"Podobné to bylo s tím naším komunismem, o kterém velká většina Čechů věděla, že to s ním už dál nejde, jen jsme netušili, jak by to šlo jinak a jak ho vlastně ukončit," vzpomíná novinář na léto před pětadvaceti lety.
Vycestovat na Západ se tehdy podle něj už dalo celkem svobodně. Stačilo mít devizový účet a na něm pár marek, franků nebo dolarů. Pak musel mít člověk pas a vízum onoho státu, kam měl namířeno.
Pohled na Berlínskou zeď ze západní strany byl absurdní
Západní Berlín byl podle Palaty na konci 80. let podivuhodným místem. Strávil tam měsíc a během svého pobytu uvažoval o tom, že emigruje a zůstane ve výkladní skříni celé Německé spolkové republiky.
„Jenže jsem se bál, o tátu, o bráchu, o babičku, normální strach lidí, kteří se jako já k emigraci na Západ v letech komunismu neodhodlali. Pohled na Berlínskou zeď ze západní strany byl absurdní, nepochopitelný, ale snadnost, s jakou jsem tehdy já, na rozdíl od východních Němců, zeď překračoval, mě naplňoval falešnými nadějemi,“ popisuje ve svém článku Palata. Uchovával si naději, že se půjde na Západ zase vrátit, pokud se pro to později rozhodne.
Za poslední léto komunismu nikdy nepřestanu být vděčný
Nakonec se novinář vrátil na konci léta 1989 zpátky. Přestože to vypadalo jako fatální rozhodnutí, komunismus už dožíval své poslední měsíce. Většina Čechů to tehdy ale nevěděla. „Ale stalo se. A já za to osudu nikdy nepřestanu být vděčný,“ uzavírá Palata.
Palata publikuje články na serverech Lidovky.cz nebo iDnes.cz, kde vystupuje pod pseudonymem Středoevropan.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vfe
