Hned na úvod Bandow předesílá, že ze sestřelené ruské stíhačky třetí světová válka nebude. „Ale Ankara tím jasně ukázala, kde stojí. S Islámským státem proti Západu. Ospravedlnění tureckého členství v NATO a garance Spojených států bránit Ankaru je dávno pryč. Nezodpovědné činy Turecka dokazují, že není žádným spojencem USA,“ píše Bandow.

USA se podle Bandowa snažily bojovat proti Daeši mnoha způsoby, které je jen postupně uvrhávaly do ohromného střetu regionálních zájmů. Ať už se snažily vystrnadit Asada, přesvědčit státy Perského zálivu, aby přestaly podporovat teroristy, či přesvědčit Turecko ke spolupráci, vždy se jen točily ve spirále.

„Zatímco ruský záříjový vstup do války pobouřil Washington, Moskva ukázala jasnou mysl a realismus,“ komentuje Putinův příchod do Sýrie Bandow. Ruský prezident chce zkrátka podpořit svého spojence Bašára Asada v boji proti radikálním islamistům. A s tím vlastně nikdo nemohl nic udělat, jen slovně protestovat.

„Nicméně turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ze sebe udělal hlupáka, když jeho armáda sestřelila ruské letadlo, které se účastnilo náletů na území pod kontrolou an-Nusrá. Tvrzení obou vlád se rozcházejí, nikdo však nevěří tomu, že by Putinova vláda měla nepřátelské úmysly vůči Ankaře,“ píše Bandow a samotné sestřelení označuje za provokaci, ke které Turecko nemuselo sáhnout.

„Cílem zřejmě bylo narušit operace Moskvy proti islámským radikálům a/nebo odradit budoucí ruské nálety na Ankarou podporované islamisty. Tato akce byla zcela očividně v rozporu se zájmy Washingtonu,“ napsal Bandow a dodal, že jak NATO, tak Obama vyjádřili Turecku pochopení a poradili mu, aby se snažilo situaci v klidu řešit. „Není dostačující ‚odradit od eskalace‘, jak řekl prezident Barack Obama, Washington by se měl poučit z hořké lekce turecké proradnosti a zrušit alianční vztahy.“