„Nedílnou součástí sametové revoluce 1989 byla i touha lidí po zdravém životním prostředí. Šest dní před 17. listopadem začaly demonstrace za ochranu životního prostředí a zdraví obyvatelstva v Teplicích. Lidé, kteří se dusili jemným polétavým prachem a oxidy síry, skandovali ‚Chceme čistý vzduch‘, demonstrace trvaly čtyři dny. Po vítězství Občanského fóra v prvních svobodných volbách bylo proto logické, když ministr životního prostředí Ivan Dejmal navrhl v roce 1991 vládě usnesení, které stanovilo územně ekologické limity těžby,“ napsal v komentáři pro Lidové noviny Martin Bursík. Text uveřejnil také na blogu Aktuálně.cz.
Uhelné společnosti zároveň dostaly čas v řádu desítek let, aby těžbu postupně utlumily. Řeči o tom, že je třeba chránit pracovní místa horníků proto exministr považuje za liché, protože všichni věděli, že těžba jednoho dne skončí a mohli se na to připravit. Mohl se na to připravit i energetický gigant ČEZ, kteý měl dost času na přeměnu v moderní společnost nastolující trendy budoucnosti. Bohužel se tak nestalo a nejstrašnější na tom je, že to všechno posvěcuje vláda. Posvětil to hlasováním i ministr Jiří Dienstbier z disidentské rodiny nebo Daniel Herman, jinak vytrvalý bojovník s dědictvím komunismu.
Obyvatelé severních Čech tak budou podle Bursíka dál trpět, ačkoli už měli na dohled dobu, kdy to mohlo být jinak.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
