Pohledem na kampaň TOP 09 začíná Petr Žantovský své ohlédnutí za minulým týdnem. „Říká se, že opakování je matka moudrosti. A také že prý 'Historia magistra vitae – Historie učitelka života', jak pravil Cicero. Nad současnou propagandistickou kampaní TOP 09 se dá o obou ´pravdách´ s úspěchem pochybovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
„Tato strana s ambicí být hegemonem pravice, která však k dnešku má jen usmolených deset procent volebních preferencí, zatímco ODS jen o jediné procento méně, vyšla s předvolebním sloganem ´Víme, kam jdeme´. Pominu-li nabízející se vulgární odpovědi, jimiž spontánně zareagoval lid, pak sám o sobě je slogan sebevražedný,“ tvrdí Petr Žantovský a připomíná rok 1996, kdy ODS sebevědomě prohlašovala „Dokázali jsme, že to dokážeme“.
Netaktní trapnost TOP 09 vůči jejímu předsedovi
„Poukaz na domnělé úspěchy namísto věcné argumentace a realistických volebních nabídek je důkazem toho, že příslušná strana nemá k nabídnutí v dané chvíli prostě nic, jen svoji lepší či prostě jen úspěšnější minulost. Jenže tato minulost se prostým opakováním nestane budoucností a poučení z dřívějších chyb jiných zřejmě nepatří k výbavě tvůrců 'topovské' kampaně,“ upozorňuje mediální expert.
Psali jsme:
V té souvislosti připomíná podporovatelskou kampaň, kterou v tomto týdnu nedávno ještě vládnoucí strana odstartovala. „Stylizace maskota TOP 09 Karla Schwarzenberga do podoby Jamese Bonda už nemá ani ten kousek vtipu jako slavné fialové číro. Toto už je jen trapnost, navíc vůči letitému politikovi dosti netaktní,“ podotýká Petr Žantovský k roli, kterou TOP 09 svému předsedovi přisoudila.
Nepřekvapí, když Agent 009 dovede stranu k jednocifernému výsledku
„Ani zde se autor nápadu David Černý opětovným vstoupením do řeky vykrádání výtvarných ikon do černého netrefil. Už proto ne, že mladí alternativci, kteří byli cílovou skupinou onoho číra, bondovským fenoménem pohrdají jako symbolem buržoazní zkostnatělosti, James Bond rozhodně není protestním hrdinou. Nedivil bych se, kdyby Agent 009 dovedl TOPku k jednocifernému výsledku,“ přiznává Petr Žantovský.
Jako druhé téma si vybral komentované zpravodajství České televize. „Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Pravdivost této paralely jsme si mohli znovu ověřit například ve středečních Událostech, komentářích, které po odvolané Daniele Drtinové moderoval Lukáš Dolanský. Každý, kdo se nad změnou na tomto viditelném publicistickém postu rozvášňoval, by měl dotyčný pořad shlédnout za trest aspoň desetkrát za sebou,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Ještě minulý měsíc to byl pořad o statečných novinářských ramenou
Kdyby ho totiž viděl, tak by zjistil, že i tato zpovídací žurnalistika se dá dělat věcně, v klidu a na úrovni, a to i když jsou hosty ve studiu zástupci protichůdných zájmů a názorů. „V daném případě Jaroslav Ungermann za odbory a proti němu Luděk Niedermayer, emeritní člen bankovní rady ČNB za liberální ekonomy. Jejich názory na filosofii schodkového rozpočtu se těžko mohly v čemkoli shodovat,“ upozorňuje Petr Žantovský na jasnou názorovou polarizaci hostů.
„Z takového antagonismu by bulvární styl například paní Drtinové vytěžil efektní a nevkusnou přetlačovanou, v níž by vůbec nešlo o to dozvědět se od hostů nějaké informace, nýbrž jen je před očima veřejnosti zostudit a zesměšnit a přitom ukázat vlastní rádoby statečná novinářská ramena. Přesně tak totiž vypadaly Události, komentáře ještě minulý měsíc,“ poukazuje mediální odborník.
Česká televize měla v personální rošádě šťastnou ruku
Je toho názoru, že Lukáš Dolanský předvedl, že lze ve stejném formátu dosáhnout mnohem většího účinku, a to jak v ohledu získání faktů, tak ve smyslu slušného a korektního chování. „Ono někdy stačí málo: neskákat do řeči, nechat hosta domluvit, nemračit se na něj jako vyšetřovatel gestapa – a hned je vše jinak. Suma sumárum – Česká televize měla v této personální rošádě vskutku šťastnou ruku,“ domnívá se Petr Žantovský.
Závěr patří zamyšlení nad tím, jak neobyčejně zajímavé možnosti nám poskytuje český jazyk a jak jednu a tutéž věc dovedou v různých médiích pojmenovat až dramaticky odlišným a velmi různý význam poskytujícím způsobem. „Dobře to je vidět na hodnocení akce ruské skandální partičky Pussy Riot, v překladu "Kundí rachot". V úterním zpravodajství jsme se z České televize dozvěděli, že dotyčné členky skupiny jsou uvězněny za ´protestní koncert´,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Ohrožení svobody slova kontra protirežimní výtržnosti
A připomíná, že od února loňského roku, kdy Pussy Riot zatkli za aktivity nepatřící do kostela, dostala jejich akce jen v našich médiích už řadu různých názvů. „Zatímco například Novinky.cz zeširoka citovaly poněkud absurdní prohlášení Paula McCartneyho, jenž se v souvislosti s Pussy Riot dovolává ´principu svobody slova´, který údajně ruské úřady uvězněním skupiny ohrožují, Lidovky.cz trojici vytrvale označují sympatii vyzařujícím slovem ´rebelky´, server Aktuálně.cz akci nazval neutrálně ´happeningem´, iHned.cz dokonce naprosto věcně ´protirežimní výtržností´,“ poznamenává mediální odborník.
„Přitom výtržnost spočívající v zazpívání písničky ´Bohorodičko, vyžeň Putina!´ před oltářem chrámu Krista Spasitele nebylo ani prvním, ani nejpitomějším vystoupením povedené skupiny. Už před časem se dámy účastnily jiné údajně protestní akce, která zase spočívala v tom, že pět párů souložilo na veřejnosti, přičemž jedna z členek Pussy Riot tak činila ve vysokém stupni těhotenství. To prý mělo být pro změnu protestem proti Dmitriji Medveděvovi,“ připomíná Petr Žantovský.
Posouvají se etické meze až za jakýkoli myslitelný obzor
„Bizarní je už sám fakt, kolik – a často i seriózních – komentátorů se zabývá pubertálními nápady agresivních a lesbictví propagujících Rusek. Mnohem bizarnější ale je, když jejich aktivity dostávají dodatečně nejen ospravedlňující, ale dokonce heroizující nálepku jako právě onen ´protestní koncert´, a to navíc z veřejnoprávních úst. Je to svědectvím o tom, jak se vyprázdňují hodnoty věcí a slov a posouvají se etické meze až za jakýkoli myslitelný obzor. Tomu se obecně filosoficky říká postmoderna, ale je to v podstatě sebevražda lidské civilizace,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
