Podle Ransdorfa měl Svoboda neobyčejný život, a to nejen proto, že byl za první světové války legionářem a po vzniku Československa se stal důstojníkem armády, ale i proto, že bojoval za svobodu i během II. světové války. „Budil důvěru a uměl spojovat lidi. Byl statečný a uměl být se svými vojáky v první linii,“ shrnuje osobu Ludvíka Svobody europoslanec.
Svoboda, který se i po druhé světové válce zapojil do výstavby nové armády, se podle Ransdorfa snažil, aby byla zachována kontinuita s republikánskou tradicí Benešovy a Masarykovy republiky. „Jenže místo svobody přišel Alexej Čepička. Ludvík Svoboda se málem stal obětí procesů, ale nakonec postih dostal mírnější podobu: byl přeřazen na místo účetního do JZD ve Starém Hroznětíně,“ popisuje europoslanec éru Svobodova života a připomněl i to, že volba Svobody do čela státu v roce 1968 měla uklidnit Sověty. „Svým skromným a klidným vystupováním si ale brzy získal lidovou podporu,“ píše dále Ransdorf, podle kterého ji posílil i tím, že odmítl jmenovat tzv. dělnicko-rolnickou vládu a místo toho odletěl do Moskvy, aby zachránil zajaté československé politiky.
Celý text k přečtení ZDE.
„Vím toho o Svobodovi hodně a všechny ty informace dávají obraz silné, charakterní a neokázalé osobnosti. Vybavuji si, jak pod nesrovnatelně menšími tlaky ustupoval Václav Havel. Proto se útokům pisálků na Svobodu, které se stále častěji vynořují, musím jenom smát,“ má jasno Ransdorf a připustil, že Svoboda na své prezidentské funkci lpěl, ale kvůli tomu, že ji bral jako svou životní satisfakci. „Ano, disidentům v čele s Václavem Havlem v roce 1972 neodpověděl. O důvodech toho mám své mínění, ale spekulovat nechci,“ nechce se komunistický europoslanec s nikým očividně přít a připomněl, jak na Svobodův pohřeb přišly tisíce lidí.
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
„Od Masarykovy doby nebyl žádný prezident oceněn tak spontánně. Ta úcta nás obyčejných občanů byla nelíčená. Žádný z jeho nástupců v čele státu jí nedosáhl a nedosáhne,“ věští na závěr Ransdorf.
autor: jzd