vlastní nenávistí žene Spojené státy a Evropskou unii do propasti. Je bez debat, že po uzavření příměří v Novém Rusku si mnozí s úlevou oddychli a přivítali jej s nadšením. Konečně skončilo zbytečné zabíjení civilistů. Jiní jej však kritizují, protože příměří v podstatě pomohlo kyjevské vládě zachovat si svoji tvář. Ukrajinská armáda totiž byla v poslední dny před ukončením bojů pod silným tlakem separatistů," vysvětluje Bancroft-Hinchey.
„Účelem tohoto mého článku je, i s ohledem na současný konflikt na Ukrajině, zamyslet se nad tím, jak nešťastně si Západ v posledních letech počíná na mezinárodním poli. Rád bych, aby můj text vyvolal diskuzi o zdravějším přístupu Západu k mezinárodním vztahům. Začít můžeme popisem zaujatého a nespravedlivého postoje Západu vůči Rusku," předesílá Bancroft-Hinchey.
„Neuplyne ani den, aby se v západních médiích neobjevil od doby, kdy vystřídal silný vůdce Vladimir Putin v pozici prvního muže Ruska slabého Borise Jelcina, rusofobní názor, jehož účelem je démonizovat samotného Putina či celé Rusko. Putin je vždy popisován jako protizápadně naladěný politik. To přitom není vůbec pravda. Ruský prezident není žádným ztělesněním zla. Putin pouze nehodlá tolerovat snahu některých zemí, které otevírají vůči Rusku zdánlivě přátelskou náruč, ale za zády ukrývají dýku. Hlavním kamenem úrazu prostě je, že Putin je proruský. Západ nemůže unést fakt, že Putin překazil plány některých západních stratégů, kteří si mysleli, že se po rozpadu SSSR snadno Ruska zmocní," míní Bancroft-Hinchey.
„Když došlo k dobrovolnému rozpuštění Sovětského svazu, Západ začal okamžitě hovořit o tom, že šlo o zhroucení. Aby tak kousavě zdůraznil, kdo vyšel ze studené války jako vítěz a kdo jako poražený. Termín zhroucení se velmi často používá i v samotném Rusku. Přitom je to nesmysl. Sovětský svaz se rozdělil na základě ústavy a celý proces nebyl žádným zhroucením, ale dobrovolným rozpuštěním. Sovětský svaz tak splnil svůj úkol, ale nebyl samozřejmě schopen koexistovat se silami, které se neustále snažily skrze mnohamiliardové kampaně zdiskreditovat Rusko a učinit z něj v očích světa říši zla," upozorňuje Bancroft-Hinchey.
„Když jedna strana konfliktu nedokáže zvítězit a veškerou svoji energii vynakládá na to, aby svého rivala přesto označila za poraženého, dá se snad takové jednání považovat za férové? Západ tlačil na to, aby se rozpustil Varšavský pakt s příslibem, že se nebude snažit východní Evropu, včetně bývalých sovětských států, dostat pod svoji kontrolu. Varšavský pakt byl jako akt dobré vůle rozpuštěn, ale Západ svůj slib nesplnil. Na tomto případu znovu jasně vidíme, ze které strany přichází dobrá vůle a odkud zlo," píše Bancroft-Hinchey.
Slepá arogance a chamtivost Západu se podle názoru Bancrofta-Hincheyho nejviditelněji projevila v období konfliktu v Jugoslávii. „Srbové tehdy byli Západem démonizováni a nakonec přišli o srdce své země Kosovo způsobem, který navždy pošpinil mezinárodní právo. Přesto všechno Kosovo je a vždy bude součástí Srbska. Na tom západní agrese nic nezmění. Dále můžeme zmínit Irák, který zničila chamtivost energetické lobby v USA a protagonismus tehdejšího britského premiéra Tonyho Blaira. To samé v Libyi a naposledy v Sýrii. Téměř každým svým nevydařeným krokem na poli mezinárodní politiky, jako kdyby se snažil Západ sám sobě ospravedlnit své přání ponižít Rusko a vyprovokovat jej k válce," je přesvědčen Bancroft-Hinchey.
„Ve skutečnosti je vše vlastně úplně jednoduché. Roční rozpočet NATO činí 1,2 bilionů dolarů, na které se skládají obyvatelé členských států. Umíte si představit, kolik nemocnic a škol by se za takové penízo dalo postavit? Aby se nějak zdůvodnila existence a aktivity NATO, bylo třeba najít si společného nepřítele. Somálští piráti se jevili jako ideální terč, než se zjistilo, že protestovali proti dovážení nelegálního odpadu do Somálska. Co na to západní média? No... Našla si tučnější sousto v podobě Ruska," kritizuje přístup západních médií Bancroft-Hinchey.
„Jde o to, že Rusko se vůbec nemusí cítit provinile za svoji sovětskou minulost. Sovětský svaz přinesl mnoha svým členským státům a jeho obyvatelům pokrok v horizontu jedné či dvou generací. Věnoval 250 miliard dolarů na rozvojové programy v zemícíh, které se sotva vymanily z imperialistického područí. V SSSR fungoval veřejný sociální model, ve kterém byly poskytovány veřejné služby zdarma či za velmi nízké ceny. Sovětský svaz garantoval bydlení, bezplatné vzdělání, zdravotní péči, nulovou nezaměstnanost atd.," nachází Bancroft-Hinchey přednosti Sovětského svazu.
„Rusko se posunulo ještě dál. Rusko si vypracovalo blízký vztah k bloku BRICS, který sdružuje státy se čtvrtinou světového obyvatelstva. Dnešní Rusko má rovněž vřelé vztahy s Latinskou Amerikou a je vysoce respektováno v Africe, která se na Západ usmívá, ale všichni víme, co si o nás afričtí političtí lídři říkají za zavřenými dveřmi. My to víme, ale naši západní vůdci nejspíš nikoli. A to je jádro pudla. Jak můžeme vidět ve volbách téměř všude na Západě, s výjimkou Skotska, politická elita je čím dál tím více odtržena od svých voličů. Ti přestávají důvěřovat středopravým či středolevým programům, které jsou ve skutečnosti tím samým. Ve skutečnosti jsou západní politici ovládáni lobbistickými skupinami, jež řídí jejich kroky," má jasno Bancroft-Hinchey.
„Západní politici žijí ve svém vlastním světě. Čas od času sejdou dolů mezi obyčejný lid, potřesou s nimi těsně před volbami rukou a vrhají přitom do televizní kamery velmi seriózní pohledy. Potom celé čtyři roky v poklidu přečkají na svých teplých místech, chráněni armádou a obklopeni podlézavými úředníky. Tito politici nemají ani ponětí, co je skutečný život, který žijí jeho voliči. Výsledkem jejich odtržení od reality je to, že vůbec neví nic o vývoji současného světa, myšlení obyčejných lidí a jejich tužbách," pouští se Bancroft-Hinchey do západních politiků.
V opačném případě by dle jeho názoru museli vědět, že převážná část lidstva Západ nenávidí. „Stejně tak by věděli, že nikdo nechce další války a nikoho nezajímá věčné démonizování předem vybraných terčů. Kdyby západní politici nežili održeni od reality, museli by přece vědět, že nikdo s dostatkem rozumu jim už nevěří ani slovo. Rusko je naštěstí mnohem dál. Je to Moskva, nikoli Washington, Putin, nikoli Obama či Cameron, kdo reprezentuje myšlení většiny obyvatel světa, kteří dávají přednost dialogu a diplomacii před vydíráním a nepřátelstvím," pokračuje Bancroft-Hinchey ve vychvalování Ruska.
„Lidé na celém světě si společně přejí žít v míru a vzájemném porozumění. Chtějí studovat, sportovat a smát se společně. Objevovat své kulturní rozdílnosti, učit se jazyky druhých národů a vzájemně se navštěvovat. My všichni se chceme radovat nad rozdílností, nikoli ji využívat k dosažení politických či náboženských bodů," tvrdí Bancroft-Hinchey.
„Pokud by se Obama, Cameron a další z jejich odporné partičky dokázali na chvíli zastavit a zamyslet se, možná by začali vykazovat jisté znaky emoční inteligence, což by mohlo vést ke změně jejich přístupu. To ovšem jen v případě, že jim to umožní lobbistické skupiny, které je ovládají," pochybuje Bancroft-Hinchey v závěru svého textu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
