Mládek navázal na komunisty a Zemana musíme „přežít“. Hate Free mi nevadí. Známý aktivista už má adepta na Ropáka

19. 6. 2016 16:29

ROZHOVOR Podle Miroslava Patrika, předsedy ekologického hnutí Děti Země, jež mimo jiné každoročně uděluje anticenu Ropák roku, jsme se díky ministru Mládkovi vrátili před listopad 1989, kdy platilo, že papaláši nahoře rozhodují a ti dole musí poslouchat. Stavby kanálu Dunaj–Odra–Labe se ale Patrik nebojí, Číňané prý nebudou investovat do něčeho, co se bude stavět sto let.

Mládek navázal na komunisty a Zemana musíme „přežít“. Hate Free mi nevadí. Známý aktivista už má adepta na Ropáka
Foto: David Daniel
Popisek: Předseda ekologického hnutí Děti Země Miroslav Patrik

Mění se nějak za současné vládní koalice z vašeho pohledu přístup k životnímu prostředí?

Pokud jde o resorty životního prostředí a dopravy, což jsou naše hlavní oblasti zájmu, tak například na internetu ministerstva dobrovolně zveřejňují informace o smlouvách. Ovšem zásadní přístup k tomu, aby se veřejnost mohla účastnit připomínkování dopravních staveb, zůstává na stejné úrovni. A v případě řešení dvou chybějících území do Natura 2000 si naopak myslím, že rozhodovaly politické a ekonomické – a ne ekologické – důvody, takže ministr životního prostředí byl při jednání slabý nebo spíš neviditelný.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek jako jediný v historii dostal dvakrát anticenu Ropák. Je to opravdu takový environmentální zloduch?

Z vlády se opravdu z hlediska životního prostředí Jan Mládek zcela vymyká. Má samozřejmě z hlediska svého resortu za úkol preferovat byznys a ekonomické aspekty víc než environmentální hlediska. Ovšem v roce 2014 se stal Ropákem za to, že hyperaktivně předložil několik koncepčních materiálů včetně zrušení limitů těžby v severních Čechách, ale také za propagaci jaderných elektráren a snižování podpory obnovitelných zdrojů energie. Rok nato ty koncepce prosadil, zvláště když vláda prolomila ty limity, které platily od roku 1991. Přitom se na nich tehdy mj. jako na „odstřihu“ od komunistického režimu shodli občané, vláda i byznys, takže vznikla křehká společenská rovnováha a záruka, že se u nás už nebudou rušit obce a ničit příroda. Současná vláda v tom i kvůli Mládkovi selhala. Proto dostal dvakrát Ropáka právem. Došlo totiž k zásadní celospolečenské změně náhledu na věc a vrátili jsme se tím před listopad 1989, kdy platilo, že papaláši nahoře rozhodují a ti dole musí poslouchat. Mládek v tomto vyčnívá a jeho myšlení o rozvoji navazuje na komunistický přístup.

Prezident Zeman také ochránce přírody dokáže rozčílit…

Myšlení prezidenta Zemana je shodné s předchozím prezidentem Klausem a je vidět, že oba tito pánové ustrnuli někde v sedmdesátých letech minulého století, kdy dělnická třída v čele s komunistickou stranou chtěla budovat průmysl za každou cenu, včetně ničení přírody, životního prostředí a zdraví lidí. Stávajícího prezidenta musíme prostě také nějak „přežít“ a doufat, že budeme mít třeba takového prezidenta, jako mají Slováci. Někoho, kdo není myšlenkově spojený s komunistickou minulostí nebo s byznysem.

Miloš Zeman propaguje projekt kanálu Dunaj–Odra–Labe a zároveň se mluví o tom, že by k jeho realizaci mohly pomoci čínské investice. Co si o tom myslíte?

Hlavně se domnívám, že cílem tohoto gigantického projektu je jen plnými hrstmi utrácet veřejné peníze za přípravy a hledání nových tzv. užitečných cílů. Mám tady od roku 2001 v kanceláři celý štos podrobných tras kanálu i DVD, takže je vidět, že už je vše dávno vyprojektováno a hotové. Ale to je jenom zdání, protože chybějí miliardy, nějaký reálný dopravní či jiný účel a hlavně souhlas sousedních států. Bez nich samozřejmě kanál stavět nelze. Cílem je tedy pouze utrácet desítky milionů za další studie, které mají virtuální podklad, protože nereagují ani na reálný stav ekonomiky, na stav krajiny a ani na procesní stránku. Myšlenky na nějaký takový kanál jsou zde přitom od doby Karla IV., ale vždy to zkrachovalo na tom, kdo ho zaplatí. Ani Číňané nebudou investovat několik set miliard do projektu, který se tady bude budovat padesát až sto let. Celá věc je nereálná a jen to odvádí pozornost od toho, že u nás není dobudována základní dálniční síť včetně obchvatů obcí, což by ochránilo zdraví občanů ve městech, zajistilo bezpečnost silničního provozu a nelikvidovalo chráněná území. Dálnice se přitom naplánovaly už v roce 1963, takže počítám, že by snad mohly být dokončeny kolem roku 2063.

V souvislosti se suchem se objevují projekty nových přehrad. Jak se díváte na tyto záměry?

Přehrady jsou u nás stále v hlavách řady betonářů. Dokonce se objevily i v anketě Ropák, neboť tento titul za rok 1997 získal tehdejší generální ředitel Povodí Moravy Stanislav Novotný. Ten totiž vytáhl ze šuplíku komunistické plány, jak všude postavíme přehrady na ochranu před velkou vodou. Teď se jen u stejných plánů používá účelově trochu jiná argumentace, protože prý tytéž přehrady budou sloužit na zadržování vody. Přitom krajina je sama schopna vodu zadržet, pokud budeme hospodařit slušným lesnickým a zemědělským způsobem – např. když zamezíme větrné a vodní erozi, necháme řeky v nivách a zmenšíme obrovské lány, příroda to udělá za nás. To se ale logicky nelíbí betonové lobby. Plány na přehrady se tak každých dvacet let objevují a my musíme tedy jen trpělivě argumentovat, že betonování údolí a stavba hrází k tomu cíli nevede. Možná v anketě za rok 2016 kromě ministra Ťoka bude horkým kandidátem zase nějaký obhájce přehrad, třeba ministr Jurečka.

Co dnes považujete za další environmentální problém Česka?

Je to třeba ubývání plochy zemědělské půdy a situaci vidím dost černě, protože v České republice je zřejmě půda prakticky bezcenná. Její hodnota je asi jen v tom, že se na ní může postavit parkoviště, silnice nebo průmyslová hala. Argumentuje se ekonomikou a politici mají pocit, že čím víc betonu na ploše, tím více se zlepší kvalita života lidí. K tomu se ještě přidává špatné hospodaření na půdě, takže pak chceme zadržet vodu v krajině výstavbou betonových hrází a na druhé straně betonujeme krajinu pro obchod a dopravu, takže více snižujeme absorpční kapacitu půdy. Pokud tady je u nás něco cenného, je to kvalitní půda, která se vytváří stovky a tisíce let, takže bychom si toto cenné přírodní bohatství měli co nejvíce chránit. Ekonomický boom může za pár let skončit a zbude nám tady jen zabetonovaná krajina.

V Brně uspělo občanské sdružení Žít Brno a stalo se politickou silou. Jak se díváte na takový přechod z občanské společnosti do politiky?

Situace na brněnské radnici pod vládou ČSSD a ODS byla opravdu otřesná a skupina lidí kolem hnutí Žít Brno našla klíč, jak tuto hráz politické arogance velkých politických stran narušit. Řada jejich lidí vzešla z podhoubí občanského aktivismu včetně toho ekologického. A přidali k tomu vyšší „level“ – výraznou kreativitu a srozumitelnější jazyk pro lidi. Nastala tedy souhra doby, situace na radnici a toho existujícího aktivismu před zhruba deseti až patnácti lety. Ti lidé našli navíc odvahu usilovat o politickou moc a uspěli. Myslím, že to byla šťastná chvíle. Proto také doufám, že v Brně v říjnu úspěšně zvládneme i referendum o poloze nádraží a že plány KSČM, ODS a části ČSSD na jeho odsun skončí. A také se snad na krajské úrovni podaří od „vládnutí“ odstavit ČSSD s Michalem Haškem v čele.

V současné době se občas objevuje kritika neziskovek, mluví se o tom, že jsou to pijavice na státním rozpočtu apod. Jak to vnímáte jako zástupce environmentální neziskovky? A jak jsou financovány Děti Země?

Občanská společnost je velmi různorodá a neziskovky často řeší věci, na které stát nemá kapacitu, anebo věci na základě poptávky či aktuálních problémů. To je třeba i případ uprchlíků, kteří utíkají z válečných oblastí do Evropy. Neziskovky „akčně“ pomáhaly, kde se dalo. Podstatné je i to, že jsou schopny mnohdy rychle upozornit na problém, o kterém se pak může diskutovat. Ekologové také občas pořádají demonstrace a jiné veřejné akce, například blokády, aby upozornili na vážnost nějakého problému. Lidé orientovaní na lidská práva tedy upozorňují třeba na to, že by se měla bez předsudků řešit uprchlická krize.

Děti Země jako spolek zaměřený na ochranu přírody a životního prostředí, jehož počátky sahají do září 1989, mají samozřejmě vícezdrojové příjmy. Za posledních pět let jsme asi z devadesáti pěti procent financováni z darů soukromých dárců a ze služeb za ekologické poradenství lidem, spolkům a obcím. Zbytek příjmů tvoří malé granty nestátních nadací. S naší radikální kritikou veřejné moci, která porušováním vlastních zákonů ničí českou krajinu a ignoruje i ochranu zdraví lidí, se samozřejmě stěží získává státní finanční podpora. Nicméně využíváme i silné motivace mnoha dobrovolníků.

Co říkáte na to, že u nás působí neziskovky, které víceméně platí (a de facto i zřizuje) stát a že se výrazně profilují i politicky? To je případ Hate Free Culture…

Bohužel předstírat občanskou nezávislost na politické moci a současně od ní exkluzívně získávat peníze se mi samozřejmě nelíbí. Mám třeba pochybnosti o tom, zda je morální, aby např. spolek Asociace nevládních neziskových organizací Jihomoravského kraje opravdu musel od Jihomoravského kraje v posledních osmi letech vzít „na svůj provoz“ paušálně asi deset miliónů korun. Přitom samotné spolky v této asociaci jistě dělají záslužnou práci. Je to opravdu bizarní.

Jiným případem je, pokud se vládnoucí politici rozhodnou realizovat nějaký státní zájem či nový dílčí projekt. Jistě na to mají nárok. Nicméně musejí přesvědčit občany-voliče, že je to důležité, že vše bude pod veřejnou kontrolou a bude známo nějaké měřitelné hodnocení. Potřebujeme-li třeba podpořit investice, tak proč nezaložit Czechinvest. Na druhé straně je třeba škoda, že se vládě před asi dvěma lety nepodařilo zrušit Ředitelství vodních cest ČR, které podle zkušeností Dětí Země i podle kontrolních zpráv NKÚ rozhodně neplní svůj účel. Spíše je známé neodůvodnitelným utrácením veřejných peněz, porušováním zákonů a také kvalitní propagandistickou činností, což je nepřijatelné.

Vznik a existenci projektu Hate Free až tak přesně neznám, takže ani nesleduji jeho činnost, která se nevěnuje ochraně přírody a životního prostředí. Z mého pohledu jde prostě o vládní záměr, který se snaží bránit nesnášenlivosti ve společnosti, přičemž jeho činnost je pod veřejnou kontrolou. A také samozřejmě i kritizovatelná, jako činnost kohokoliv, kdo využívá veřejné prostředky. Navíc se tam točí daleko méně peněz, než třeba na Ředitelství vodních cest ČR nebo na Ředitelství silnic a dálnic ČR, které jsou velkými finančními černými dírami. Takže projekt Hate Free mi nevadí.

Co považujete za svůj největší úspěch z poslední doby?

Zmínil bych úspěch z oblasti odpadového hospodářství, kdy už čtyři roky připomínkujeme spalovnu komunálních odpadů v Chotíkově u Plzně a hlavní námitkou je vadné hodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. proces EIA), kde se neposoudily varianty i bez spalovny, takže proces EIA selhal. Nicméně jsme získali dva rozsudky, že Krajský úřad v Plzni byl podjatý a další dva rozsudky, že Krajský úřad v Praze a v Českých Budějovicích ignorovaly absenci závazného stanoviska EIA, což je důležité pro ostatní spolky při obraně přírody.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Daniel

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Proč veřejnoprávní agentura nepřevzala zásadní informace z rozhovoru PL s prezidentem? Petr Žantovský má odpověď

7:46 Proč veřejnoprávní agentura nepřevzala zásadní informace z rozhovoru PL s prezidentem? Petr Žantovský má odpověď

TÝDEN V MÉDIÍCH Na konkrétních případech ukazuje Petr Žantovský, že Česká tisková kancelář musí mít …