Ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích začíná Petr Žantovský v České televizi, a to konkrétně úterním pořadem Události, komentáře. „Moderátor pan Dolanský tam měl jako hosta pana Bělobrádka, což bylo velmi poučné. Ani ne tak z důvodu toho, co nám řekl pan Bělobrádek, ale z důvodu projevu pana Dolanského, kterého jsem si celkem nedávno při nástupu do tohoto formátu pochvaloval. Ale musím říct, že tohle konkrétní vydání mě velice zklamalo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Přičítá to tomu, že moderátor byl ovlivněn všeobecným domněním, že novinář má být otravný, dotěrný, nevlídný a chovat tak trochu jako malý princ ve stejnojmenném románku Antoine de Saint-Exupéryho. „To znamená, že otravuje svojí otázkou stále dokola, dokud na ni nedostane odpověď. Ale on to dělal i v situaci, kdy mu jako profesionálnímu novináři muselo být jasné, že taková odpověď neexistuje,“ podivuje se Petr Žantovský nad tím, že moderátor tu otázku položil podvacáté, potřicáté či počtyřicáté stále stejnou.
Deset zavražděných minut v nejdůležitějším publicistickém pořadu ČT
Otázka zněla: „Proč jedete, pane Bělobrádku, do Spojených států, když se sestavuje pomocí vaší strany vláda?“ Předseda KDU-ČSL vysvětlil, že se ty tři strany musí nejprve shodnout na programových záležitostech, což zcela jistě nepotrvá těch dvanáct dnů, co má být v Americe. A pak se teprve budou řešit jména. „Tuto odpověď řekl asi stopadesátkrát na sto padesát stejných otázek. Takže jsme byli svědky osmi či deseti zcela zavražděných minut televizního vysílání v asi nejdůležitějším publicistickém pořadu, který Česká televize vysílá,“ konstatuje mediální odborník.
Psali jsme:
Tento trestuhodný úlet však nepřipisuje ani tak samotnému moderátorovi, jako spíš atmosféře, která nutí novináře chovat se takto zarputile a hloupě. „Nebo je také druhá možnost, že pan Dolanský jinou otázku neměl. Ani od dramaturga, ani z vlastní hlavy. Na to nechť si odpoví pan Dolanský, ale výpovědní hodnota takové žurnalistiky je absolutně nulová. Nedozvěděli jsme se vůbec nic. Ani proč tam pan Bělobrádek jede, co tím sleduje, s kým bude jednat, o čem ta jednání budou a jestli se nějak dotýkají České republiky,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Bělobrádkova cesta do USA v tuto chvíli nemůže být náhoda
Přitom, když jede nějaký náš představitel do USA, tak to nebývá náhodou. „Jistě není úplně náhodou, a to nejsem příznivec nějakých konspiračních teorií, že právě v situaci, kdy pan Babiš má vstoupit do vlády a dějí se u nás věci, které se dějí, že zrovna teď jede šéf lidovců do Spojených států. To není a nemůže být náhoda. Ale na to se pan Dolanský nezeptal. Asi ho to nezajímá nebo mu to jeho dramaturg nenapsal. Každopádně je to chyba obou,“ poznamenává Petr Žantovský.
Druhé téma bude patřit prezidentu Miloši Zemanovi, jenž v uplynulých dnech měnil mluvčí. „Místo paní Burianové, která se přesunula do méně viditelné pozice šéfky tiskového oddělení, nastoupil bývalý redaktor Haló novin a Práva pan Ovčáček. Z hlediska čistě profesního tuhle změnu velmi vítám. Paní Burianová, při vší úctě k dámě, skutečně nebyla – řeknu to velmi kulantně – náležitou tiskovou mluvčí hlavy státu. Její nenápadnost byla až moc velká a trošku podobné to bylo i s profesními výkony, protože paní Burianová zpravidla neřekla nikdy nic,“ poukazuje mediální odborník.
V minulosti byli mluvčí prezidentů hodně vidět
Její nástupce má výhodu nejenom v tom, že je to zkušený novinář, ale i člověk, který pracoval v PR oddělení Lidového domu a má s touto prací zkušenost. „Hradní mluvčí byl vždy docela důležitou postavou, ať už to byl můj jmenovec Michael Žantovský, ať to byl Petr Hájek, Radim Ochvat, který byl určitě výborným mluvčím Václava Klause v jeho druhém období. Uvidíme, jak si povede pan Ovčáček. Určitě to nebude mít snadné. To ale sám dobře ví, protože je to zkušený člověk,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ale to důležité, co nás v souvislosti s Hradem zajímá, se týká sestavování vlády a pozice prezidenta vůči Lubomíru Zaorálkovi. „Minimálně těch deset let, ale já jsem přesvědčen, že to je i patnáct, je jejich vztah je velmi nedobrý, nevlídný a určitě tam není navzájem žádný respekt ani z jedné strany vůči straně druhé. Určitě si prezident nemyslí, že pan Zaorálek je mužem vhodným pro funkci, ať už ministra zahraničí nebo jakoukoli jinou politickou funkci,“ domnívá se se mediální odborník.
Sobotka hraje s prezidentem přetlačovanou
Ostatně Miloš Zeman to léta dával jasně najevo. „Už někdy v půlce devadesátých let mluvil o tom, že pan Zaorálek, paní Buzková a ještě nějací další lidé patří k těm, kteří mají vysoký deficit pracovitosti, inteligence a snad ještě tehdy řekl morálky. A celkem okatě dával najevo, že těmito lidmi pohrdá. To je u prezidenta celkem tradiční postoj a pan Zaorálek mu oplácí pochopitelně stejnou mincí, i když třeba není takhle explicitní. Takže se dalo čekat, že kolem tohoto jména bude tanec,“ podotýká mediální odborník.
Ing. Miloš Zeman
Na seznam možných ministrů podle něj předseda ČSSD Bohuslav Sobotka napsal Lubomíra Zaorálka ze dvou důvodů. Jednak, aby nebyl nařčen z ignorování vnitrostranického vývoje, protože se jedná o dlouholetého stínového ministra zahraničí. „Ale podstatnější důvod je ten, že hraje přetlačovanou s prezidentem a zkouší, co mu vyjde. Jako zkušený politik si je vědom, že některé karty bude muset obětovat jako v každém mariáši. A protože nebude chtít obětovat důležitější karty, tak mu asi nezbyde nic jiného, než obětovat Zaorálka,“ míní Petr Žantovský.
Chovanec má perfektně nacvičeno, jak být viděn v televizi
Vidí v tom souvislost s místopředsedou ČSSD Milanem Chovancem, jenž proslul svou rolí při památné schůzce s prezidentem v Lánech. „Chovanec jako jediný z těch účastníků zůstal v nejvyšším vedení. A když se podíváte na jakýkoli televizní šot, reportáž nebo záběr ze zpravodajství, kde je Sobotka, tak ihned za ním vidíte Chovance, vždycky. Myslím, že to má perfektně naučené, přesně ví, odkud ta kamera jde a postaví se tak, aby v záběru nechyběl, čímž samozřejmě upozorňuje na svůj význam v sociální demokracii,“ říká mediální odborník.
Sám si ale není jistý, že Chovancův význam je až tak velký, a nedivil by se, kdyby jeho toužebné přání stát se ministrem vnitra budoucí premiér Bohuslav Sobotka nesdílel. „V tomto kontextu je možné i chápat tanec kolem Zaorálka, protože když si vezmeme, jak pan prezident Zeman podpořil policejního prezidenta Červíčka, tak si do toho můžeme vložit informaci, že pan Červíček je velkým favoritem pana Chovance. A kdyby pan Chovanec byl ministrem vnitra, tak zcela jistě zůstane pan Červíček policejním prezidentem na další roky,“ tvrdí Petr Žantovský.
Otázka na rezort vnitra pro lidovce na jejich šéfa nepadla
Tak pokud bude chtít Bohuslav Sobotka vrátit do čela policie Petra Lessyho, nebude to moci udělat s Milanem Chovancem. „Takhle bychom ta škatulata mohli rozplétat ještě dlouho, ale je docela smutné, že naši novináři, kteří se rádi staví být informovanými, je nerozplétají a nezabývají se jimi. Místo toho položí dvacetkrát stejnou otázku jednomu potentátovi, proč jede do Spojených států,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Už se ale dotyčného nezeptají, jestli náhodou on nemá být ministrem vnitra. „Nebo jestli jeho strana nemá náhodou obsadit post ministra vnitra právě proto, aby vnitro nezbylo na pana Chovance. A protože pan Chovanec je místopředsedou své strany, tak není možné mu nedat rezort jen proto, že je Chovanec. Ale je možné mu ho nedat s odůvodněním, že ho musí dostat lidovci. A to máme zase nějakou souvislost, na kterou naši novináři neupozorňují. Tak jim napovídám,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Polistopadový režim se začal bortit za Topolánkovy éry
Závěr svého ohlédnutí věnuje výroku bývalého prezidenta Václava Klause o tom, že skončil polistopadový režim. „Chápu to tak, že to myslel v docela širokém kontextu, do kterého zapadá jednak způsob prezidentství Miloše Zemana, jednak Andrej Babiš, který se stane ministrem financí. A aby se mohl stát ministrem financí, tak se musí nejdřív kvůli němu změnit zákon, aby prezident neztratil tvář, když předtím trval na nějakém lustračním osvědčení a najednou na něm trvat přestane,“ konstatuje Petr Žantovský.
Mirek Topolánek
To lze považovat za věci v české politice zatím nevídané. „Některé trendy byly vidět i dříve, například když si bývalý předseda vlády Topolánek prosadil do vedení Poslanecké sněmovny vlastní milostnici paní Talmanovou, která se tak stala jednou z nejvyšších ústavních činitelek v České republice. To také nebylo úplně obvyklé do té doby a trošku nás to vracelo na Balkán. Tyhle móresy, které odstartovaly za vlády pana Topolánka, nám v politické kultuře a etice dělají čím dál větší paseku. Jen mají jinou a novou podobu,“ myslí si mediální odborník.
Nikdo v pravdě žít nemíní, protože to komplikuje cestu k penězům
Výrok Václava Klause tedy vztahuje především k tomu, že skončil listopadový étos, který nám říkal, že věci, které dělali nějací potentáti za minulého režimu, se nedělají. „My jsme chtěli režim pravdivější, poctivější, jak říkal pan prezident Havel ´život v pravdě´. Zní to jako děsná fráze a už se nám chce smát, když to slyšíme. Ale to byla ta věta toho listopadu a to byl ten étos, který je dnes už pryč. Dnes nikdo v žádné pravdě žít nemíní, protože je to obtížné, zdržuje to, nudí to, komplikuje to cestu ke kariéře a k penězům. A to je podstata toho nového režimu, ať už se projevuje tou či onou skutečností,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Očekává, že exprezidenta Klause budou novináři okopávat i za toto prohlášení. „To je ale spíš výraz hlouposti těch novinářů. Místo aby se zamysleli nad tím, jestli prezident Klaus náhodou nemá pravdu a jestli to není mnohem vážnější s diagnózou této společnosti, než si někdo dokáže vůbec představit. Jsou to vážné, zásadní a problémové změny, které se dějí s etikou a kulturou občanů a jejich reprezentantů. A když už tedy i Klaus, který se nikdy neuchyloval k nějakému moralizování, má potřebu říci takovouto větu, tak už to je vážné,“ myslí si Petr Žantovský.
Novináři dávají najevo, že jim na národě ani demokracii nesejde
Předpokládal, že Klausův výrok bude středem úvah na komentářových stránkách a relacích. A to, že tomu tak není, považuje za velkou chybu novinářů. „Protože oni stále uvádějí, že jsou svědomím národa, hlídacími psy demokracie, ale dávají najevo, že jim na žádném národě a na žádné demokracii vůbec nesejde. Že jim sejde jen na té jednodenní senzaci, kterou otisknou ve svých novinách nebo dají do televize, ale nějaká soustavná práce na demokracii a kultuře je jim celkem ukradená. Ale pak tu práci nemají dělat. Mají jít dělat třeba prodavače banánů nebo uklízeče v Tescu, tam napáchají mnohem méně škody,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
