Podle ministra kultury a laicizovaného katolického kněze je třeba v debatě o uprchlících rozlišovat dvě věci – humanitární stránku problému a střet mezi naší kulturou a islámem.
Pokud jde o samotné běžence, ve vypjaté době, kdy jim jde o život, se dle Hermana nemůžeme ptát na něčí náboženství. To by prý odporovalo univerzalitě lidských práv. Na náboženství se můžeme ptát až tehdy, kdy půjde o lidi, kteří by se měli integrovat do západní společnosti. Ani tam by nás to ale z politického a občanského hlediska nemělo dle Hermana zajímat do doby, než nastane problém, tedy když se něčí náboženské a kulturní zásady a praktiky dostanou do konfliktu s našimi zákony.
V otázce islámu zastává Herman stanovisko, že islám není ze své podstaty zvrácený, jak se domnívají někteří jeho odpůrci, neb prý ze své podstaty není zvrácené nic. Ministr kultury ovšem připouští, že islám může být kvůli svému vývoji snadnějším nosičem násilí a netolerance. Na tomto místě Herman připomíná, že křesťanství má za sebou také dobu násilí, mučení a lámání svědomí. „Argumentovat tím, že to byly jen odchylky, ale ideál byl správný, připomíná ujišťování komunistů, že teď už to budou určitě dělat správně,“ říká k tomu laicizovaný katolický kněz.
V islámu bychom tudíž dle jeho názoru měli podpořit umírněné síly. Herman argumentuje tím, že na světě žije miliarda muslimů, a kdyby byla jejich víra od základu zvrhlá, vypadal by prý svět o dost hůře než dnes.
V diskuzi o „agentech“ Islámského státu rovněž apeluje ministr kultury na zdravý rozum a oproštění se od hysterie. Kdyby chtěl IS v Evropě způsobit velké škody, stačilo by mu prý provést několik teroristických útoků. Na ty však prý nepotřebuje posílat statisíce běženců. Stačí mu ukázat prstem na nějakého mladého vykořeněného muslima žijícího v Evropě, popř. na zmatené konvertity či konvertitky.
autor: luš