Problém je v tom, že tento nárůst naši zemi nikam neposunuje. Jde jen o nákup hlasů před volbami. Kdyby to totiž bylo jinak, mohli bychom si od stolu v parlamentu zvýšit minimální mzdu třeba na 50 000 korun a hned se mít jako ve Švýcarsku. Ono to ale takhle nefunguje. Zvýšení minimální mzdy nás paradoxně naopak posune zase o něco zpět, pokud to není ve vazbě na ekonomické ukazatele, zejména růst produktivity práce; navrhuje se zvýšení MM o 1 200,- Kč, tedy o cca 11 %, ale HDP rostlo o 2,3 % a mzdy o 4,2 %. 

 

Zvýšení minimální mzdy zdražuje cenu práce. Dnes je minimální mzda 11 000 korun. Navrhované zvýšení by znamenalo nárůst mzdy každého zaměstnance s minimální mzdou o přibližně 20 000 korun ročně. Kdyby vyplácel zaměstnavatel na začátku tohoto volebního období měsíčně na minimálních mzdách řekněme milion, tak pokud projde její další, již čtvrté navýšení, bude při odchodu této vlády vyplácet více než 1 400 000 korun.

 

To ale není všechno – minimální mzda se týká především lidí s nejnižším vzděláním, kteří dělají pomocné a nenáročné práce. Jejím zvýšením se také zvýší úrovně zaručených mezd a minimální mzda tak samozřejmě ovlivní celou mzdovou politiku.

 

Cestou ke zvýšení mezd je zvýšení produktivity práce. Tedy zvyšování kvalifikace, podpora inovací, rozvoj vědy a zavádění jejích výsledků do výroby. To by měla být snaha vlády. Investovat do podpory školství, oborů, které mohou ovlivňovat průmysl, podporovat ekologii a vše, co pomůže perspektivně zvýšit kvalifikaci našich lidí. Ruku v ruce s tím by měla jít snaha zlepšit podmínky podnikatelům a zaměstnavatelům, kteří pracovní příležitosti vytvářejí – neměli by za to být trestáni. To ovšem vyžaduje dlouhodobou hospodářskou strategii, která se nemůže projevit okamžitě, ale potřebuje čas. A ten naše vlády nemají. Proto také žádná taková koncepce nikdy neexistovala. Naše vlády zajímá hlavně počet hlasů ve volbách, vidí jen na 4 roky dopředu, protože to je vládní životnost. 

 

Dovoluji si tvrdit, že zvýšení mezd učitelů o 40 procent, během tohoto volebního období, by naši zemi opravdu posunulo z dlouhodobého hlediska dál než navyšování minimální mzdy.

Ne, že by za vše mohla poslední vláda. On pohled do minulosti není příliš veselý.

Za stovky miliard se sanovaly banky, aby se poté prodaly zahraničním majitelům. Prodaly se i strategické podniky, prodalo se hospodaření s vodou. Na dividendách každoročně odchází z naší republiky nějakých 380 miliard korun do zahraničí. Dá se říci, že čtvrtina rozpočtu končí tam. Dnes těžko řešitelný problém.

 

I proto mnoho našich podniků dělá jen subdodávky a takzvanou práci ve mzdě. Je to systém „vyrob, co máš a za to dostaneš zaplaceno“. Tyto podniky nemají vývoj, nemají kreativní oddělení. Mají jen diktát ceny. Vyrobte nám za 20 korun košili podle našeho střihu, z našeho materiálu a použijte naše jehly i nitě. Víc vám nedáme, protože od vás ani nic jiného nepotřebujeme. Dobře placené vývojáře, návrháře, manažery a prodejce máme svoje. Jde o to, že naše podniky neurčují nic, a především nemohou mít žádný vliv na konečnou cenu výrobku. Dostanou materiál, popis výrobku a pracují. Zisk se ale tvoří při prodeji. Někdo jiný už si určí, za kolik prodá výrobek, třeba onu košili, kterou jsme jim dodali za zmiňovaných 20 korun. Že pak stála 500 korun? Škoda, to už se nás netýká. V tomto způsobu výroby se pak těžko navyšují mzdy. Nepotřebujeme tedy vzdělané lidi, kteří kreativně vymyslí tvar výrobku, navrhnou materiály, inovace, a to je ten problém. Nepřinášíme do výrobku onu přidanou hodnotu, která přináší zisk a možnost dostávat vyšší platy. A jsme zpátky u neexistující dlouhodobé hospodářské koncepce, která by nás vymanila z tohoto modelu. Ta vyžaduje například součinnost se školstvím, které bude vzdělávat a dodávat do našeho průmyslu kvalifikované lidi, kteří budou umět přinést konkurence schopné inovace a naše hospodářství se začne orientovat na vyšší produktivitu práce, na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. 

 

Problém minimální mzdy nelze řešit od stolu a s vidinou blížících se voleb, bez ekonomických ukazatelů a průzkumu trhu. Opravdu je lepší nařídit zaměstnavatelům, aby zvýšili minimální mzdy na úkor rozvoje firmy? Tyto umělé politické zásahy vedou i ke snaze o nelegální zaměstnávání, ke kterému přispívá i 43% zdanění práce v Česku. V tom jsme ovšem na světové špici. Překonáváme i státy proslulé nejvyššími odvody, jako je Dánsko nebo Norsko. 

 

Zvýšit mzdu, jakoukoli, o více než 40 procent, není obecně normální, pokud to není podloženo ekonomickým růstem, produktivitou práce. Zvýšit minimální mzdu o 40 % zavání politickou korupcí. Je to krátkozraké a tento směr naší politiky tuhle zem nikam neposune.