Vladimir Putin je...Anketa
„Ke krymským Tatarům mám srdečný vztah, protože jsem vždy říkala, že jejich návrat na Krym je jedním z mála postsovětských příběhů s dobrým koncem. Dnes už to neplatí,“ sdělila publicistka a chartistka Petruška Šustrová. Před tím se v Knihovně Václava Havla v Praze vysílal její dokument Vyhnání a návrat krymských Tatarů.
Zákon džungle
„Mám z toho trpké pocity. To, že je někdo silnější, mu ještě nedává moc dělat si, co chce. Na základě dohod, kdy se Ukrajina vzdala jaderných zbraní, jí byl ponechán Krym. Nyní se vše změnilo. Rusko vyvolalo referendum na Krymu a dopadlo to, jak dopadlo,“ řekla dále. V podstatě sdělila, že Rusko uznává zákon džungle, tedy právo silnějšího, což by se v moderním světě stávat nemělo. Ukrajina totiž na Krymu investovala do infrastruktury a dalších odvětví, včetně ukrajinské námořní základny a Rusko to sebralo se vším všudy bez pardonu.
Její dokument, který Česká televize odvysílala v roce 2005, je o vzpomínkách na drama krymských Tatarů, kteří byli Josifem Stalinem jako kolaboranti s nacisty deportováni hlavně do Střední Asie a pak se jich část na Krym vrátila. Teď při výročí tragédie, ostatně deportace krymskotatarského národa proběhla 18. května 1944, tedy před sedmdesáti lety, televize prý dokument opakovat odmítla. „Po záměrně vyvolaném referendu to úsilí přišlo vniveč. Náhle se krymští Tataři zase ocitli pod vládou Kremlu,“ doplnila.
Psali jsme:
„Když uvidíte někoho, kdo se v jedenáct dopoledne válí na Krymu opilý před obchodem, můžete si být jisti, že to není krymský Tatar,“ doplnila Šustrová. Na Krymu jsou podle ní Tataři jedinou silou, která se dokáže sama organizovat bez zásahu zvnějšku a své názory se snaží prosazovat nenásilnými prostředky. Hlavním vůdcem je Mustafa Džemilev, jenž je členem ukrajinského parlamentu, ale ruský prezident Vladimir Putin se ho snažil dostat na svou stranu, nicméně neuspěl. Krymského referenda se až na pár desítek lidí Tataři neúčastnili.
O tatarském „Mojžíši“
Debaty se účastnila i polská dokumentaristka Krystyna Krauze, autorka filmu Tatarské touhy. Ten je o údělu a vzpomínkách tatarských žen a Česká televize by jej na svém druhém programu měla odvysílat ve čtvrtek. „Mustafa Džemilev se chtěl na Krym vrátit, ale nebyl tam vpuštěn. Dav protrhl policejní kordon a chtěl jeho právo na návrat domů bránit. Pak nechtěli domů vpustit ani těch pár krymských Tatarů, co se jej zastali. Sám prohlásil, že se vrátí zpět do Kyjeva, když jeho příznivce vpustí zpět domů. Před čtrnácti dny u něj doma v Bachčisaraji proběhla prohlídka a před 18. květnem, který krymští Tataři uctívají jako svůj národní den, byl vyhlášen na Krymu zákaz shromáždění,“ referovala Krauze.
Ostatně Mustafa Džemilev, hlavní krymskotatarský předák, byl v bývalém SSSR mnohokrát vězněný a ponižovaný. Veřejně protestoval i proti okupaci Československa. Nyní je nositelem ceny Solidarity a je navržen i na cenu Václava Havla. Krystyna Krauze o něm prohlásila, že jde o takového „Mojžíše“ krymských Tatarů. „To, že se mnoho krymských Tatarů dnes obává ze strany ruských úřadů zvůle a perzekuce, není paranoia, ale je to jejich současný normální stav mysli. Česká vláda se ale ve vztahu k dění na Ukrajině staví vcelku dobře,“ dodala Petruška Šustrová.
Tataři osídlili Krym ve dvanáctém století. Po obsazení území Rudou armádou je Josif Stalin hromadně označil za kolaboranty s nacisty a deportoval do Uzbekistánu, na Sibiř a na Ural. Šustrová k tomu doplnila: „Přitom pár desítek tisíc Tatarů bojovalo za druhé světové války v Rudé armádě proti nacistům.“ Dnes žije na Krymu zhruba 270 000 Tatarů a tvoří dvanáct procent tamního obyvatelstva.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
