Martin Koller reportuje z Ruska. A mnohé popisem tamního stavu nejspíš naštve

V letošním roce jsem navštívil vojenské veletrhy Eurosatory 2018 v Paříži a Army 2018 v Moskvě. Bylo to opravdu zajímavé, zvláště z hlediska srovnání obou měst i veletrhů a samozřejmě naší republičky.

V Rusku jsem nebyl tři roky a dost se tam změnilo. Reálná situace se dost odlišuje od protiruské propagandy v evropských médiích. Je fakt, že Moskva je výkladní skříní státu. Nicméně totéž platí o více evropských městech z hlediska jak vzhledu, tak životní úrovně obyvatel ve srovnání s jinými destinacemi státu. Stačí porovnat Prahu a severní Čechy.

V Moskvě a okolí je vidět především obrovský stavební rozvoj. Přitom se staví účelově a potřebně, především obytné domy a infrastruktura typu nových nádraží a železničních tratí pro nové vlaky. Nevytvářejí se zbytečné nesmysly typu drahých, šest metrů širokých dlážděných chodníků jako v Praze, aby se honem ještě něco získalo před koncem funkčního období partajního úřednictva na magistrátu a zároveň zhoršily průjezdnost a kvalita ovzduší. Navíc je třeba konstatovat, že v Moskvě je na ulicích čistěji než v Praze, natož v Paříži.

Kromě toho v Moskvě na ulici nepotkáte opilce, žebráky, páchnoucí bezdomovce, povalující se feťáky a dredaře, natož nějaké otravné islámské kazatele či agresivní migranty. Ne že by tam panoval láskyplný multikulturalismus podle bláznivých iluzí euromarxistů. Nicméně lidé se respektují a cizinci ze států SNS a Ukrajiny (minimálně 2,5 milionu a nehrnou se zpět do ukrajinské armády) přijíždějí za prací a pracují. Parazité nejsou vítáni ani živeni na úkor pracujících. Lidé se obecně chovají slušně. Mnozí se diví, proč se vůči nim organizuje v EU dlouhodobá nenávistná válečnická kampaň. Koneckonců Rusové jsou Evropané s křesťanskou historií, na což mnozí propagandisté v EU i ČT zapomínají v rámci ideologického podlézání válečným štváčům. Nicméně ani přistěhovalci z Asie nejsou v Rusku problematičtí, spíše naopak, takže můžeme mluvit o funkčním společenství různých ras, které žije civilizovaně. Přitom policie je méně viditelná než v dřívějších letech. Možná právě eurasijské společenství, které stojí na základech světové civilizace, je perspektivnější než agresivní afroislámský primitivismus importovaný v současné době do EU.

Je třeba konstatovat, že v Moskvě nemá člověk ve dne a večer pocit ohrožení jako v Paříži, především v okrajovějších částech, natož v pařížské příměstské dopravě. Moskva budí dojem většího pořádku než Paříž nebo Praha. Nedělám si iluze o tamní především čečenské narkomafii. Nicméně se v moskevském centru nevyskytuje prostor jako spodní část Václavského náměstí a blízké okolí ovládané dlouhodobě v noci černošskými narkomafiány (kokain), arabskými (heroin) a vietnamskými (pervitin) za tichého a pravděpodobně zcela nezištného přehlížení problému magistrátem ovládaného ANO a neziskovkáři. V Paříži jsou na rozdíl od Moskvy prostory, kam se neodváží nejen turisté, ale ani policie, a podobné je to i v některých městech Švédska a brzy i Německa, takže ani nevíme, co se tam děje.

Moskva začíná vypadat až příliš evropsky a bohatě. Kupříkladu prakticky zmizely pouliční stánky s levnými pečenými kuřaty a šavermou a jiné stánky se všemožným levným zbožím. Nahradily je řetězce různých zahraničních firem od McDonald až po Döner Kebab. Je otázka, zda jde o kosmetický tlak ze strany státu, nebo zájmové skupiny oligarchů spolupracujících se zahraničními partnery přebírají kontrolu nad trhem s občerstvením a stravováním ve velkoměstě. Každopádně to znamenalo likvidaci mnoha tamních živnostníků a malopodnikatelů a růst cen. Tedy jakási ruská babišizace (privatizace státu multimiliardáři podle ukrajinského vzoru). Jen si v Rusku nikdo z miliardářských oligarchů nehraje na spasitele národa, přítele obyčejných lidí a bojovníka proti afroislámské migraci s prolhanou podporou většiny médií a prodejných reprezentantů dalších partají.

V Rusku všeobecně výrazně zdražily potraviny, přibližně na českou či evropskou úroveň a benzín podražil nedávno o zhruba 20 %. Hranatý bílý chleba stojí 40 rublů, šiška salámu 200 a 500 rublů, makový závin velikosti našeho z marketu, ale s trojnásobným množstvím máku a čerstvý 300 rublů, dvoulitrová láhev coly 140 rublů, Croissant 7 days 40 rublů, sušenky zhruba 40 až 60 rublů a dvojitý Burger King s hranolky a colou 260 rublů. Dříve litrová cola obsahuje pouze 0,9 litru nápoje, takže i zlodějna nadnárodních korporací s cílem maximalizace zisku je všudypřítomná.

Existují samozřejmě akce, kde lze nakoupit levněji. Hotové a servírované potraviny jsou samozřejmě dražší než suroviny, které jsou určené k vaření, což platí i u nás. Nicméně kvalita, pokud lze posuzovat podle chuti a reakce trávicího traktu, je dobrá, možná lepší než u českých oligarchických europotravin. Kromě toho lze konstatovat, že potravin je všude dostatek včetně masa a masných výrobků a jižního ovoce v širokém sortimentu. Potravinové embargo evidentně neuspělo a Rusko na rozdíl od například naší republiky buduje potravinovou soběstačnost. Zato EU bude ničit vlastní potraviny, dovážet americkou sóju a z ní pravděpodobně vyrábět česká jablka, sýry a vepřové, protože pole se musí využívat na „ekologickou“ výrobu řepkového oleje za dotace pro Agrofert.

Bez ohledu na růst životních nákladů nevypadají Moskvané nějak chudě. Rostou ceny, ale rostou i platy. Prakticky každý má moderní mobil. Především ženy kráčející po ulici a tupě zírající na displej, až téměř vrážejí do ostatních chodců, případně sledující stupidní telenovelu na schodech metra, jsou stejně početné jako v Praze. V Moskvě je pravděpodobně víc nových zahraničních aut střední a vyšší třídy na počet obyvatel než v Praze, což platí již řadu let. Staré žigulíky jsme za týden viděli tři. Na veletrhu Armija či Army měly rodiny, většinou obyvatel Moskvy a okolí, podle odhadu odborníka velký počet fotoaparátů v ceně v přepočtu kolem 20 000 korun za tělo (plus výměnný objektiv). Vzhledem k počtu několika set tisíc návštěvníků je to slušný vzorek životní úrovně ruské střední třídy.

Na dotazy o platech jsme nedostali příliš přesné odpovědi, ale nástupní plat po škole může být jen 15 000 rublů, začínající úředník má přes 40 000 rublů, Burger King nabízel práci za 63 000 rublů a strojvůdce metra má přes 90 000 rublů. Průměrný plat v Moskvě přesáhl letos 100 000 rublů. Kurz rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů. Mnoho Rusů má dvě zaměstnání a tamní kapitalismus je tvrdší než v EU. Společnost je z hlediska majetku a příjmů dost rozdělená, jako v Evropě, přičemž ruští zbohatlíci střední úrovně se předvádějí stejně hloupě jako evropští. Na druhé straně je v Rusku levnější pitná voda, elektřina, plyn a benzín do aut. Po nedávném zdražení stojí jejich druh odpovídající naturalu 95 zhruba 44 ruble za litr. Bez velké nadsázky lze říci, že životní úroveň evropské části Ruska a kolonie Česko se v podstatě vyrovnávají.

Evidentně chudá je v Rusku část důchodců, takže i v přístupu ke starým lidem se Rusko europeizuje. Nicméně prezident Putin dokáže poslouchat názory občanů a rozhodl se omezit rozsah nepopulární důchodové reformy, což si v evropské demokracii, obzvláště její prolhané české verzi, vůbec nedovedu představit. S nestydatým ožebračováním důchodců státotvornými evropskými demokraty z pražské havlérky reprezentovanými vedením TOP 09, KDU-ČSL, ODS, ANO i ČSSD máme dost vlastních zkušeností. Lži, sliby a dodnes nikdo včetně mesiáše a krále slibů Babiše ani nevyrovnal ztrátu na důchodech vzniklou za vlády Kalouska a Nečase (zhruba 2 500 korun měsíčně chybí na každém důchodu), a dokonce ani růst životních nákladů v posledních letech díky Singerově devalvaci koruny zaměřené na udržení koloniálního postavení Česka jako levné servisní země Německa. Před volbami se všichni předhánějí ve slibech zvyšování důchodů, ale ceny stále rostou, letos se opět zdražuje česká elektřina vyráběná na prodej za levnou cenu do Německa v našich elektrárnách postavených z našich daní. Naopak v Rusku již několik let běží program podpory rodin s dětmi a těch je vidět dost, vypadají zdravě a chovají se normálně. Zde máme co dohánět místo rozhazování peněz na podporu profesionálních parazitů z politických neziskovek všemožných rasových a sexuálních menšin a úchylných experimentů EU.

Pokud někdo v EU či ČT vykládá pohádky o ruském komunismu, měl by Rusko navštívit, aby se probral. Byty v Moskvě stojí zhruba tolik co u nás, ale záleží na jejich umístění z hlediska jak Moskvy, tak v okolí. Jinde je bydlení levnější, s výjimkou Petrohradu. To je zhruba stejné jako u nás, může jít až o násobky různých měst a vzdáleností. Zároveň se staví i na vesnici, kde přibývají moderní domky, dokonce i s tepelnou izolací, a mizí rozpadající se dřevěné chalupy, vesměs neobývané. Nicméně ruská vesnice má z hlediska kvality domů stále ještě nižší úroveň než česká, modernizovaná z velké části už v předlistopadovém období.

Nájemné bydlení je v Rusku levnější než u nás. Přes mohutnou výstavbu a modernizaci bytového fondu ještě místy existují v okrajových částech Moskvy a v oblasti kolem Moskvy zanedbaná stará sídliště, kde obyvatelům ani zodpovědným úředníkům kupodivu nevadí ani metr vysoká tráva kolem domů. Jako všude jinde záleží na konkrétních lidech. Něco podobného vidíme i na okraji některých českých měst a multikulturní okraje Paříže jsou místy stejné, ne-li horší. Rozdíl je v tom, že životní úroveň v Rusku na rozdíl od EU roste a jistí ji obrovské zásoby surovin i prostoru a spolupráce s Čínou a mnoha dalšími zeměmi.

Zde bychom rovněž neměli zapomínat, že Rusko a Sovětský svaz urazily podstatně delší cestu z hlediska růstu životní úrovně než země západní Evropy. Počátkem minulého století bylo carské Rusko zemí dřevěných pluhů a rozpadajících se chalup v děrevňach naplněných zavšivenými, negramotnými opilci a syfilitiky. Následně bylo zničeno první světovou válkou, občanskou válkou a druhou světovou válkou s ničivou německou okupací a totální devastací značných prostor v evropské části a v devadesátých letech ekonomickými experimenty Gorbačova a Jelcina, které přinesly větší škody než druhá světová válka. Rusko začínalo opakovaně na podstatně horší startovací čáře ve srovnání se zeměmi EU a s USA, navíc dlouhodobě pod tlakem všemožného embarga a sankcí od roku 1921. Dnes se Rusko blíží západní Evropě z hlediska životní úrovně, zatímco Evropa euromarxistů a multikulturalistů hnije a upadá. V Evropě neexistuje stát, který by dokázal něco podobného jako Rusko.

Veřejná doprava je v Rusku stále poměrně levná včetně taxíků. Lístek na příměstskou železnici na vzdálenost přes 80 km stojí kolem 150 rublů. Přibývá moderních příměstských vlaků vybavených informačními displeji, Wi-Fi a také toaletami. Ty ve starších stalinských motorácích zcela chyběly, takže je nahrazovala spojovací chodbička mezi vagony se všemi hygienickými efekty. Občas bylo možné vidět i divoký úprk některých cestujících do houštin kolem stanic. Hygiena byla dlouhodobým sovětským problémem, takže před druhou světovou válkou dokonce postavili celou třídu křižníků bez toalet uvnitř a rudí námořníci si ulevovali v plátěných budkách na okraji paluby. Rovněž pravdoláskaře Gorbačova ani zkorumpovaného opilce Jelcina takové detaily nevzrušovaly, protože oni příměstskými motoráky nejezdili. Důstojnost začal vracet ruskému občanovi až Putin. Mimochodem, stát, který řeší čistotu ulic, sociální problematiku bydlení a dopravy pro svoje občany se sotva připravuje na útočnou válku.

Vraždu Babčenka naplánovaly ruské tajné služby... Vím, že se to nestane, ve hře je príliš mnoho peněz. Leč přál bych si, aby civilizované země bojkotovaly MS ve fotbale v Rusku. Účast na olympiádě v Berlíně 1936 byla chyba. Bude smutné tu chybu opakovat.
— Miroslav Kalousek (@kalousekm) 30. května 2018

Dopravní specifikou jsou takzvané maršrutky. Jsou to mikrobusy, které postávají u nádraží a zajišťují dopravu obyvatel do okolí. Doplňují rovněž transport ve větších městech. Jezdí jednou či dvakrát za hodinu po určených trasách, někdy i nabírají lidi jako taxíky. Patří buď státním podnikům, nebo podnikatelským skupinám. Mohou se zdát legrační a jednoduché, ale jsou efektivní a levné. Rozhodně efektivnější než český systém jednoho podnikatele, který si koupí velký autobus, provozuje ho z velké části poloprázdný dvakrát za den, pobírá od státu takové dotace, že si sám jezdí v superbu a likviduje železniční dopravu. Dostupnost mnoha vesnic je v Rusku i bez vlastního auta podstatně lepší než u nás.

Army 2018

Army 2018 je oficiálně veletrhem obranných technologií, jako například Eurosatory v Paříži nebo v podstatně menším IDET v Brně. Nicméně akce jsou obtížně srovnatelné. Jak Eurosatory, tak IDET jsou pouze odborné a komerční akce, zaměřené především na oblast vojenských a bezpečnostních technologií a obchodu s nimi. Nemají širší rozměr. Naopak Army, které se na rozdíl od nich koná každý rok, má technologicko-informační i jednoznačně vlastenecký podtext a je akcí nejen pro odborníky, ale rovněž pro občany. Má velmi dobrou režii a značný politický dopad. Ve druhé polovině, v pátek, sobotu a v neděli, mohou občané vidět zblízka všemožnou výzbroj včetně dynamických ukázek se střelbou z různé techniky.

Obecně bychom mohli konstatovat, že jde z českého pohledu o spojení IDET a každoroční akce Bahna, která si stále udržela vlastenecký charakter, což hraničí se zázrakem. Ono je problém vytvořit v rámci EU akci, která by prezentovala armádu a zároveň byla vlastenecká, jestliže celá politika EU směřuje ke zničení národů Evropy. Příkladem jsou Dny NATO, kde již název je v rozporu s vlastenectvím. Kupodivu nikoho za téměř třicet let nenapadlo vytvořit jakési dny české armády. Asi by to nebylo politicky korektní v multikulturní EU a NATO. Můžeme se učit od Rusů, pokud nám to z Bruselu dovolí.

Z hlediska dopravy na Army se nelze zbavit dojmu, že bez ohledu na rostoucí technologickou úroveň se poněkud zhoršuje přesnost a organizovanost ruské železniční dopravy. Především se zhoršila pro cizince přehlednost a dostupnost informací. Jako i v jiných případech organizátoři Army zcela podcenili první dny z hlediska dopravy z Moskvy do Kubinky, odkud byla organizována autobusová doprava na veletrh. Tak nacpanými vlaky by se neměl přepravovat ani dobytek. Proto jsme částečně využili služeb maršrutek a taxíků s jejich výhodnými cenami. Obdobná situace vznikla z hlediska organizace autobusové dopravy z Kubinky na veletrh. Obzvláště se organizátoři vyznamenali z hlediska přepravy návštěvníků z veletrhu na dynamické ukázky v Alabinu a zpět. Tam nakonec musela nasadit svoje autobusy i armáda a organizační debakl moskevských autobusů natáčela i ruská televize. Situace se zlepšila v sobotu a v neděli, tedy dnech pro veřejnost, kdy byly nasazeny posilové autobusy i vlaky.

Z hlediska personální připravenosti jak armády, tak různých policejních a bezpečnostních složek byla Army 2018 organizována velmi dobře. Důstojníci poskytovali informace u každé vystavované techniky a všeobecná znalost angličtiny mezi vojáky i civilisty byla pravděpodobně vyšší než v mnoha zemích západní a jižní EU. Ruská armáda i policie (milice byla před několika lety přejmenována) dostává nové slušivé a funkční uniformy, vesměs bez komických čepic velkého průměru, známých u nás od roku 1968 jako elpíčka. Na Army fungovala lékařská pohotovost, občerstvení dobré kvality nebylo za zlodějské ceny.

Za zmínku stojí pouze dvě výjimky. První byla informační služba tvořená vesměs studenty na brigádě. Přívětiví, ochotní, znalí cizích jazyků, nicméně většina z nich toho moc nevěděla a hledala informace zoufale na tabletech, tedy evropsky. Na druhou stranu šlo o mládež bez zkušeností, která se učí. Zatímco ozbrojené složky a ochrana na výstavišti fungovaly velmi dobře a bez problémů, na Alavinu, kde se konaly dynamické ukázky, lze konstatovat pravý opak. Tam patrně velel nějaký pamětník stalinských časů, který uměl pouze rozkazovat, buzerovat a zakazovat a nezatěžoval se přemýšlením. Možná by se do budoucna uplatnil v EU. Situace na Alavinu z hlediska návštěvníků a pamětníků minulých let se oproti minulým ročníkům výrazně zhoršila, a letos dokonce i mezi jednotlivými dny. Ukázkou dezorganizace byla organizace odchodu několika tisíc návštěvníků dynamické ukázky z tribuny B přes vrátka široká sotva metr. Vznikla neskutečná tlačenice a terorista by jásal. Stačilo hodit dělobuch a lidi by se ušlapali sami. Přitom stačilo obejít dvacet metrů plotu a nechat přejít tisíce návštěvníků k občerstvení, toaletám a autobusům. U autobusů organizační stupidita pokračovala. Tento debakl rovněž natáčela ruská televize.

Výstava prezentovala nejnovější i starší zavedenou ruskou pozemní techniku, vrtulníky a část zavedených bezpilotních letounů. U většiny vozidel byly přistaveny schůdky, takže bylo možné si ji prohlédnout i shora. Na ploše i v klimatizovaných halách bylo možné zhlédnout nové projekty včetně mezinárodních. Kromě států SNS byla součástí veletrhu expozice Číny a Turecka. Bylo vidět řadu nových a vtipných technických řešení, počínaje novými řešeními z hlediska železničního transportu i ženijní techniky. Ruská armáda má pravděpodobně jako jediná v Evropě vyřešené překonávání vodních toků. Nepřehlédnutelný byl vysoký podíl materiálu výsadkových vojsk, která musejí jako první zasahovat při obraně rozsáhlého území.

Ruská armáda evidentně výrazně vsadila na elektronizaci, což bylo vidět i v kabinách nových nákladních automobilů. Prezentována byla i početná pozemní, letecká a námořní robotická technika. Zde lze připomenout úspěch koncernu Kalašnikova, který si evidentně vystřelil ze zahraničních odborníků i propagandy. Jde o robota nazvaného kýmsi Igorek. Tak trochu to připomíná jistého českého poslance, díky němuž se už v devadesátých letech používala ve Sněmovně jednotka blbosti jeden Igor. Všemožní propagandisté a samozvaní vojenští odborníci včetně českých se nechali nachytat na Igorka jako novou ruskou robotickou zbraň. Kdyby takoví troubové naplnili svoje duté hlavy aspoň základními technickými znalostmi, tak by došli k logickému zjištění, že třímetrový bipední robot je vojenský nesmysl dobrý tak do pokračování Transformers.

Paralelně s veletrhem Army 2018 se na letišti v Kubince konal letecký den. Součástí Army, přesněji Parku pobědy, kde se Army koná, je stále rozsáhlejší vojenské muzeum se sovětskou a ruskou pozemní i leteckou technikou. Pravděpodobně se tam průběžně přesouvají exponáty jak z přecpané Kubinky, tak z Monina. Muzeum je svým rozsahem i obsahem unikátní. Letos jej doplnila výstava výzbroje islámských teroristů včetně různých bezpilotních letounů, ukořistěné ruskými vojáky v Sýrii. Obzvláště „potěšující“ byly obrněné transportéry OT-64, tarasnice T-21 a ruční zbraně československého a českého původu.