„Musím se vrátit ke konkrétnímu příkladu, který se mne dotýká: Média uštvala novináře. Chtěl bych se pana Černého zeptat, jak byli potrestáni ti novináři, kteří neposkytli pomoc tomu člověku, který tam zkolaboval,“ rozjel to postarší návštěvník – účastník besedy.
Může za to alkohol a vina je na pořadatelích
Kdo podle Vás odvádí nejslabší práci jako zaměstnanec veřejnoprávní ČT?Anketa
„Odpovědnost podle mého soudu je na pořadateli, protože jinak by se ta věc nestala. Pominu-li ty drobné detaily, že se tam diskutovalo o tom, kam novináři smějí a nesmějí. A že ti, kteří byli označeni jako novináři, tak někteří z nich byli drženi v jedné části, někteří se pohybovali v obou. To je tam vidět. To se týká konkrétně i pana Slezáka. Že je označen jako novinář a pohybuje se v obou částech. On se prohlásil, že je novinář a člen Syndikátu. V pondělí jsem zjistil, že je členem syndikátu, chtěl jsem s ním mluvit a on uznal, že to, co se tam stalo, nebylo v pořádku. Zároveň jsme mu oznámili, že se tím bude muset zabývat řídící výbor (Syndikátu novinářů – pozn. autora), protože to je věc veřejná a stala se při politicky exponované události. Když jsem s ním toto probral, tak jsem obeslal řídící výbor, všichni se obeznámili se závěry, co se tam stalo, že zřetelně došlo k fyzickému násilí. A tak v souladu se stanovami jsme museli rozhodnout o jeho vyloučení.
Věřte mi, že nám to nedělalo vůbec žádnou radost, nedělalo nám to žádné potěšení. Protože toto rozhodnutí je opravdu krajní prostředek. Situace byla tak exponovaná, že se nedalo rozhodnout jinak. Mám na to svědky, že když jsem panu Slezákovi říkal, že o něm budeme rozhodovat, a že jedním z možných rozhodnutí bude jeho vyloučení a on že na to může reagovat, tak on prohlásil, že to rozhodnutí přijme a že se odvolávat nebude. Rozhodně nemohu přijmout tezi, že se Syndikát novinářů vymezil naprosto negativně a že by na něj pořádal štvanici. Všechna vyjádření, na která jsem si dával mimořádný pozor, jsou formulována co nejkorektněji. Tato velmi nešťastná událost se stala jenom proto, že pořadatelé nekonali práci,“ zopakoval opět na začátek svého vystoupení Adam Černý.
„Můžete říci, kdo zachraňoval novináře?“ zazněl výkřik z davu. A další hlas se přidal: „Vy jste řešili jednoho člověka, ale otázka zněla, jak se řešili ti, kteří se chovali némlich stejně, což se dá nazvat jako hyenismus. Jestli jste si pozvali ty novináře, kteří neplnili svoji základní lidskou podstatu?“
A z davu zaznělo: „… ze zákona…“
Pomoct, nebo nechat být? Toť otázka…
Černý upozornil: „Z těch, co tam byli, byli identifikovaní jenom dva... Za novináře se vlastně může prohlásit každý...“ posteskl si šéf Syndikátu novinářů.
„Ale co neposkytnutí pomoci?“ nedal se odbýt tazatel. „To je docela dobrá otázka v tom smyslu, že to neřeší novináři, kteří jsou v uprchlických centrech. Jestli mají pomáhat, nebo pracovat jako zpravodajci. To jsou mezní případy, které si musí rozhodnout každý sám, nemám na to recept,“ uvedl k nelibosti přítomných Černý, „Na ně se zákon nevztahuje,“ ozvalo se zase z auditoria.
„Jestli mluvíme o zákonu, tak by je musel někdo žalovat. Pane Šolto, vy jste tam byl, došel jste k závěru, že došlo k trestnému činu neposkytnutí pomoci? Podal jste trestní oznámení?“ reagoval Adam Černý adresně. A Šolta: „Ano... Od pádu Rokytky po příchod záchranářů, to se nikde nezveřejnilo. A novináři tam vtrhli a pořád filmovali, a když jsem je žádal o přivolání pomoci mobilem, tak se na to vykašlali, jak jsem pak zjistil. A to je ta celá příčina toho…“ uvedl účastník besedy.
Černý znovu zopakoval: „Příčina je nalévání alkoholu! Těžko mohu přijmout tvrzení pana Rokytky, že ho otrávili neznámí agenti. On jevil známky těžké opilosti, a to je myslím elementární problém. A nebyl to myslím první případ, Haló noviny s tím měly podobný problém...“
Kdo to práskl do světa?
Do diskuse se pak dostal Jaroslav Bašta: „Já jsem si všiml, že těsně po tom, co ten incident proběhl... Tak se ozval turecký komisař OBSE, který varoval ČR, protože se dozvěděl, že prezidentská ochranka zmlátila novináře a varoval nás, abychom si dali pozor a hlídali nezávislost novinářské práce. Já pominu skutečnost, že to byl zrovna Turek, kde momentálně ve vězení sedí... momentálně asi nejvíce novinářů v Evropě a přilehlém okolí. Mě by v tomto případě zajímalo, kdo informoval OBSE. Byl to Syndikát?“
„Nebyl,“ hlesl Adam Černý.
A Bašta pokračoval: „A kdo to byl? Je to záležitost novinářské etiky, takovýto způsob informování o zanedbatelném incidentu, ze kterého se udělá mezinárodní problém? (Z vlastní zkušenosti vím, že z incidentu byl konsternován rovněž předseda Evropské federace novinářů – pozn. autora.)
Nepravda, skandalizace...
Novinářka z přítomných se nedala odradit: „To nebyl žádný volební štáb. Všechna média psala o volebním štábu prezidenta Miloše Zemana, ale to je hrubá chyba, to přece nebyl štáb! Přesto to všichni opakovali, čímž fixují nepravdu, fixují lež a to je přece také věc etiky. Někteří naši kolegové si toho nemocného natáčeli zblízka. Etika novináře přece musí v sobě zahrnovat etiku člověka. To je to zásadní! Mám z toho pachuť. Dva lidé byli skandalizováni v médiích – zemřelý pan Slezák, který bohužel ten stresový nápor neunesl, a druhý pan Šolta plus ten opilý novinář. Takže dva až tři lidé jsou totálně skandalizováni ve všech médiích hlavního proudu, a to opakovaně. A ti novináři, kteří to tam skandálně natáčeli, těm se vůbec nic nestalo! Tím se měl také zabývat Syndikát novinářů. Pořad Newsroom na ČT1 opakovaně skandalizoval tuto událost. Tvůrci tohoto pořadu si hrají na úžasné mistry svého oboru, oni vlastně mistrují své kolegy,“ posteskla si.
Adam Černý temně odtušil: „Mám čím dál větší problém, co znamená sousloví média hlavního proudu. To nevím, co to je. Jsou Babišova média, Bakalova média, Křetínského média, Duspivova média a další…“ – „Veřejnoprávní!,“ vyhrkla novinářka z předních řad. – „Veřejnoprávní?“ jako by se ujišťoval Adam Černý.
Na tapetě Newsroom ČT
Novinářka na to: „Ano, ty jsou v tom také...“ „Co to je, ten pojem média? Je to nějaká entita?“ kroutil se Černý. A zaburácel hlas z veřejnosti: „Hlavně ty, co si platíme, tedy veřejnoprávní! Český rozhlas, Česká televize!“ „Když si koupíte Frontu, tak si ji také zaplatíte, to je totéž,“ reagoval Adam Čený za nesouhlasných výkřiků v sále a provolávání „Ježíšmarjá!“, „Kristapána!“ A hlas z lidu dále burácel: „Ty si ale nemusím koupit!“ A Adam Černý jako by nechápal: „Co zahrnuje? Zahrnuje i média, co reprezentují něco jiného, nevím, co to přesně je, ale řekněme ty s tím větším nákladem. Pořad Newsroom, abych měl hodnotit jeho kvalitu, já se na něj tak často zase nedívám, jen občas, ale myslím si, že vysílají v deset večer, tak ta sledovanost je minimální...“ „Ale oni se chlubí, jak jsou sledovaní!“ nedala se novinářka.
Ach, ten prezident…
„Ale to souvisí s jinou věcí! Debata, která se tu vede o novinářích, tak se vlastně jedná o hrubým odhadem takových patnáct procent, kteří se zabývají zpravodajstvím, které má jakousi souvislost s politikou. Pětaosmdesát procent se nezabývá politikou, ti, co jsou upjati na komentáře, těch je velmi malý počet. Objektivně se dá vyložit, že politikou se zabývá menšina novinářů,“ vysvětloval Adam Černý.
„Když tedy mluvíme o novinářích a jejich etice, jak tu často zaznívá, tak vlastně se to týká těch, kteří se věnují politice, ale ne novinářů jako celku. A budu trochu osobní. Tady se hovoří o žumpě a póvlu. Já mám porozumění pro to, že prezident má trpkou zkušenost, která se váže tuším k roku 1996, kdy těsně před volbami se v jednom deníku objevila velmi špatná zpráva, která souvisela s pokusem o sebevraždu jeho syna. Takže já rozumím tomu, že pan Miloš Zeman má špatnou zkušenost s novináři. Ale naprosto musím odmítnout to, aby všechny novináře házel do jednoho pytle. Proto se mi také nelíbilo, když před pěti lety měl inaugurační projev a třetinu svého projevu věnoval novinářům, které srovnal s organizovaným zločinem. To je věc, která se nedá obhájit,“ pustil se do hlavy státu předseda Syndikátu novinářů.
… a co celebrity?
A dodal: „Když mluvíte o té události v TOP hotelu... Tak bychom se měli spravedlivě rozčilovat, když se někde objeví fotografie nějaké „celebrity“, která je za celebritu jen považovaná, ale ve skutečnosti nemá žádný význam. Pak tedy musíme být důslední, jak to budeme měřit. Když říkáte, že novinář má být nejdříve člověk, tak tu úctu si zaslouží i ti ostatní. Přece to není tak, že někomu budeme dávat větší úctu. Pamatuji se na velikou kauzu, kdy jeden bulvár nařkl herečku Šafránkovou z toho, že je alkoholička. Řešilo se to dlouhou dobu a byl to jeden z těch mezních případů, kdy se nastavila pravidla. Zaplatila se velká pokuta a od té doby je nechávají na pokoji,“ uvedl jeden z markantních dřívějších případů (a příkladů) Adam Černý a pokračoval: „Když i mluvčí záchranné služby hlavního města prohlásila, že se na zdravotním stavu toho člověka významně podepsal alkohol, tak to je nejzdvořilejší vyjádření, které zdravotní služba může poskytnout. Kdyby k tomu opilství nedošlo, tak by se celá věc nestala,“ prohlásil rezolutně.
Naši a vaši (dez)informátoři
Hlas lidu na to zněl: „Na základě čeho jste k tomu došli? Co jste viděli a kde jste to viděli? Viděl jste celý záběr, nebo výstřižky?“ Černý se nedal: „To, že na začátku té aféry byl alkohol, je prokazatelné. Kdyby se neopil, tak se to nestalo. Nikdo nebude hájit člověka, který byl opilý…“. „… to byl nemocný člověk!,“ zaznělo poté ze sálu. „To je velký rozdíl! Jestliže účastník dopravní nehody požil alkohol, tak vina padá na něho. Ten člověk se nemá opít,“ odpověděl Černý. „Tam nebyly žádné politické souvislosti. To pak vaši novináři dodali.“ „Jací naši?“ podivil se předseda Syndikátu novinářů, bývalý přední redaktor Hospodářských novin.
„Jakým způsobem se Syndikát vypořádává s tím, že poměrně velká část, asi 42 různých webů, novin a dalších, jsou označovány jako weby dezinformační a proruské?“ rozpálil se Jaroslav Bašta. “Čili, ti novináři, kteří tam publikují, nebo lidé, kteří tam píší, jsou – a upozorňuji, že bez důkazů – označováni za lháře a agenty cizí moci. Jak se to srovnává s novinářskou etikou? Jak se to srovnává se svobodou slova, s etikou Syndikátu?“ „Těžko...“ zaznělo ze sílu za smíchu a potlesku.
Adam Černý reagoval rychle: „Na to odpovím poukázáním na to, že když už je nálepkování z jedné strany, a s tím já dost nesouhlasím, a pak je nálepkování z dalších úhlů, když se dočítám na webech různá tvrzení jako „Sorosovská rakovina“, nebo tam bylo nedávno v Parlamentních Listech „Drahošovo hovno“... Tedy my jsme svědky zhrubnutí prostoru. Syndikát je ale dobrovolná organizace, která nemá placené funkcionáře. Takže nemůžete ode mne chtít, abych celé dny řešil všechny rány světa. Jestli někdo někoho bez důkazů obviňuje, tak se musí ozvat, a to neplatí jen pro jednu stranu. To byste se mnou možná mohl souhlasit... Že tady máme i nějaký problém, který vidíme i v jiných společnostech, co společnost dělí. Ale pak bude hodně lidí, které to vůbec nezajímá… Celá společnost tím nežije.“ Prostě, kdo se cítí nařčen, tak se má podle šéfa novinářů bránit.
Žádné setkání kámošů...
Dokumentarista a kameraman Martin Vadas k poznámce jednoho z účastníků: „Vy jste říkal, že to nebyl volební štáb a že to novináři jen tak nazývají. Já jsem tedy nedostal žádnou pozvánku, takže vůbec nevím, co to bylo za akci, jak by se to dalo nazvat. Podle volebního zákona kampaň trvá až do vyhlášení výsledků. Takže to mohla být nějaká akce, která s volbami souvisela. Jak byste to ale nazvala?“ Novinářka: „… jako nějaké společenské setkání…“ S tím Vadas rezolutně nesouhlasil.
Milan Syruček upřesnil: „Organizovala to strana Zemanovců… Nebo podporovatelé.“ Jaroslav Bašta si neodpustil: „Bylo to rozdělené pohyblivou stěnou na dva sály. Do jednoho měli přístup všichni včetně novinářů, do druhého, který hlídali pořadatelé, tak tam měli přístup jen ti s modrou visačkou, na které bylo napsáno Podporovatelé Miloše Zemana, případně Hosté… Ten opilý pán byl novinář, který přišel z akce, kterou pořádal protikandidát Drahoš.“ Adam Černý ho okamžitě napomenul: „Ale pane Bašto, to je věc, která není doložená!“ „Každopádně pan Rokytka měl na krku žlutý novinářský průkaz,“ reagoval Bašta. A Syruček dodal: „On byl novinář, já jsem s ním i mluvil, zval jsem ho na naše setkání a on mi potvrdil, že přijde. A nepřišel…“ „… se bojí,“ozvalo se z auditoria. A předseda novinářů významně, za smíchu přítomných, ukazuje sklenici: „Tady se nalévá jenom voda!“
Jsme žumpy a trotlové!
„Znala jsem pana Slezáka jako slušného člověka. Co se stalo, nebylo dobré. Mělo se to projednávat a ne hned vydat rozhodnutí,“ vrátila se zas další žena ke kauze v TOP hotelu v Praze.
Démos...
„Na vině je snaha o senzaci a poškození. Tím to začalo,“ reagoval Jan Schneider. „Myslím, že demokracii tady vykládáme jako něco z cukrové vaty. Ta touha po senzaci a poškození bohužel vyplývá z toho, že jde jen o komerční kritéria a pak až k oslavování terorismu. Nu a když si chci přečíst něco o Bakalovi, tak si nebudu kupovat Bakalovy noviny. Když budu chtít něco o Babišovi, tak musím zvolit jiné médium než Frontu. Ale to nelze nikomu vyčítat, že nepokrývá. Chtít po ostatních novinářích, aby psali o svém vlastníkovi, je skoro až nefér… Mluvíme tady ale o nekritickém chování. Třeba se mluví o tom, že jakmile Babiš koupil Lidovky, už tam seřval novináře. Tomáš Němeček prý kvůli tomu odešel. Jeden novinář poslal výsměšnou sms Babišovi – haha, tak jsme se vykašlali na tu vaši tiskovku, připravil si magneťák a čekal, až Babiš zavolá. Babiš samozřejmě, mediálně a politicky nezkušený zavolal, novinář si to natočil a začal vykládat, že tím to začalo. Tím Babišovým hovorem. A pan Tomáš Němeček měl tolik novinářské cti, že napsal, jak to skutečně bylo,“ uvedl příklad bezpečnostní analytik a pak přidal něco ze svého „rangu“, jak následuje.
Sebevědomí mladíčci, Moravec a Vissarionovič Kalousek
„A terorismus? Izraelci a nedávno i Francouzi se shodli na tom, že teroristům upřou jméno i tvář. Protože novinářská obec, respektive ta část, kterou tak hanlivě nazývá Zeman a v podstatě se na tom můžeme i shodnout, dělala teroristům zadarmo fantastickou reklamu. Za to by museli platit stamilióny dolarů. Oni to zadarmo roztroubí včetně těch nejpříšernějších fotek, ale přitom by si zasloužili dostat pěstí. Izraelští a francouzští novináři se rozhodli, že jim to jméno odepřou a budou psát, že nějaký zřejmě duševně chorý jedinec způsobil neštěstí mnoha lidem, a budou se věnovat obětem. Tato sebereflexe novinářů tady chybí. Mladé novinářské piraně to vůbec nezajímá, ty urazí kohokoliv a nedělají si z toho vůbec žádný problém,“ pustil se do novinářského mládí Schneider.
„Rostu hrůzou, když ve veřejnoprávní televizi je jeden pořad nazván po svém moderátorovi. Myslím, že je to naprosto nepřijatelné. Pan Moravec by měl být dávno ne vystřídán, ale střídán. Ať tam zůstane, ať je tam jednou za měsíc, ať je tam nějaká konkurence. A jak je často frekventován Kalousek? To mne připomíná Josefa Vissarionoviče Stalina, ten měl také odpověď na všechno. Ať se hovořilo o počasí, o zemědělství, tak vždy byl dotazován Kalousek. Odpovídal vícekrát, než to odpovídalo volebním průzkumům,“ upozornil na často poukazovaný fakt Schneider.
Země seznamů
„Jestli se vám to nelíbí, tak někoho žalujte pro pomluvu,“ konstatoval suše Adam Černý. „Byl člověk jménem Bartoš, který byl za něco stíhaný, a u něho jsem nikdy nevědě, jestli je novinář nebo co je podstatou jeho činnosti. Ten vytvářel seznamy lidí... Ať jsou to zednáři, Židé. Ale nevím, o jakých seznamech se tady mluví…“ nechápal předseda Syndikátu novinářů. „Dezinformačních webů,“ neudržel se další z přítomných, bývalý rozvědčík Miroslav Polreich. „Ale vy jste použil slova seznam novinářů,“ odtušil Černý. „Ale z toho je jasné, že ten člověk píše na dezinformační web. Takový seznam je největší prasečina!“ neudržel se Polreich.
A následoval dotaz na Adama Černého: „Když se mluví o vyváženosti v médiích. To by se mělo v prvním případě týkat médií veřejné služby. Ty Otázky Václava Moravce... Konkrétně případ besedy o euru, kdy byli přítomni pouze tři zastánci přijetí eura, ale nebyl tam žádný oponent, což je jednoznačně jednostranný přístup. A pan Moravec to komentoval v rozhovoru pro Seznam, kdy řekl, že přece on to tak musí dělat, protože kdyby to tak nedělal, tak to by znamenalo, že by dal prostor názorům, že Země je placatá. To je zvláštní pohled objektivity... a skutečně to řekl, to je dohledatelné. Jak je postup tohoto prestižního novináře média veřejné služby akceptovatelný?“ Potlesk ze sálu odměnil tazatele.
Předseda novinářské „obce“ na to reagoval: „ Na můj stůl se zatím taková stížnost nedostala. Možná někdo podal stížnost k Radě ČT. Zaplať pánbůh jsou i jiné debaty, na jiných médiích. Pokud si pozval lidi, kteří představovali jenom část názorového spektra, tak je to samozřejmě chyba, která by se měla napravit.“
(Ne)nažraní novináři
Hlas z davu zněl už opravdu velmi nasupeně: „Slezáka hned řešíte! Vy jste měli možnost zhlédnout nesestříhaný záběr ČT. Ale promítán byl ten záměrně, účelově sestříhaný záběr. Chtěl bych, aby se těch celých deset minut promítlo na některé nezávislé televizi! Ty záběry existují. Vždyť tam bylo až šestnáct kameramanů, vnikli do toho sálu, rozbourali stěnu, a když přišli zdravotníci s nosítky, tak tam vnikli ještě další, a přitom k tomu ještě kradli občerstvení! To je také etika novinářů?“ Na to se Vadas snažil vysvětlit: “Co tam točili, je majetek soukromníka nebo televize…“
Adam Černý pak už po několikáté: „Nezužujte to jen na to, já jsem viděl několik různých videí. S panem Slezákem jsem mluvil, on souhlasil, že tam selhala pořadatelská služba. Že se to nemělo stát. A shodovali jsme se docela dobře na tom, že ta příhoda s opilcem výrazně poškodila situaci, která tam byla,“ utnul další diskusi předseda téměř dvoutisícové novinářské organizace, která před nějakou dobou vysoudila na českém státu, respektive na Ministerstvu financí, více než čtvrt miliardy korun za bývalé majetky...
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
