Máte nějakou osobní vzpomínku na prezidenta Václava Havla?
Já jsem byl opakovaně účastníkem jeho rozhovorů s kardinálem Miroslavem Vlkem, kde jsem pracoval v době, když pan prezident chodil na arcibiskupství na takové povídání. A vždycky jsem obdivoval jeho úctu před tajemstvím a hodnotami, které nás přesahují. Obdivoval jsem i jeho schopnost formulovat otázky, kterým člověk nerozumí, otázky transcendentálního charakteru, určité otázky teologické, kterými se zabýval a o kterých s panem kardinálem hovořil, i jeho přiznání, že přesahují možnost pochopení. Myslím, že to je velmi poctivé. Taková úcta před určitými věcmi, které nás přesahují, u něj vždycky byla. Vážil jsem si jeho poctivosti, mám na mysli soulad mezi slovem a praxí, kterou nakonec dosvědčil i řadou let, které musel strávit v komunistických věznicích.
Včera, v den nedožitých 80. narozenin prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, zasedala vláda. Připomněli jste si nějak tento den na svém jednání?
Jak se vám líbily oslavy narozenin Václava Havla?Anketa
Vláda si nedožité 80. narozeniny pana prezidenta Havla připomněla. Hned ráno začala své zasedání minutou ticha, kterou jsme uctili odkaz a památku pana prezidenta, a večer v Rudolfinu se při této příležitosti konal koncert. Byl pod záštitou obou komor parlamentu, tedy předsedy senátu i předsedy Poslanecké sněmovny, vlády a pod záštitou mojí. Byla to tedy společná aktivita těchto vrcholných orgánů. Na koncertě zazněla Symfonie číslo 9 e-moll opus 95 z Nového světa Antonína Dvořáka. Je to špičková věc, protože Česká filharmonie je zárukou kvality. Jsem velmi rád, že vláda i další orgány se hlásí k odkazu Václava Havla. Pokládám to za velmi důležité.
Je pravda, že jste to byl právě vy, kdo inicioval uctění památky Václava Havla minutou ticha na jednání vlády?
Ano, inicioval jsem chviličku ticha a jsem velmi rád, že pan premiér, kolegyně a kolegové přijali tuto iniciativu a že jsme tímto symbolickým momentem jednání vlády zahájili.
Proč jste považoval za důležité, aby si vláda připomněla tuto významnou osobnost našich novodobých dějin na svém zasedání?
Jsem přesvědčený, že je důležité, aby si nejen vláda, ale i parlament a všichni občané, kteří se zajímají o dění kolem nás, připomínali prezidenta Václava Havla, protože je to osobnost, která velmi významným způsobem ovlivnila život a směřování naší země. Díky němu a jeho úžasné vizi a schopnosti tuto vizi realizovat jsme dokázali proniknout jakousi dějinnou skulinou stát se členy Severoatlantické aliance a Evropské unie a vrátit se tam, kam svou historickou a kulturní podstatou patříme, tedy do společenství západoevropských zemí.
Objevuje se ale i kritika, že tak oslavná vzpomínka na Václava Havla je až jakousi adorací, která může vyvolat ve veřejnosti i nechuť a averzi. Máte podobné obavy, nebo si naopak myslíte, že taková osobnost, uznávaná i ve světě, si podobné pocty u příležitosti nedožitých 80. narozenin zaslouží?
Jsem přesvědčen, že osobnost významu Václava Havla si takovou připomínku zaslouží, že je to osobnost z plejády našich prezidentů srovnatelná se zakladatelem Československa a prvním prezidentem Tomášem Garrique Masarykem. Můžeme říci, že Václav Havel je zakladatelem obnovené svobodné československé státnosti, první polistopadový prezident. To znamená, že je to podle mého názoru adekvátní. Ale respektuji názorový rozptyl, kdy mohou zaznívat i názory jiné. To je samozřejmě legitimní.
Čeho si vy osobně nejvíc ceníte na osobnosti Václava Havla?
Já osobně si na osobnosti Václava Havla cením nejvíce rezonance mezi slovem a praxí. On měl odvahu mít vize a dokázal je zrealizovat. Tím myslím naše členství v NATO, naše členství v Evropské unii, naše vyvázání se z toho souručenství nesvobodných satelitů Sovětského svazu. A kdybych měl vzít jednu větu z jeho literárního odkazu, která podle mne naprosto jadrným způsobem ukazuje to, co on vnímal jako priority, tak je to citát z Moci bezmocných: „Když už nemáte odvahu dělat to, čemu věříte, alespoň nedělejte to, čemu nevěříte.“ To samo je velmi silné, a kdybychom to dokázali realizovat, tak jsme jako společnost mnohem zdravější. Možná to necituji úplně přesně, ale je to ten smysl.
Čím to podle vás je, že si ve světě Václava Havla váží jako politika, dramatika i jako člověka víc než doma v České republice?
Řekl bych, jak už písmo praví: Doma není nikdo prorokem. Tak to je, to je myslím odpověď.
Psali jsme:
Nikdo nejsme neomylní, všichni děláme chyby, jistě i Václav Havel. Někdo mu vytýká jeho podporu bombardování Jugoslávie nebo snahu po uzavření závodů na zbraně, jiní zase jeho prosazování nepolitické politiky. Vidíte vy zpětně nějakou chybu, které se Václav Havel po listopadu 1989 dopustil?
Určitě, žádný člověk není neomylný a žádný člověk není bezchybný. To platí o každém. Já se neodvažuji hodnotit, jestli Václav Havel někde udělal chybu nebo neudělal. Ale samozřejmě vím také z určitých pramenů a jeho vzpomínek, že kdyby mohl některé věci rozhodnout na základě zkušenosti, kterou později nabyl, bylo by jeho rozhodnutí jiné. Já ho nepokládám za nerealistu, byl to podle mne velmi realistický politik, kterému se podařilo uskutečnit nelehké vize. Co podle mne nebylo úplně optimální, bylo vyrovnání se s komunistickou stranou.
Osobně pokládám za chybu, že se s významnými komunistickými funkcionáři, respektive s lidmi, kteří měli osobní vinu na neštěstí jiných, na poškození života druhých lidí, nekonal jakýsi „norimberský“ proces. Sice došlo zákonnou formou k odsouzení komunismu, ale bohužel realizace toho zákona a jeho dopady nebyly takové, jaké být měly. V tom vidím určité pochybení, protože kdyby k tomu došlo, bývalo by to pomohlo společnosti očistit se od tohoto neblahého dědictví, které nás zatěžuje až dodnes.
Není důsledkem toho, že nedošlo k ráznému distancování se od totalitního režimu a skutečnému vyrovnání se s minulostí i v reálném životě, nejen na papíře, nostalgie části společnosti po minulém režimu i z toho plynoucí čím dál větší tolerance komunistů?
Bohužel se stalo, že politická moc se mnohdy přelila do moci ekonomické. A to podle mne nebylo dobře. Václav Havel se vždy snažil upozorňovat na mravní stránku politiky, to rozhodně nepodceňoval. Ale bohužel do praktického života se to příliš nepovedlo vtělit. A to pokládám za určitý problém, se kterým se také společnost i v současné době těžko vyrovnává.
Myslíte si, že nám v politice i veřejném životě chybí tak výrazná osobnost s nezpochybnitelným morálním kreditem, jakou byl Václav Havel?
Když se podívám po zeměkouli, nacházím pár významných osobností, které podle mého názoru jdou směrem rezonance mezi slovem a praxí. Na prvním místě bych mezi ně řadil papeže Františka, myslím, že mezi ně patří i současný prezident Německa Joachim Gauck i královna matka Nizozemského království Beatrix. To jsou takové zajímavé osobnosti. Ale samozřejmě není jich mnoho a asi to nikdy nebude většina.
U nás nikoho podobného nevidíte?
Na naší politické scéně znám řadu poslankyň a poslanců, kterých si velmi vážím, a vím, že je oslovuje například odkaz Václava Havla nebo onen mravní a etický rozměr v politickém životě. Byl bych rád, kdyby tito lidé mohli výrazněji ovlivňovat politický život v naší zemi.
Na jedné straně dnes vzpomínáme s pompou na prezidenta Václava Havla a na druhé straně se odkláníme od cesty, kterou nastoupil a prosazoval, ať už ve směrování České republiky, v zahraniční politice, v politické kultuře. Jistě by třeba nesouhlasil s tím, že se čím dál víc opět podílejí na řízení naší země komunisté. Spoluvládnou v řadě krajů a teď premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v médiích dokonce připustil možnost vládnutí s KSČM i na celostátní úrovni, byť to sociálním demokratům stále ještě zapovídá usnesení bohumínského sjezdu strany. Není to trochu pokrytecké?
Já se chci na to pana premiéra zeptat, protože se mi nezdá, že by něco takového myslel vážně, protože už dříve jsem s ním o těchto věcech vícekrát hovořil. Nechci se k tomu vyjadřovat, protože jsem ještě neměl možnost s ním o tom mluvit, ale chci se ho na tuto věc přímo zeptat, abych od něj slyšel odpověď. Co se týká zahraniční politiky, v prioritách, které Václav Havel nastavil, se směr určitě nezměnil, protože ani jeden z koaličních členů vlády nezpochybňuje základní pilíře našeho zahraničněpolitického směřování, jak už jsem několikrát zmiňoval naše členství v NATO a v Evropské unii. To jsou jasné pilíře naší zahraniční politiky.
Na druhou stranu tady nastává určitý posun směrem k takovému horizontálnímu vidění od toho vertikálního, hodnotového. Tím mám na mysli někde zesílení ekonomických zájmů na úkor otázky lidských práv, třeba vůči Číně. To je něco, co já nevnímám jako správné a co bych zařadil do té kategorie určitého odklonu, ale myslím, že to stále je ještě regulovatelné. A na nás všech, kteří jsme ve veřejných pozicích a službách, je, abychom ten směr havlovské politiky udrželi. A já se k němu hrdě hlásím.
Další komentáře k osmdesátinám Václava Havla na PL:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
