„Nejen Českou republiku trápí debaty o tom, kde mají končit a začínat odposlechy, a zda a kdy mají pronikat do médií, zvláště, není-li dokončena žaloba či vyšetřování,“ začíná Macháček svůj komentář s tím, že jde o celosvětový trend. Jádrem pudla je podle komentátora to, že technologie odposlechů i technologie informační přinášejí konfrontaci „právního státu“ s novými fenomény, přičemž právní pozice se teprve hledá. Marc Champion z Bloombergu pak údajně tuto problematiku ilustruje na situaci s francouzským exprezidentem Sarkozym.
„V zásadě se prošetřuje, jestli na Sarkozyho kampaň v roce 2007 poskytl 70 milionů dolarů bývalý libyjský vůdce Kaddáfí a jestli někdo nabízel odpovědnému soudci post v Monaku (česky by se řeklo trafiku),“ objasňuje Macháček kauzu. Obžaloba Sarkozyho pak má podle informací komentátora stát na odposleších telefonů mezi Sarkozym a jeho pomocníkem, mezi Sarkozym a jeho advokátem a mezi advokátem a soudcem.
Celý text ZDE
Proti nahrávání rozhovorů se již ale ohradili francouzští advokáti. Ti podle Macháčka tvrdí, že pokud nemůže mluvit právník s právníkem (advokát se soudcem) bez obavy z toho, že je někdo nahrává, nemohou dělat svoji práci; a když nemohou advokáti dělat svoji práci, nefunguje právní stát. Navíc prý francouzská advokátní komora nyní žádá doplnění zákona, který zakáže nahrávat advokáty při práci. „Je tak otázkou, zda obvinění nestojí na základech, které jsou v rozporu se základy právního státu,“ konstatuje Macháček.
Nahrávání rozhovorů Sarkozyho a jeho poradce začalo až vloni na podzim. „A podle všeho také nemělo být schváleno,“ myslí si komentátor Respektu. „Nařídit aktuální odposlech někoho kvůli tomu, že měl přijmout dar od někoho, kdo je už mrtvý, pro kampaň, která skončila před sedmi lety, je pochybné,“ dodává.
Policie si na odposleších rybaří
Podle mínění komentátora celá kauza působí dojmem, že si policie prostě na odposleších jen tak rybaří, což se podle současných zákonů (nejen francouzských) nesmí. Odposlechy údajně smějí být podle francouzského zákona nařízeny pouze v konkrétní kauze, a co s ní nesouvisí, nesmí být ani přepsáno. „Jenže to – zdá se – nikdo nerespektuje,“ uzavírá.
autor: luš