Malé prochladlé dítě, jde o minuty, hledám po tmě ve skladu bundu... Drsné zážitky dobrovolnice s uprchlíky

24. 10. 2015 17:21

Přicházejících mužů, žen a dětí je příliš mnoho, zatímco mléka, vody, chleba, ale i malých bund či botiček příliš málo. Dobrovolníci, kteří poskytují pomoc uprchlíkům putujícím Evropou, musejí být občas tvrdí, velmi tvrdí, aby dokázali odmítnout malé dítě, které má ještě boty jakž takž v pořádku, protože brzy může přijít dítko, jež bude bosé a bude pomoc potřebovat víc. Duše dobrovolníků trpí.

Malé prochladlé dítě, jde o minuty, hledám po tmě ve skladu bundu... Drsné zážitky dobrovolnice s uprchlíky
Foto: repro foto Youtube
Popisek: Uprchlíci, ilustrační foto

Nejen z Blízkého východu přicházejí další a další uprchlíci. Chtějí vodu, mléko pro děti, pro sebe trochu jídla. A většina jich bude odmítnuta. Běžte dál, za dvě hodiny už budete v táboře a tam vám pomohou. To je věta, kterou uprchlíci slyší stále častěji. Dek, jídla, ale dokonce i vody už je málo a musí se s ní velmi šetřit. K místu dobrovolníků může totiž dorazit člověk, jehož život bude skutečně záviset na pomoci dobrovolníků, někdo, kdo stojí na pokraji smrti.

Běžím do nitra skladu pro teplou bundičku. Velikost na jednoleté, sotva chodící dítě. Dítě, bundička, jeden rok... Opakuji si, protože v hloubce stanu je džungle a v množství žádostí občas vypadne, co jste chtěli. Malinkých bundiček máme zrovna poskrovnu, vlastně mám pocit, že už tam není žádná. Děsí mě to, ale prostě doufám a běžím. Běžím ve tmě. Ve skladu je právě odstávka světla z jediných dvou halogenů. Zapínám čelovku a ve tmě dodržuji úzkou linii cestičky mezi haldami oblečení a bot. Přeskakuji jednu krabici s oblečením. Zoufale hledám tu jednu bundičku a utíká čas. Za stolkem výdeje oblečení čeká malé prochladlé dítě, které má jen tričko s dlouhým rukávem. To není dobré. Je brzo ráno a je zima,“ píše dobrovolnice Anica Jenskiová pro server Britské listy. Nejhorší prý je vidět trpící děti.

Každá minuta je drahá. Bundičku dobrovolnice nakonec nalezla a teď jen doufá, že matka s dítkem, která o ni žádala, mezitím zdrceně neodešla. I kdyby ano, na její místo nastoupí stovky jiných trpících. Autorka textu zdůrazňuje, že cítí i vztek, ale ne na uprchlíky, ale na vlády, které uzavírají své hranice, na lidi, kteří jsou schopní tomuto utrpení přihlížet nebo ho ignorovat. Je naštvaná také na pašeráky, jež na lidském neštěstí vydělávají. I na trpících dětech a na starých lidech. I ti na vyčerpávající cestě pláčou. Brečí i dobrovolnice, která se modlí, aby to s co největším počtem uprchlíků nakonec dobře dopadlo. Aby se dočkali mléka a plínek pro děti, chleba pro dospělé a suché postele, v níž je nebude muset trápit fakt, že prší a zima je stále blíž.

Nemluvě o síle davu běženců. Frustrace a síla stovek lidí je tak veliká, že se i sami dobrovolníci ocitají v ohrožení vlastního zdraví nebo dokonce života. Ale snaží se to vydržet a pomáhat dál.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: mp

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdo nemá v hlavě nasráno... Ringo Čech květnatě vítá Merkelovou a zapuzuje profesora Putnu a další "idioty"

20:44 Kdo nemá v hlavě nasráno... Ringo Čech květnatě vítá Merkelovou a zapuzuje profesora Putnu a další "idioty"

ROZHOVOR „Jediný, kdo jí řekne, co si opravdu myslí, bude Miloš.“ „Protože je ale neprůstřelná a omy…