Stát přece do jisté míry slouží i nám, občanům, a je proto logické, že si za tuto službu musíme platit. Háček je trochu v tom, že za tyto služby musíme platit, ať je využíváme, nebo ne, v kvalitě, na kterou si často stěžujeme, a hlavně za cenu, která se skutečně neřídí zákonem nabídky a poptávky, ale je diktována zcela nemilosrdně poskytovatelem těchto služeb, tedy státem.

Daňová zátěž pro nás není příjemná a díky ní si musíme ledacos odříkat. Vadí nám proto, že stát jako příjemce našich ušetřených peněz s nimi sám příliš nešetří a málokdy si něco dokáže odříci.

Příliš často nám připadá, že daňoví odborníci se zbytečně moc nechají inspirovat při zavádění nových daní pohádkami našeho dětství. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, zatím nemusíme platit daň ze vzduchu, který dýcháme, daň ze zatížení chodníků a daň ze spotřeby slunečních paprsků. Nejsem si jist, zda to bude platit i v okamžiku, kdy tuto úvahu budete číst. A právě tato nejistota vytváří to nepříjemné společenské klima, na které si tak často představitelé daňového výběrčího stěžují.

Náš stát se chová jako železnice, kterou právě on sám provozuje. Ve většině obcí není nádraží umístěno v centru. Často je mimo obec a dostat se k němu zpravidla znamená dlouhou a nepohodlnou pěší procházku. Železnici ale nezajímá, jak dopravit zákazníky k nádraží. Naopak. Pokud se rozhodnete přijet k vlaku vlastním autem a pokračovat dál železnicí, musíte počítat s tím, že buď budete obtížně hledat parkovací místo nebo zaplatíte za parkovné cenu, která vám už beztak vysoké jízdné výrazně prodraží. Pochopitelně železnici tak ubývá cestujících. Jak se železnice zachová? Zdraží jízdné, aby nahradila úbytek pasažérů. Díky tomu dál poklesne počet cestujících. Tak se zase zdraží. Další úbytek. Další zdražení. Půjde to tak do nekonečna? Samozřejmě ne. Nastane okamžik, kdy vlastník tuto železnici zruší pro nízký počet přepravovaných osob.

Nevybere se kvůli hospodářskému poklesu očekávaný přírůstek na daních? Nevadí. Zavedeme novou daň. Ta se patrně také nevybere v požadované výši. Bohužel tady příklad se železnicí neplatí. I kdyby daně byly díky tomu obdobně neefektivní, nezruší se.