Mladí parazité vysávají rozpočty rodičů často celé roky. Právník a sociolog nám řekli více

Pan Bohuslav byl již v důchodovém věku, přesto byl nucený stále hledat přivýdělek k penzi. Ne že by byl tak náročný, ale měl syna, který byl takzvaným „věčným“ studentem, na kterého měl kvůli tomu, že přecházel z jedné vysoké školy na druhou, aniž by mezi tím pracoval, vyživovací povinnost. Přitom synovi bylo již hodně let nad dvacet. I proto před časem změny ve vysokém školství, které přece jen vedly k zabránění toho, aby mladí lidé věčně studovali a nechali se živit svými rodiči, i přesto, že jsou dospělí, uvítal. Syn, kterému by jinak hrozilo po řadě let neúspěšně dokončených studií vysoké školné, přece jen nakonec co nejrychleji dostudoval a našel si i práci. Dnes prý žije normálním, soběstačným životem.

Bohužel, jak se ukazuje, podobných příběhů se odehrává v Česku stále víc. Příliš se o nich nemluví, poněvadž rodiče se stydí za to, že své děti možná špatně vychovali a potomci to berou tak nějak za normální – tudíž nemají potřebu o tom hovořit. Přitom jde o lidi ve věku, kdy ještě v generaci před nimi měli již rodiny a museli se starat nejen o sebe, ale třeba už i o malé děti.

Právníci řeší problémy s parazitováním mladých na rodičích ojediněle

Trendu si všímá například i právník Kolja Kubíček, i když upozorňuje na to, že více než z právní roviny, je třeba na něj pohlížet z roviny sociologické a morální. Po právní stránce se totiž takové případy řeší u advokátů prý poměrně ojediněle.

„Samozřejmě, že nelze přehlédnout vývoj tímto směrem, ale pokud se na nás někdo obrátí s takovým problémem, jde většinou jen o výživné na mladého člověka studujícího vysokou školu, nežijícího s tím, kdo na něj to výživné má platit. Pokud tam jsou nějaké problémy, dozvídáme se o nich, ale nejsou jádrem toho, s čím za námi klienti přicházejí, abychom pomohli řešit,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Kubíček.

Přesto jsou ale jisté znaky nedospělosti mnohých mladých lidí či absence snahy nedospět prý pozorovatelné i v advokátních kancelářích. „Přijde k nám třeba řešit výživné na nějaké splozené dítko pětatřicetiletý muž, pracující, třeba i v bance. Nepřijde však sám, jak by se dalo v jeho věku a třeba i určitém postavení očekávat, přivede ho maminka, která i za něj jedná, zatímco on mlčky přihlíží. To je skutečně sociologický problém vývoje společnosti, poněvadž řada mladých dospělých lidí není o sebe schopna se postarat a nechává to tedy na rodičích. Od nich chtějí a požadují za samozřejmý servis, na který byli zvyklí, když byli nezletilí, oni sami jakoukoli zodpovědnost odmítají. Nechtějí se starat o druhého, když mají touhu se realizovat, stačí jim k tomu internet. Přitom jsou ve věku, kdy za socialismu byli jejich vrstevníci dávno již ve svých vlastních rodinách, které museli zabezpečit,“ řekl dále právník Kolja Kubíček k tomu, o čem se příliš hlasitě ve společnosti nehovoří, ale stává se stále běžnějším jevem.

Doba, kdy se v současnosti uzavírají manželství, je skutečně o deset let v průměru posunutá od období před rokem 1989. „Vliv na to má podle mého i to, že chlapci nechodí na vojnu. Dříve totiž právě na vojně dospěli a začali toužit po vlastní svobodě, udělat si život po svém – což obnášelo i založení rodiny a odpojení se od rodičů. Proto se sňatky konaly většinou mezi snoubenci starými jen mírně nad dvacet let. Když poté přišly děti, byli schopni je zabezpečit a postarat se. Nyní nejsou mnozí schopni se postavit na vlastní nohy, a to paradoxně nenarážím na tu skupinu mladých lidí, kteří nepracují a živí se velmi podivným způsobem života, ani ve 30 letech. Mnozí vydělávají, užívají si, ale povinnostem se vyhýbají a nechávají je stále na rodičích,“ popsal Kubíček.

Životní cykly rodin se dobou značně posunuly a změnily

Sociolog a ředitel společnosti pro výzkum veřejného mínění STEM Jan Hartl vidí příčinu toho, co se v řadě rodin odehrává, v tom, že v životním cyklu domácností došlo v posledních desetiletích k podstatným změnám. A ty se dotýkají jak mladé generace, tak i té starší. A ono pnutí pak někde vyvolává druh napětí, o kterém je toto téma.

„Je třeba uvést, že v jisté rovině jde o sociologický problém nejen u nás, ale i ve světě. I tam se mladí lidé chovají jinak, než tomu bylo dříve," konstatoval Hartl ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

Sociolog: K zodpovědnosti dříve mladé lidi přinutil tlak okolností. Ten nyní není

Pokud se ale zaměřil na situaci u nás, pak připomněl to, že mladí lidé před více než dvaceti lety byli nuceni pod tlakem okolností přejít k zodpovědnosti.

„Byl zde bolševický režim, normalizace v plném proudu, a tak se dvacetiletí muži ženili s dívkami jen mírně mladšími, většinou v době sňatku již těhotnými. Mělo to vliv na stabilitu manželství, ale bylo to pokládáno za samozřejmost. Tím pádem se mladí lidé té doby dostávali v jednom krátkém období hned do tří životních startů - startu profesionálního, startu rodiny i startu zařizování domácnosti. To je dnes posunuté opravdu minimálně o těch dvacet let, poněvadž podmínky jsou jiné a mladí dávají přednost celé řadě požitků, prožitků i zkušeností, které jim doba umožňuje. To, že nakonec můžou takzvaně 'přebrat' a zůstanou už definitivně osamoceni, se stává taktéž poměrně často. Nicméně do doby, než se přece jen třeba rozhodnou žít samostatně, jim vyhovuje, aby se o ně se vším všudy starali rodiče. A ti to, nutno dodat, často dělají dobrovolně a rádi - zvlášť u té vyšší střední třídy a bohatších vrstev," vysvětlil dále sociolog Hartl.

Právní řád dělá z rodičů marnotratných dětí otroky

Podle něj, pokud dochází ale i k situacím, kdy je vztah rodiče a dítěte v napětí, protože domácnost na tom není třeba ekonomicky dobře, dají se hledat příčiny i v právním řádu, který stanovuje jisté podmínky, za kterých je rodič povinen zajišťovat dítě do 26 let věku. „Náš právní řád tak udělal v takových případech z rodičů marnotratných dětí otroky. Stejně tak lze vidět jistý podíl viny na tomto stavu v tom, že si studenti nemusejí platit školné, a tak studují i několik vysokých škol, poněvadž je to nic nestojí a rodiče jsou tak povinni je dál živit. Samozřejmě vím, že právě toto je problematika značně širší, přesto vliv na popisovaný trend patrně má," řekl ještě ParlamentnímListům.cz sociolog.

Bezplatné bydlení, strava a někdy i kapesné - samozřejmost?

Pravdou je, že situaci potvrzují i další zdroje – i když oficiální statistiky nikde vedeny nejsou a bylo by asi velmi složité je sestavit. Roste i počet mladých lidí, kteří by mohli pracovat, ale nechávají se dál živit rodiči, i když mnohdy ani vysokou školu nestudují. Ti za samozřejmost považují bezplatné bydlení, stravu, přidružený servis, přičemž přispívání na něj odmítají. A je i nemálo takových, kteří požadují od rodičů i peníze jako kapesné. Odůvodňují to jejich vyživovací povinností.

Nutno dodat, že nejde vždy jen o takzvanou „zlatou mládež“ z bohatých poměrů, kde přece jen takovéto chování rodiče nezruinuje. Často jde i o potomky samoživitelů, kteří by po letech, kdy zletilé děti živit museli, zasloužili po jejich dospělosti již nějaký rozlet a oddych bez tlaků na to, zda vyjdou od výplaty k výplatě. Vzhledem k tomu, že jsou ale většinou zahlceni vlastními pocity provinění (že jejich dítko nemělo v minulosti vše, co si přálo), tiše chování potomků trpí a raději hledají i různé přivýdělky, jen aby finančně situaci šlo zvládat.

Pokud to rodič či rodiče neřeší, většinou je v takových rodinách klid. Jakmile však začnou vyvíjet tlak na odrostlé děti s tím, že by se měly začít snažit stavět též na vlastní nohy a být finančně soběstační, je na problém a nesváry v rodinách zaděláno.

Kvůli studu i citovým vazbám jde o utajovanou problematiku?

Opět je však na místě upřesnit, že nejde o případy mladých lidí, kteří nemohou dlouhodobě najít práci a rodina jim občasnou či krátkodobou výpomocí umožňuje to, aby se nepropadli do stavu nouze, ale mohli začít dobrým startem. Socioterapeuti ze svých praxí mají vytipováno, že jde často vyloženě o mladé lidi, kteří doslova parazitují na svých rodičích. Někdy si peníze a bezplatné ubytování vynucují dokonce i citovým vydíráním. Občas se objevují i případy, kdy používají i psychické či fyzické násilí či prostě rodičům peníze kradou. Stejně jako u jiných forem domácího násilí či neshod v generačním soužití se však o takových problémech na veřejnosti nemluví – většinou ze studu, z pocitu selhání, ale samozřejmě i citové vazby rodičů k dětem.

Vedle citové angažovanosti je ale nutné přihlédnout i k tomu, že v okamžiku, kdy přece jen dojde rodičům trpělivost a chtějí neposlušné dítko, které odmítá dospět, nějak razantněji „vyřešit", příliš šancí nemají. Vystěhovat takového potomka z jejich bytu je totiž možné pouze na základě soudního rozhodnutí – a to stojí peníze, čas a řadu nepříjemností při případných soudních jednáních. Proto tito mladí často kalkulují s tím, že rodiče se za takovou situaci stydí a s trápením se nesvěří.

Ne vždy je vyživovací povinnost i při studiu

Pokud by se přece jen ale rozhodli obrátit na právníka, možná by se divili, že i bez soudu lze některé „nároky“ mladého pecivála (peciválky) odmítnout. „Tak například vyživovací povinnost vůči dětem netrvá vždy automaticky a po celou dobu jejich studia. Pokud třeba dojde například k přijetí mladého člověka ke studiu na vysoké škole až po čtyřech letech od ukončení středoškolského vzdělání, vyživovací povinnost rodičů k tomuto dítěti-studentu se již neobnovuje,“ upozornil ještě advokát Kubíček. Jak dodal, vyživovací povinnost rodičů k dětem zakotvená v zákoně není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání. „Je dána pouze schopností sám se živit, což je pojem, který v případě nutnosti tedy musí pak soud vyložit podle specifik každého případu,“ doplnil s tím, že výživné je možné přiznat ale také pouze tehdy, neodporuje-li to tzv. dobrým mravům.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.