Michal Horáček před sedmnáctým listopadem 1989 připravoval s Michalem Kocábem iniciativu Most, která měla zprostředkovat rozhovory mezi nezávislými iniciativami a vládnoucími orgány. Sedmnáctého listopadu se měl v sedm večer sejít s Kocábem v kavárně Slavia. Cestu mu ale zablokoval kordon lidí, který se shlukl kolem obchodního domu. A když se konečně dostal o hodinu později do kavárny, Kocáb už tam nebyl. Horáček se s ním sešel až v jedenáct večer v jeho bytě, kam dorazila i ubrečená reportérka BBC, se kterou měli natáčet rozhovor, a ta jim řekla, že policisté brutálně na Národní třídě zmlátili lidi. Oni jí to prý nebyli schopni věřit.
Horáček vzpomíná, že tato záležitost vyvolala velkou odezvu. Znásobenou tím, že tam měl zemřít student Šmíd. S Kocábem byli následující den pozváni do bytu tehdejšího premiéra Adamce. Ten je prý přijal vlídně a jeho paní jim uvařila polévku. Horáček uvádí, že Adamec měl na zvonku napsáno své jméno a měl slušný a standardní byt. Premiér si podle Horáčka uvědomoval, že se děje něco velkého, a oni mu povídali, že to takhle nejde. Mluvilo se o tom, že je třeba nastolit dialog a tam prý začínal politický vývoj.
Devatenáctého listopadu večer pak bylo v Činoherním klubu založeno Občanské fórum, u čehož byli i Horáček s Kocábem. Každý chtěl říct, co by se mělo dělat, jenomže tam byla spousta lidí, takže to bylo prý takové chaotické. Tam Horáček také údajně poprvé naplno zažil v akci Václava Havla.
Václav Havel byl pražský intelektuál, socialista
Václava Havla si textař pamatuje jako intelektuála a tak trochu neurotika. Často měl také po ruce pivo. Byl to prý prostě pražský intelektuál, který ale dokázal zastávat názory, za něž pak šel sedět do vězení. To mu podle Horáčka nikdo neodpáře. Za to, co zastával, vážně trpěl. Pět let v kriminále se na jeho zdraví dobře nepodepsalo.
Za reformního komunistu, jak to udělal Václav Klaus, by Václava Havla neoznačil. Havel měl podle Horáčka názory, které by se dnes daly označit za středo-levé, a sám o sobě prý říkal, že filozofickým založením je socialista. Používat slovo komunismus v souvislosti s Václavem Havlem ale považuje za nefér, neboť ho komunisté zavírali do vězení.
Nemá nicméně pocit, že by se najednou strhla masová hysterie, která by Havla odsuzovala. On sám nemá pocit, že by se měl Havla zastat. Zastává totiž názor, že žijeme v demokratické společnosti, která dovoluje rozmanitost názorů, a tak respektuje i názory, se kterými nesouhlasí.
Klausova amnestie je jedním z největších selhání porevolučního vývoje
Jedním z největších selhání porevolučního vývoje je pro Horáčka amnestie, kterou „spáchal“ Václav Klaus na konci svého druhého funkčního období. Pod koberec se tak zametly obrovské korupční skandály, které prý podryly víru mnoha lidí, že jdeme správným směrem.
Za další negativní jev polistopadového vývoje označil Horáček kuponovou privatizaci, v rámci níž spousta lidí svěřila svůj podíl na státním majetku osobám, které ho následně rozkradli. Obecně mu vadí to, co podrývá víru lidí v demokracii. Polistopadovým vůdcům proto vyčítá, že to nedokázali ohlídat.
Silné zklamání cítí i z výkonu Miloše Zemana. Na demonstraci, která je proti němu svolaná na sedmnáctý listopad, se ale nechystá. Dal by prý přednost jiné příležitosti. Vzpomínky na listopad má totiž rád.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
