Tři vrcholní představitelé Evropské unie (Ursula von der Leyen, prezidentka Evropské komise, Charles Michel, prezident Evropské rady a David Maria Sassoli, prezident Evropského parlamentu, ať jsou jejich jména zapomenuta), vydali 23. ledna 2020 prohlášení k 75. výročí osvobození Osvětimi „spojeneckými silami“.
Nic takového se ovšem v historii nestalo, a i když je celý text vznosně protkán zmínkami proti historickému revizionismu a nedostatku vzdělání, je ve svém vyznění falešný a pokrytecký, protože se snaží podle Orwellem popsaného postupu postupně překreslit historii. A toto prohlášení je jedním takovým deformačním prvkem.
Zaštítilo se úvodním mottem Elie Wiesela, za rukojmí si vzalo šest miliónů vyvražděných Židů a ozdobilo to vzletnými slovy, přičemž pointou dokumentu, jehož téměř celý text je pravdivý, je detail, totiž lživý posun v historii.
Výraz „Allied Forces liberated the Nazi concentration camp Auschwitz-Birkenau“ je natolik jednoznačný a srozumitelný, že ho nelze vyložit jinak, než že „Spojenecké síly osvobodily nacistický koncentrační tábor Osvětim-Březinka“.
Podle deklarace Spojených národů z 1. ledna 1942 byli Spojenci koalicí zemí, které společně bojovaly proti státům Osy. Spojenecké síly se skládaly ze sil jednotlivých koaličních zemí. Žádné spojenecké jednotky nebyly, tudíž Osvětim neosvobodily. Na vzpomínkové slavnosti v Jeruzalémě bylo v minulých dnech jasně řečeno, že to byla Rudá armáda, tedy ozbrojená síla jednoho ze Spojenců, která osvobodila Osvětim.
Fotogalerie: - Květiny pro Koněva
A jestliže se česká reprezentace hlásí k nadstandardním vztahům s Izraelem, neměla by se podílet na deformování historie. Pak by totiž ztratila důvěru všeobecně. V židovské tradici má totiž zjevný antisemita malý respekt, ale stále větší, než přítulný filosemita, o němž praví bonmot, že je to „antisemita, který má rád židy“.
Stejně hanebným způsobem zmanipuloval Evropský parlament europoslance v září 2019, když dokument o důležitosti historické paměti, odsuzující extremismus, proti čemuž nelze nic namítat, kontaminoval tvrzeními, překrucujícími historii účelovým „zapomínáním“ nepohodlných skutečností. Docela dětinsky průhledně použil z historie, co revizionistický pohled na dějiny zdánlivě potvrzuje, a zcela ignoroval množství dokladů, které tento revizionistický pohled zcela vyvracejí.
My, kteří jsme na vlastní kůži zažili manipulativní praktiky, které George Orwell popsal ve svém díle, najednou shledáváme, že pádem „železné opony“ nezmizely, ale objevují se znovu, odjinud. Dokonce přímo od byvších kritiků poměrů ve střední a východní Evropě! Tím je dokázáno, že ony „orwellovské praktiky“ nevyplývaly ze speciálního charakteru režimů „východních zemí“, ale z obecné podstaty totalitarismu.
Proto je zřejmé, že současné přisuzování totalitárních praktik pouze jednomu typu režimů je zcela v intencích této manipulativní, neboli hybridní taktiky.
Proti těmto opakovaným novodobým pokusům zmanipulovat historii nemohu mlčet, a se mnou jistě i ti, které oslovuje Husovo hledání, slyšení, zkoumání, milování, neskrývání, držení, hlásání, neměnění a bránění pravdy až do smrti. A kterým je bližší než totalitní zásada, že je lepší se s církví (stranou, velmocí) mýlit, než mít proti ní pravdu.
Žádám tedy české ústavní činitele obecně, a výslovně paní eurokomisařku Věru Jourovou, která má bdít nad vládou práva, aby učinili zadost té důstojnější části českých dějin a ohradili se proti těmto manipulacím, které se sice mohou zdát až nicotné, které však po drobných krůčcích deformují historii. Dopustíme-li takovéto praktiky bez protestu, nebudeme se moci divit mračící se budoucnosti.
Psali jsme:
autor: Jan Schneider
