„Hlavní ekonom MMF Olivier Blanchard si položil otázku, kolik toho pro vyřešení dluhové krize musí udělat Řecko a kolik jeho věřitelé. Tato otázka dle mého názoru vybízí k další otázce, která by měla znít, kolik toho Řecko již udělalo, a nabídlo vůbec svým věřitelům nějaké výsledky?“ ptá se Galbraith a poukazuje na skutečnost, že v květnu 2010 souhlasila řecká vláda s fiskálními úpravami ve výši 16 % HDP v příštích třech letech. „Ve výsledku se země vloni posunula z rozpočtového deficitu k vyrovnanému rozpočtu, což je zdaleka nejrychlejší vývoj v rámci všech evropských států.“

„Blanchard rovněž připomněl, že Řekové v roce 2012 souhlasili s tím, že vytvoří dostatečný přebytek financí, aby tak mohli omezit své zadlužení a zavedou řadu reforem, jež povedou k vyššímu růstu. Tyto takzvané reformy zahrnovaly snížení veřejných výdajů i mezd, prodej státního majetku a hluboké penzijní škrty,“ píše Galbraith a dodává, že předpoklad MMF, Řecka a ostatních věřitelů, že tato opatření nastartují růst, se nepotvrdil. „Naopak to vedlo k ekonomické katastrofě a MMF tak ve svém odhadu naprosto selhal. Všechno tohle přece musí vědět i Blanchard,“ upozorňuje Galbraith.

Podle Galbraitha by požadavek věřitelů na přebytek ve výši 3,5 % HDP znamenal pro Řecko v letošním roce další hluboký ekonomický propad. „Místo aby tuto skutečnost vzal Blanchard realisticky v potaz, tak vyzývá ke snížení výdajů na penze o 1 % HDP a předpokládá, že by takové snížení nemělo nijak vážně ohrozit ani nejchudší vrstvu důchodců. V jiné pasáži svého textu přitom přiznává, že další výdaje byly osekány až na kost. Přesto tyto masivní škrty nevedly k ničemu pozitivnímu, a bylo tomu přesně naopak. To samé by se stalo po dalších škrtech ve výdajích na penze. Opět by to odnesli ti nejchudší,“ má jasno Galbraith.