Kauza Šmarda se zdá být vyřešena. Sám hlavní aktér svou nominaci vzdal a Hamáček s Babišem rychle našli nového nominanta. Co nám tyto tahanice o křeslo ve vládě prozradily o vztazích ve vládě? Má věc nějakého vítěze?
Neřekla bych, že tato kauza prozradila něco nového. Vztahy ve vládě jsou celkem čitelné, a to již velmi dlouhou dobu. Sociální demokracie tahá za výrazně kratší konec provazu, ale vzhledem k tomu, jaké má preference, jí to očividně stačí. Socialisté jsou v situaci, kdy – řečeno slovy oblíbené české komedie – nemá smysl, aby se pouštěli do žádných větších akcí. Spor o Šmardu totiž jasně ukázal, že na to současné vedení ČSSD prostě nemá. Protože vyhrožovat odchodem z vlády, když všichni kolem vás (a včetně vás) vědí, že to stejně neuděláte, nemá žádný smysl.
Zda je ovšem po kauze Šmarda vládní krize zcela zažehnána, se teprve uvidí. V jistém smyslu by pád této vlády hrál Andreji Babišovi do karet víc než pokračování kabinetu ve stávajícím složení.
Pokud jde o vítěze, vidím tu dva. Jednak prezidenta Miloše Zemana, který dosáhl svého a dokázal, že si může dovolit prakticky cokoli, protože na současné politické scéně nemá rovnocenného protihráče, který by ho dokázal odkázat do patřičných mezí. Což samozřejmě není dobře, protože prezident má vládní krize řešit, a nikoli je svévolně přiživovat. Druhým vítězem jsou pak novináři. Ti se totiž nemuseli trápit s okurkovou sezónou a měli díky kauze Šmarda o čem psát.
Co Andrej Babiš, oslabila jeho pozice po výroku, že by s Michalem Šmardou v jedné vládě neseděl? Má premiér stále image silného politika?
Pro své voliče ji jistě má i nadále, takže neočekávám, že by tahle ministerská tahanice nějak zacloumala preferencemi hnutí ANO. Jak už jsem ale řekla, jasně se ukázalo, že dominantním hráčem domácí politické scény je stále prezident Zeman. A to je něco, s čím si Andrej Babiš neumí úplně poradit, zvláště za situace, kdy vztahy Zeman – Babiš už zdaleka nejsou tak vřelé, jak v minulosti byly.
Jak se díváte na nominaci Lubomíra Zaorálka? Bude dobrým ministrem?
Předně je potřeba si uvědomit, že jestli bude Zaorálek dobrým ministrem nebo ne, tady ve skutečnosti nikoho nezajímá. To vůbec není pointa celého příběhu. Zaorálek v podstatě funguje jako plastelína, kterou se zaplácne volné místo na ministerstvu a zdá se, že všem hlavním aktérům to tak vyhovuje.
Lubomír Zaorálek je dlouholetý vrcholový politik ČSSD a u dlouholetých vrcholových politiků to chodí tak, že se zkrátka stanou univerzálními kandidáty na jakoukoli funkci, pokud to situace vyžaduje. Nyní politická situace vyžadovala, aby se Šmarda stáhl a na jeho místo přišel někdo jiný, známější, kdo bude pro co největší množství lidí co nejméně nepřijatelný. Výsledkem je tudíž nominace Zaorálka, což ale celkem hezky ilustruje, jak se časy mění. Protože ještě nedávno by tento sociálnědemokratický politik nějakým kompromisním kandidátem rozhodně nebyl. Pro premiéra Babiše, kterého opakovaně kritizoval, už vůbec ne.
Zda bude dobrým ministrem, těžko soudit. Umím si celkem dobře představit, jaké parametry dělají dobrého ministra financí, sociálních věcí nebo školství. Přiznám se, že zrovna u resortu kultury se mi to určuje o poznání hůře…
Babišova vláda bude v září řešit případné zdanění uhlí a plynu. Babiš totiž v Bruselu slíbil, že budeme muset snižovat emise skleníkových plynů, takže musí slib začít plnit a donutit občany, aby topili i jinak. Přispěje takový krok k zelenějšímu Česku?
Tady bych byla hodně opatrná. Neměli bychom zapomínat, že hmatatelným výsledkem poslední iniciativy za zelené Česko bylo nakonec žluté Česko. Masivní podpora biopaliv a jejich následný boom vedly k tomu, že máme nyní řepku téměř kamkoli se podíváme. A jaké dopady to mělo a má na půdu, na krajinu, na flóru i na člověka, víme... Šlechetný ekologický boj se tedy po čertech zvrtnul a zvrtává se dál.
Bohužel je to ale módní trend současnosti – prosazovat domněle ekologická řešení, prosazovat je hlava nehlava a nestarat se o to, zda jsou skutečně šetrnější k životnímu prostředí a zda jsou ekonomicky racionální.
Fotogalerie: - Pochod Milionu chvilek
Předseda TOP 09 Jiří Pospíšil se podivil, že 21. srpna se nikdo z představitelů vlády nepřišel podívat na pietu před Český rozhlas. Souhlasíte s Pospíšilem, že jde o ostudu a plivnutí do tváře obětem? A vypískali by lidé Babiše?
Ano, asi by ho vypískali… Ale ačkoli se mně osobně pískání na politiky nelíbí, je třeba říci, že k politice projevy nesouhlasu patří. A to i projevy, řekněme, trochu ostřejší. Obava z reakce veřejnosti tedy neměla být důvodem, proč na pietním aktu chyběl představitel vlády.
Na druhou stranu bych se ale ani nestavěla za notně přepjaté vyjádření pana Pospíšila o plivnutí do tváře. Faktem je, že kdybych byla „obětí“ vpádu vojsk Varšavské smlouvy, to poslední, co bych chtěla, by bylo, aby se piety na mou počest účastnil někdo jako je pan Babiš.
21. srpna se z iniciativy Milionu chvilek pro demokracii uskutečnily vzpomínkové demonstrace k rokům 1968 a 1969. Vítáte tuto akci? Byla důstojným připomenutím událostí z doby před půlstoletím?
Odpovím otázkou: Může být důstojným připomenutím nástupu normalizace to, že veřejně roztrháte Ústavu České republiky? A hned si i sama odpovím – ne, nemůže! Protože když tohle uděláte, není to připomínka, a důstojná už vůbec ne.
Faktem ovšem je, že tady o žádné důstojné připomenutí událostí konce 60. let ani jít nemělo. Bylo to prostě jen využití starého tragického výročí pro staronové politické cíle a proklamace. Na druhou stranu, na to, že si různé zájmové politické skupiny celkem pravidelně různá výročí přisvojují a „kradou“, jsme za ty roky už docela zvyklí. Nový byl jen způsob, protože trhat veřejně nejvyšší zákon země je zkrátka a dobře stupidní hnus! A je přitom úplně jedno, jak „dobře“ to pan Minář možná myslel!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
