Muž, který vběhl před americký konvoj a vystrčil na něj holý zadek, ...Anketa
V pražském klubu DOX uspořádala Knihovna Václava Havla debatu s názvem Evropské dialogy. Evropské dialogy Václava Havla jsou mezinárodním projektem, jenž si klade za cíl otevřít a vést diskusi o tématech určujících směřování současné Evropy s přihlédnutím k evropskému duchovnímu odkazu Václava Havla. V diskusi vystoupili politolog Jacques Rupnik, poslanec Ivan Gabal zvolený za KDU-ČSL, profesorka boloňské univerzity Michela Ceccorulli, Francouzka žijící ve Velké Británii Natalie Nougayrede, novinářka britského listu The Guardian a Pia Bungarten z německé nadace Friedricha Eberta.
„Jean Monet, jeden ze zakladatelů Evropské unie, říkal, že krize a překonávání krize posilují EU. A to je argument, na který bychom neměli zapomínat, když zde máme několik krizí: uprchlickou krizi, brexit, krizi v Řecku,“ prohlásil na úvod politolog Jacques Rupnik.
EU v tuto chvíli musí řešit otázku bezpečnosti, protože na východě a na jihu Evropy došlo k implozi sousedů. „Na východě Ukrajina a Putin,“ připomněl Rupnik. Bezpečnost musíme zajistit i vzhledem k uprchlické krizi. Pokud se říká, že dublinský systém nefunguje – nestačí o tom jen mluvit: „Musíme tento systém nahradit něčím jiným, nejen o tom mluvit. Jinak nahráváme těm, kteří vyvolávají strach z uprchlíků,“ konstatoval host.
Zdůraznil, že EU je dnes součástí domácích politik jednotlivých států. „Nikdy předtím Evropa nebyla součástí domácích politik v jednotlivých členských státech – v Rakousku, v Británii a tak podobně. Evropské záležitosti zkrátka jsou součástí domácí politiky. Ale zároveň mnozí politici říkají – my nebudeme o Evropě mluvit. Bitva o Evropu tedy nebyla ještě prohrána. Václav Havel byl oddaný Evropan a když vyslovujeme jeho jméno, tak musíme následovat jeho odkaz,“ uzavřel Rupnik první vystoupení.
Rozdělení na Východ a Západ
Poslanec Ivan Gabal posléze apeloval na EU, aby se více starala o vlastní obranu a nespoléhala jen na Spojené státy. Na prvním místě je třeba se pokusit o zajištění bezpečnosti v zemích.
„Druhým problémem je osa východ – západ, především mezi zeměmi V4 a staršími zeměmi EU v otázce přerozdělování uprchlíků. Spojili jsme se s vědomím rozdílnosti našich zkušeností. Spojili jsme se a odměnou nám byly dvě dekády prosperity, bez které by možná nevzniklo euro. Ano, my rozumíme více, než naši západní partneři, agresi Ruska a chování Vladimira Putinu. Evropa byla sjednocena ze dvou rozdílných částí společnou vůlí po svobodě,“ konstatoval Gabal.
Nelze však podceňovat ani fakt, že se občané bojí vzniku ghett. To lze pochopit vzhledem k existenci teroristického Islámského státu. Ten ovšem podporuje jen zlomek uprchlíků. „V Evropě se ale o Islámském státu mnoho nediskutuje a obávám se, že znovu spíše spoléháme na Američany,“ posteskl si poslanec. „Podívám-li se na evropské obranné výdaje a na schopnost spolupracovat v obranné oblasti, tak máme před sebou opravdu hodně práce. Osobně se k této odpovědnosti hlásím, jako místopředseda výboru pro obranu,“ přiznal svou spoluzodpovědnost.
Pak přidal ještě jedno varování. „Nemůže čekat, že krize pomine během dekády. Myšlenka, že tyto trendy dokážeme ovládnout jen zpevněním hranic, je nerealistická. V roce 2040 bude mít Afrika víc obyvatel než Indie a Čína dohromady,“ řekl. „Myslím, že by Česká republika měla, v duchu druhého funkčního období prezidenta Václava Havla, zvýšit svou snahu EU pomoci, namísto negativistického odmítání všeho,“ uzavřel své vystoupení Gabal.
Italové si řekli: Už nemůžeme váhat
Profesorka boloňské univerzity Michela Ceccorulli vysvětlila, jak se na uprchlickou krizi dívají Italové. „Byla jsem požádána, abych uvedla, jak Itálie interpretuje uprchlickou krizi. Na prvním místě je třeba si uvědomit, že Itálie je vstupní branou do Evropy. Itálie musí mít zájem na stabilizaci Středomoří, protože to je region, který hraje stěžejní roli,“ prohlásila.
Už v letech 2008 a 2009 italští politici zdůrazňovali především zločiny uprchlíků. „Nesmíme zapomínat na to, že v roce 2008 vypukla ekonomická krize a uprchlíci byli popisováni jako někdo, kdo ujídá italské společnosti. I média převzala tento popis situace,“ doplnila profesorka.
„Posílali jsme migranty zpátky do Libye a neptali jsme se často ani na to, zda nehledají mezinárodní ochranu, což je v rozporu s mezinárodním právem. V roce 2011 proběhlo Arabské jaro a byla na stole možnost, že Západ bude bombardovat Libyi, což by zesílilo proud migrantů z Libye. V roce 2013 se situace změnila. Nastoupila nová vláda. A byl také zvolen nový papež, papež František, který navštívil ostrov Lampedusa a říkal, že je čas probudit své svědomí. V roce 2013 došlo k tragédii, kdy se na moři převrátila loď se 400 uprchlíky z Eritreje, kteří tam zahynuli. A Itálie si řekla, že už nelze váhat. Zaměřili jsme se na zachraňování životů migrantů a na postihování pašeráků,“ zaznělo z úst profesorky.
Poukázala také na to, že v roce 2016 do Itálie zamířili migranti z celkem deseti zemí. A většinou jde o hospodářské migranty. Toto jsou tedy lidé, kteří míří přes Středozemní moře z Libye či z Egypta. Migrantů je tolik, že Itálii už nestačí záchytné tábory a hotspoty. Hotspoty měly odebírat uprchlíkům otisky prstů a rozhodovat o tom, kolik lidí má nárok na udělení azylu.
Další problém představují nezletilé děti, které cestují přes moře bez doprovodu rodičů. V letech 2014 a 2015 přišlo do Itálie asi 24 tisíc nezletilých. V roce 2016 je to zatím přibližně 5700. Italové volají také po zavedení dlouhodobých opatření, která povedou k vyřešení migrační krize.
Podle OSN je v pohybu 59 milionů lidí a do Evropy jich míří jen zlomek
Svůj pohled přidala Francouzka žijící ve Velké Británii Natalie Nougayrede, novinářka britského listu The Guardian. Evropa se podle jejího názoru zoufale snaží hledat nějaká řešení a zdá se, že se jí to nedaří. Jenže to je tím, že se migrační krize nedá vyřešit jediným rozhodnutím. „Podle OSN dnes ve světě migruje 59 milionů lidí. Migrační krize zasáhla celý svět. Zdá se nám, že Evropa je velmi zasažena uprchlickou krizí, ale k nám přichází jen zlomek migrantů. Většina uprchlíků míří do rozvojových zemí. My jsme teprve na počátku migrační krize a rychle ji rozhodně nevyřešíme. Na něco takového jsme nebyli připraveni,“ upozornila novinářka.
Evropa se musí začít chovat jako regionální velmoc a začít formovat to, co se děje. „Neměli bychom nechat populisty a nacionalisty, aby dosáhli svého, protože ti se snaží jen o to, abychom se stáhli do vlastních hranic,“ varovala. A to podle novinářky není řešení. Jako pracovnice v médiích apelovala na své kolegy, aby podávali veřejnosti pravdivý obraz. To je jediná cesta, jak bránit např. ruské propagandě, která uprchlickou krizi zneužívá k oslabení EU. Musíme zakročit proti té představě, že každý uprchlík znamená nebezpečí.
„Migrace přináší také příležitosti. Migranti pomáhají ekonomice. Bez ohledu na to, co říká UKIP – strana usilující o výstup ostrovního království z EU – tak statistiky ukazují, že migranti opravdu pomáhají britské ekonomice.
Angela Merkelová vycítila hrozbu
Do debaty se zapojila i Pia Bungarten z německé Nadace Friedricha Eberta. Němci podle ní začali přijímat uprchlíky, protože cítí odpovědnost, ani ne tak kvůli tomu, že by cítili vinu za druhou světovou válku. „My jako Německo jsme se rozhodli pro spektakulární zásah. V Německu se říkalo: Vždyť ti uprchlíci míří do Itálie, takže to není náš problém. Ale (německá kancléřka) Angela Merkelová vycítila, že by tato krize mohla ohrozit schengenský systém, čemuž chtěla zabránit. Německo se rozhodlo přistoupit k ochraně Německa, ale nyní je čas, aby toto udělali i další země. Nevedla nás k tomu vzpomínka na holokaust,“ zdůraznila dáma.
„Ano, padesát procent lidí souhlasí s politikou EU, zatímco 42 procent lidí ji odmítá, nicméně je tu ochota pomáhat,“ doplnila Bungarten. Vzorovým městem se v tomto stal Stuttgart, který přijal 6500 migrantů, vzdělává je v německých školách, ubytovává je a tak podobně. Vše se děje ve jménu integrace uprchlíků či běženců do německé společnosti, aby u nich nedošlo k odcizení. Tato integrace je velmi obtížná. Dnes je už jasné, že se to nepodaří nijak rychle a uprchlíci nedokážou bleskově nastoupit do pracovního procesu.
Němci si podle dámy uvědomují, jak složitý problém to je, byť vzrůstá vliv stran, které uprchlíky odmítají a pokud už na německém území jsou, prosazují vůči nim tvrdé represe. „Dochází dokonce k šikaně politiků, kteří jsou proimigrantští a objevují se náznaky nacistických reakci,“ varovala.
Německo se upřímně snaží integrovat svou muslimskou menšinu. To v sobě zahrnuje i debatu o obavách obyvatel z islámského terorismu. „My také potřebujeme změnit, ulehčit přístup k získání občanství, aby se tito lidé mohli zapojit do veřejného života,“ uzavřela svůj příspěvek Pia Bungarten.
Uprchlická krize je příležitostí pro ty správné politiky
Svůj diskusní příspěvek z publika přidal i aktivista Jan Šinágl, podle něhož je migrační krize především příležitostí k obrodě morálních hodnot. „Není vlastně tato uprchlická krize obrovskou šancí, za kterou bychom možná měli poděkovat, aby se do vedení našich zemí dostali lidé, kteří tam patří a kteří budou vnímat morální hodnoty?" prohlásil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
