„Tvrdí se, že naše země má nejvyšší procento nevěřících na celém světě. Naší povaze proto jistě odpovídá, že snad právě proto máme hned dva náboženské státní svátky za sebou. Svým způsobem svátky protichůdné,“ říká Lachnit a dodává: „Jeden svátek byl věnován „kacíři“, na jehož rehabilitaci stále marně čekáme. Ovšem Hus by měl zřejmě z průběhu vzpomínky v Betlémské kapli pocit alespoň částečného uspokojení. Římskou církev si tehdy znepřátelil především svoji snahou po její nápravě, odmítáním odpustků a přesvědčením, že církev má být chudá a věnovat se věcem víry, nikoli usilovat o moc. Účast katolických prelátů (včetně projevu) v Betlémské kapli by jistě chápal jako snahu římské církve poučit se a hledat cestu k nápravě. Asi by nám těžko uvěřil, že tatáž církev dnes usiluje o získání majetku, který v řadě případů vůbec nebyl v jejím vlastnictví, ale pouze ho pro naplnění svého poslání spravovala. A kdyby nebylo pomýleného Josefa II., kacíře Masaryka a protikatolického parlamentu po vytvoření samostatného Československa, který nezohlednil finanční a majetkové potřeby katolické církve výjimkami z pozemkové reformy, nemusela by se dnes vyčerpávat usilováním po statcích i dávkách a jistě by se s plnou vervou věnovala svému poslání, o kterém se jenom Hus naivně domníval, že ho lze naplnit i bez bohatství.“
Na Velehradě chyběla Československá církev husitská
A Lachnit pokračuje: „Možná jsem se přehlédl, ale nevšiml jsem si, že by na svátek věnovaný památce věrozvěstů Cyrila a Metoděje vystupoval ve Velehradě některý představitel Československé církve husitské, ačkoli právě ta by měla být v duchu Masarykova odkazu symbolem pokračování české státnosti.
Masaryk byl jediný politik dvacátého století, který po někdejším anglickém vzoru inicioval vznik národní církve, aby vymanil československý náboženský život z vlivu Vatikánu. Masaryk byl velkým ctitelem Husa – při pětistém desátém výročí jeho upálení dokonce nahradil na Pražském hradě prezidentskou standartu černou vlajkou s rudým kalichem. To tehdy vedlo k diplomatické roztržce s Vatikánem a papežský nuncius opustil na protest Prahu.“
Je proto absurdní, tvrdí politik, když se politici katolické orientace a katolické církve hlásí k odkazu tradic masarykovské demokracie. Masarykovská demokracie je neslučitelná s postavením žen v katolické církvi i se způsobem jmenování prelátů do funkcí s výjimkou tajné volby papeže. Pro samostatné Československo byla katolická církev symbolem habsburského útlaku a habsburské protinárodní politiky.
Masový odpor proti církevním restitucím
„Tady někde jsou kořeny tak masového nesouhlasu veřejnosti vůči katolickým restitucím. Záměrně užívám termínu „katolickým“, protože užívat termínu církevní je přinejmenším zavádějící, protože jiných církví než katolické se restituční požadavky vlastně netýkají. Mimochodem zdůvodňovat tyto majetkové požadavky nápravou křivd období komunismu je zjevná nepravda, protože znárodnění po roce 1948 se týkalo pouze nevelké části majetku požadovaného k vydání. Líbivě by pro veřejnost měla vypadat odluka církve od státu, protože od vyrovnání majetkových požadavků katolické církve by nadále neměl stát na církve přispívat a tím by se ušetřily lidem velké peníze. Líbivá je ale odluka především opět pro katolickou církev. V takovém okamžiku zůstane totiž katolická církev jediná bohatá a bez státní podpory se ostatní církve budou muset spolehnout na katolické milosrdenství, aby měly vůbec základní prostředky na svůj provoz,“ vysvětluje Lachnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ava
