Rusko se až za prezidenta Putina stalo rejdištěm miliardářů. Píše to server Forum24 a překládá nám článek ruského serveru Insider. Zdrojovat z anonymního serveru je příznačné.
„Když se Putin dostal k moci, miliardáři v Rusku vůbec neexistovali,“ píše Forum24. Fake news.
No, ten, kdo Rusko sleduje alespoň minimálně, se směje. A nemusí ani číst Forbes. Těm oligarchům se říkalo nejdříve zbohatlíci (nuvoriš), posléze kleptokrati... Byli extrémně neoblíbení u ruské veřejnosti. Konta ve Švýcarsku či v City, v Londýně okázalé domy za miliony liber, obrovské jachty a drahé limuzíny. O vlivu britské rozvědky na tuto skupinu netřeba spekulovat.
Většina z nich se etablovala v průběhu privatizačního procesu řízeného Jelcinovou vládou z roku 1991–1999. Nejvlivnější z oligarchů Jelcinovy éry byli Boris Berezovskij, Michail Fridman (Alfa Group), Vladimir Gusinskij, Michail Chodorkovskij (Jukos), Vladimir Potanin (Interros), Alexander Smolenskij, Pjotr Aven, Vladimir Vinogradov a Vitalij Malkin. Patřili mezi ně i Anatolij Čubajs a Jegor Gajdar, Len Blavatnik, Jevgenij Švidler, Alexander Knaster, Konstantin Kagalovskij a Abram Reznikov, Oleg Děripaska (Russian Aluminium, Bazovyj Element), Roman Abramovič (Russian Aluminium, Sibněft). Společně v letech 1996 a 2000 kontrolovali až 80 % všech ruských financí. Nejvíce se zasloužili o Jelcinovu éru privatizace, která vedla k růstu oligarchů, Anatolij Čubajs a Jegor Gajdar. Skupina sedmi největších obchodních oligarchů Semibankirsčina, moderní variace na Semibojarščinu ze začátku 17. století, se stala v ruské politice velmi vlivná; hrála významnou roli při financování znovuzvolení Jelcina v roce 1996. Jelcin nechal tyto bankstery zprivatizovat i „strategická“ aktiva včetně ropného, plynového, chemického, těžebního a obranného průmyslu. To bylo nepřijatelné. Transfer peněz byl enormní. Stát se začal hroutit.
Jeden z těch začínajících, tehdy chudých oligarchů, skončil na základě akce české rozvědky v pražském vězení. Jmenoval se Alim Karmov a jeho kauza byla známá jako Futurum Aurum. Připravil české investory o 450 milionů, byl to první vykradený investiční fond v Česku. Nejvyšší soud si pak umyl ruce s tím, že porušení zákonů investiční společností Futurum Aurum nebyla natolik podstatná, aby Kočárníkovo MF ČR bylo povinno odebrat jí povolení. Klausova zlatá devadesátá.
V roce 1999, který byl posledním rokem prezidentství Borise Jelcina, Rusko bylo jednou z nejvíce zkorumpovaných zemí na světě. V žebříčku Mezinárodní agentury Transparency International z roku 1999 „Index vnímání korupce“ sdílelo Rusko s Ekvádorem 82. a 83. místo z 99 zkoumaných zemí…
Po příchodu do prezidentského úřadu Putin uzavřel s oligarchy tichou dohodu: vláda zavře oči nad všemi předchozími porušeními zákona za předpokladu, že oligarchové se začnou chovat rozumně a vstřícně k vládě a zemi a zůstanou mimo politiku. Je všeobecně známo, že několik ruských oligarchů postihlo neštěstí v podobě trestního stíhání za daňové úniky a privatizační podvody. Několik ruských oligarchů postihlo neštěstí v podobě vraha. A jednomu zabili syna. Myslím, že havaroval v autě na křižovatce... Od rusofobů se liším pouze tím, že neříkám, že za jejich vraždu je zodpovědný ruský prezident Putin. Prostě se jim to tak stalo. Těžili ropu, hliník či diamanty, vydělávali bezpracně miliardy, mysleli si, že oni vládnou Rusku. Manipulovali všemi. Peníze odesílali na účet v britské, a ne ruské bance. Někoho vždy srali. Tak je někdo sejmul. To se stává i v lepší společnosti. Dnes už se to neděje... Už nikdo nezbyl, kdo by se takto neodpovědně choval vůči státu. Ale britské finanční kruhy z toho nejsou nadšeny.
Čtyři dny po Putinově inauguraci 11. května 2000 prokuratura udělala zátah v sídle holdingu Media-most – společnosti Vladimira Gusinského, který podporoval hlavní politické odpůrce Putina – blok Jurije Lužkova a Jevgenije Primakova Vlast. Boris Berezovskij na podzim roku 2000 emigroval do Velké Británie a prodal kontrolní podíl v televizním kanálu ORT. 25. října 2003 za porušení zákona spáchané při privatizaci JSC Apatit byl zatčen majitel Jukosu Michail Chodorkovskij, investor opozičních stran Svaz pravicových sil a Jabloko. Spolu s obchodním partnerem Platonem Lebeděvem byl usvědčen z podvodu a zpronevěry ve velkém měřítku a daňových úniků. Oligarchické vlastnictví na území Ruska bylo sestaveno ze zahraničních právnických osob, zejména offshore společností, většina rodin oligarchů trvale žije mimo Rusko. Vývoz kapitálu z Ruska od roku 1990 do roku 1998 podle otevřených zdrojů činil zhruba 150 miliard dolarů.
Na základě obvinění zmrazila Putinova vláda akcie Jukos Oil těsně před tím, než měly být postoupeny americkým firmám ExxonMobil a ChevronTexaco. Den před svým říjnovým zatčením za daňové úniky Chodorkovskij jednal v Moskvě s George H. W. Bushem, zastupujícím mocnou Carlyle Group (globální správce aktiv 178 miliard dolarů od 1 725 investorů včetně rodiny bin Ládinů). Jukos tehdy předložil nabídku na odkoupení firmy Sibněft Borise Berezovského, dalšího z oligarchů Jelcinovy éry. Jukos-Sibněft, by pak s 19,5 miliardy barelů ropy a zemního plynu vlastnil druhé největší rezervy ropy a plynu na světě, hned po ExxonMobil. V roce 2005 státem ovládaná společnost Gazprom koupila za tržní cenu 75,7 % akcií ropné společnosti „Sibněft“ – poslední hlavní aktiva Romana Abramoviče. Sibněft byl privatizován za Jelcina v roce 1996 za 100 milionů dolarů v úvěrech na akcie. V roce 2008 měl cenu 25 miliard dolarů. Kontrolní podíl akcií Jukosu (78 %) byl zakoupen na aukci zástavami skupiny Menatep, kontrolované Michailem Chodorkovským a jeho partnery v roce 1995 za 350 milionů dolarů. Již v roce 1997, krátce po zahájení veřejného obchodování akcií Jukos, tržní kapitalizace společnosti dosáhla 9 miliard dolarů, po oznámení fúze se Sibněft kapitalizace Jukosu se blížila k 15 miliardám dolarů.
V červnu 2002 Jukos zveřejnil seznam největších akcionářů společnosti. Group Menatep Limited (offshore, zapsaný na Gibraltaru) vlastní 100 % akcií společnosti Jukos Universal Limited, která dne 10. června 2002 ovládala 3,54 % podílu v Jukosu a v jeho divizi Hulley Enterprises Limited 57,47 %. Tak Offshore Group Menatep ovládá přibližně 61% podíl ve společnosti Jukos. Podle odborníků Michail Chodorkovskij takto ovládal 59,5 % hlasů ve skupině Menatep.
V listopadu 1995 skupina Interros (Potanin) získala na zástavní aukci kontrolní podíl ve společnosti RAO Norilsk Nickel za 170,1 milionu dolarů. Podle oficiálních zpráv v roce 2001 čistý zisk Norilsk Nickel byl 1 miliarda dolarů, kapitalizace korporace přesáhla 10 miliard dolarů…
Na konci roku 2005 Putin přinesl do Státní dumy federální zákon o ratifikaci Úmluvy OSN proti korupci ze dne 31. října 2003. V červenci 2006 Putin podepsal federální zákon o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o korupci. V říjnu 2013 bankovní analytici Credit Suisse dospěli k závěru, že 110 miliardářů v Rusku vlastní už jen 35 % národního bohatství země. V květnu 2013 Putin vyhlásil pro „podnikatele“ amnestii. Doba čištění ekonomiky od kleptokratů skončila.
Ruská ekonomika za Putina a „jeho“ „vlasteneckých“ oligarchů, kteří slíbili Rusku věrnost, zaznamenala strmý růst HDP (v roce 2000 – 10 %, v roce 2001 – 5,7 %, v roce 2002 – 4,9 %, v roce 2003 – 7,3 %, v roce 2004 – 7,2 %, v roce 2005 – 6,4 %, v roce 2006 – 7,7 %, v roce 2007 – 8,1 %, v roce 2008 – 5,6 %), průmyslové a zemědělské výroby, stavebnictví, reálných příjmů. Za prvních deset let Putinovy vlády stoupl hrubý národní produkt (PPP) o 96,7 %, zahraniční obchod o 332 %, inflace klesla o 56,5 % z 20,2 % na 8,8 %. Mzdy stouply na 242 %. Došlo k výraznému nárůstu zahraničních investic: z 11 miliard dolarů v roce 2000 na 115 miliard dolarů v roce 2010. Od roku 1999 do roku 2013 se průměrná délka života ruského obyvatelstva zvýšila z 65,9 roku na 70,8 roku. Od roku 2001 do roku 2004 se podíl malých podniků v ruském HDP zdvojnásobil a jejich počet přesáhl v roce 2007 jeden milion. V roce 2000 žilo pod hranicí chudoby 30 % ruských občanů, do roku 2013 se podíl lidí žijících pod hranicí chudoby snížil na 11,2 %.
I na základě strohých čísel a veřejně dohledatelných makroekonomických údajů se dá říci, že Putin navzdory všem a všemu vytáhl Rusko z bažiny, do které bylo uvrženo Gorbačovovou neschopností a Jelcinovými kleptokraty v režii City a CIA. Proto ta nenávist. Proto ta globální kampaň. Protože do rozpadu Sovětského svazu i Ruska investované miliardy liber a dolarů se nevrátily. Očekávaný triumf západní koloniální strategie se nekonal. Ruský plyn, ruská ropa, ruské diamanty a titanová ruda zůstaly ruské. A to je větší zločin než vražda nějakého oligarchy nebo opozičního rozesírače.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Štěpán Kotrba
