Spočítala jste si někdy, kolik Hyde Parků jste už odmoderovala?
Nepočítala. Ale je jich hodně. Hyde Park se vysílá od ledna 2010, s kolegou Danielem Takáčem se dělíme zhruba na půl, Jaromír Bosák měl vzhledem k zaneprázdněnosti jen několik dílů. Rok a půl tedy každý všední den s výjimkou dvou pauz děleno dvěma - asi tak bychom se dobraly toho konečného čísla...bude to myslím už přes 150 dílů.
Je nějaký Hyde Park, který vám utkvěl z nějakého důvodu v hlavě?
V hlavě vám utkví řada vydání. Každé je vlastně jiné a nikdy na začátku ve 20:10 nevíte, jak se to odvine, jak to dopadne. Ten pořad je totiž hodně psychologický, záleží tak na „alchymii" v tu danou chvíli, v ten den, v tom daném kontextu událostí. Klíčová je osobnost hosta, to, jak umí zvládat nečekané situace, čelit kritice, jestli ji s přehledem zvládne a převrátí sympatie na svoji stranu nebo naopak má náběh na agresivní reakci, protiútok....V tom právě spočívá kouzlo pořadu. Je tam obrovský prostor pro to, aby byl člověk něčím překvapen. No a ten adrenalin právě, myslím, žene vše dopředu. Kdybych měla konkrétně odpovědět na vaši otázku, napadá mě třeba díl s Rudou z Ostravy. Asistentka mě zaskočila informací, že se host ptá, jestli má přijít jako Ruda nebo jako Michal Kavalčík - jak víte, je to herec, který Rudu vlastně vytvořil, ale mnozí žili v domnění, že Ruda je autentická osobnost. Byla to hodně zvláštní situace. Trochu jsem si připadala schizofrenně z pohledu moderátora, přemýšleli jsme, jak to pojmout. Nakonec jsme mu navrhli, aby byl nejdřív za Rudu a že potom uděláme překvapení pro diváky - během písničky se hodí do civilu a bude vlastně za sebe. Takže jsme to tak trochu šalamounsky vyřešili. Myslíme si, že i určitá hravost k tomuto formátu patří. Hodně zajímavý byl z mnoha důvodů Karel Gott v Hyde Parku. Velmi ostrý pro změnu byl třeba díl s Petrem Vachlerem - byť jsem to vlastně na začátku nečekala. No a z těch politických byly určité náročné ty ve vypjatých okamžicích - předvolební seriál s lídry stran nebo díl s Vítem Bártou letos v dubnu uprostřed jarní koaliční krize.
Jak dlouho vám trvá příprava na Hyde park?
To záleží na tom, jaký typ hosta nás čeká. Když je to něco, co obnáší velkou agendu, snažíme se najít si co nejvíc času, aby nás nemohlo nic vyloženě zaskočit. Když byli noví ministři, měli jsme třeba jen jeden den na to, abychom se naučili vždy jedno nové ministerstvo. Výhoda snad jen byla, že zejména někteří ministři, kteří dostali úplně jiný resort než čekali, neměli před námi příliš velký náskok. U některých hostů ale stačí k přípravě třeba jen hodinka. Vzhledem k další práci, kterou oba s Danem v ČT máme a k operativnímu rozhodování prakticky nikdy nemáme šanci připravovat se déle než jeden den.
Jak vybíráte hosty ?
Filosofie Hyde Parku je, že má ukazovat život v celé jeho plnosti - čili není to pořad jen politický. Chceme tam mít lidi skrz naskrz nejrůznějšími lidskými aktivitami. Uvažujeme nad tím, co lidi zajímá, co asi řeší, když jdou večer na drink, o čem se baví. Co je zásadní pro tuto zemi. Co je neotřelé, myšlenkově nové, mediálně neznámé a pro naše publikum potenciálně inspirující. No a hlavně: ptáme se diváků, co vlastně chtějí. Jsou to oni, kdo od začátku jsou spoluautory tohoto pořadu. Oni nejenže se ptají v každém dílu, ale celkově formují tvar tohoto pořadu. A k tomu patří i to, kdo přijde. Proto my jednou za čas na sociálních sítích vyhodíme status a zkoumáme, kdo je zajímá. V průběhu času se to mění, objevují se další nová jména. Je to mix. Máme tak soubor tipů - a celý náš tým diskutuje, kdo by tedy měl mít šanci ten daný den, někdy i dost vášnivě. Nepodceňujeme to, víme, že padesát minut toho pořadu není zcela lehké zvládnout. Důležitá je samozřejmě i flexibilita - někdy máme hosty sice objednané dopředu, ale vždycky jsme připraveni je změnit. Pokud se děje něco závažného, uděláme to třeba i pár hodin před vysíláním. Víme, že diváci očekávají, že budeme reagovat na to, co se děje.
Stěžoval si někdy někdo z hostů na vás jako moderátorku?
Upřímně, když pořad začínal, myslela jsem si, že například politických stížností bude řada. Ale není tomu tak. Vybavuje se mně snad jen Konzervativní strana, která si stěžovala na vyjádření tehdejšího analytika ČT Jindřicha Šídla v úvodním materiálu jednoho dílu...Ale jinak nějaké vlna oficiálních protestních dopisů rozhodně nenastala, a to je, myslím, dobrá zpráva. To je, co se týče hostů. Pokud jde o diváky, tak kritik na všechno možné je spousta. Ale stejně tak ohlasů pozitivních až nadšených. A ty emoce, ta názorová pestrost, to k tomu přece patří. Chceme, abychom byli platformou pro otevřenou tvrdou diskusi o čemkoli. Ale korektní. Hyde Park je založený na respektu k lidem - všem, kteří se pořadu zúčastní. Tedy host, diváci, tým, všichni. A to pokládám za velmi důležité. Na tom se snažíme pořad stavět. Může se všechno s dvěma základními výjimkami: do pořadu se nedostanou příspěvky hrubě vulgární nebo ty, které by mohly porušovat zákony. Chceme, aby zaznívaly zkušenosti diváků, aby se televizní prostor neomezoval jen na hřiště pro vyvolené, o to jde. A chceme, abychom se všichni učili o problémech mluvit, abychom v sobě frustrace neukládali.
Třídíte nějak otázky, které zazní? Občas se tento názor objevuje a zaznívá spolu s tím i slovo cenzura...
Ano, myslím, že většinou zaznívá od starších lidí, kteří pamatují jiný režim. My jsme mladý tým a dělali jsme Hyde Park z entusiasmu. Vůbec si nedokážeme představit, proč bychom měli cenzurovat. Náš cíl byl přece úplně jiný: ukazovat, co si společnost myslí. V tomto smyslu je Hyde Park jakýmsi zrcadlem, které ty nálady odráží. Jakákoli snaha deformovat, manipulovat, by šla proti naší koncepci. Ten pořad se jen musí uřídit, aby měl nějaký základní televizní tvar. Základní princip je takový: snažíme se překlopit do pořadu náladu, která vznikla na našich forech k tématu během dne. Tedy jednoduše řečeno: pokud je třeba 90 procent diváků negativních, je jasné, že v pořadu nemůže být 90 procent pozitivních otázek - to by neodpovídalo tomu, co nám diváci komunikovali. Editor se snaží překlopit tuto atmosféru co nejpoctivěji. Pomůckou jsou pak palce na webu, kde se scházejí dotazy ze všech zdrojů. Není to lehké, byly už díly, kde přišlo kolem tisícovky otázek! Takový nápor je velmi těžké v reálném čase zvládat. Já pak jako moderátor sleduji interakci už během pořadu, co lidé píší a když vidím, že jim něco vyloženě chybí, ještě to tam také vložím. Takhle tedy všichni dohromady fungujeme. Kdyby tam byl třeba automat, který by otázky posílal, myslím, že by se diváci brzy rozčilovali - protože by třeba sázel podobné, které by se opakovaly a na jiné zásadní by naopak nedošlo. A podobně...Určitý lidský element je nutný. Ale jak říkám, snažíme se jen o to, dát tomu televizní podobu. Obsahově necháváme co nejvíc na divácích. Ostatně, ten, kdo by tomu nechtěl uvěřit, se může v určené dny přijít podívat přímo do studia. Při exkurzích to vidí diváci vše naživo, i v režii a vysvětlíme cokoli, na co se ptají.
Necítíte se někdy po vysílání pořadu vysátí do morku kostí?
To ano. Není to jednoduchý pořad. Ono totiž to vysílání je jen součást velkého dobrodružství zvaného Hyde Park ČT24. Komunikace, starost a péče o komunitu, to jsou další hodiny navíc. A právě to nám energii zase i dodává. Například při exkurzích někdy až zírám, jak jsou lidé vnímaví, co všechno z pořadů si pamatují, jak to skvěle analyzují, mají výborné otázky. Hned u první exkurze jsme ještě po prohlídce hodiny mluvili u vína se všemi. Fanoušci Hyde Parku mezi sebou kamarádí na sociálních sítích a sami pak organizují srazy, sjíždějí se z celého Česka. Ta komunita je opravdu zajímavá...Naposledy na srazu nejmladšímu účastníkovi bylo patnáct a nejstaršímu osmdesát let. To je pro nás obrovský hnací motor. A k tomu nás samozřejmě těší, že když se zprůměruje letošek, dívá se každý den kolem 100 000 lidí, rekord byl v ratingu 256 000. To jsou čísla, která jsme v osm večer na zpravodajské stanici absolutně nečekali.
Brali jste si nějaký model pro tento typ pořadu v zahraničí?
Ne, jezdím hodně do zahraniční pracovně, zatím jsme žádný stejný neviděli. Ta myšlenka vznikla u nás. Původně tu byl pořad Vedlejší efekty, ze kterého jsme vyšli. Chtěli jsme zařadit na večer interaktivní formát, který by integroval i sociální sítě a další nové prvky. Důležitá je jedna věc: hlavní roli hrají diváci. V Evropě se samozřejmě zkouší interaktivní formáty, teď zrovna jsem se byla podívat na jeden nový, který zavedli letos v ORF ve Vídni - ale unikátnost Hyde Parku je v jeho živelnosti a otevřenosti. Venku mi vždycky říkají: a to nemáte strach? To je opravdu všechno takto živě? Lidé si tu stěžují, ale ono je dobré občas vyjet ven. Myslím, že by zjistili, že je to jeden z nejsvobodnějších pořadů v Evropě.
SLEDUJEME pořad Hyde park
Foto: Hans Štembera
autor: Alena Hechtová
