Můj děda i táta tu fárali. Proč má teď dolovat Australan... Takto se bouří na Cínovci, kde sedí na zásobách lithia. Zazněl i varovný hlas o zdravotních rizicích magnetickým zpracováním rudy

11. 10. 2017 17:45

REPORTÁŽ Máme očekávat mrtvé ryby a ochuzenou státní kasu, nebo starousedlíci s havířskými předky zas jenom přehánějí? Podívali jsme se do míst, kde před čtvrt stoletím skončila těžba lithia – tehdy byla nerentabilní, dnes se na stejném místě hraje o miliardy. Lidé na Cínovci v pohraničí Ústeckého kraje, kde leží největší evropské ložisko stříbřitě lesklého kovu, nejsou dogmaticky proti těžbě. Něco jim ale vadí, choutky zbohatlíků nevyjímaje.

Můj děda i táta tu fárali. Proč má teď dolovat Australan... Takto se bouří na Cínovci, kde sedí na zásobách lithia. Zazněl i varovný hlas o zdravotních rizicích magnetickým zpracováním rudy
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Cínovec, víska spadající pod Dubí v Severních Čechách - horská osada je v centru pozornosti kvůli velkým zásobám lithia. Znak zkřížených nástrojů mlátek a želízko ("důlní šlígle") je hornickým symbolem.

Horská osada Cínovec v Krušných horách patří mezi vylidněné vísky, které jsou poznamenané historickým odsunem Němců po druhé světové válce. Býval zde hraniční přechod, čemuž dodnes odpovídají penziony, kasina a vietnamská tržiště s převažujícími německými nápisy. Lidmi se to tu ve dnech podzimního mrholení příliš nehemží, nepočítáme-li automobily přejíždějící hranici obou států. Ve vesničce se zhruba 120 obyvateli, do níž už ve středověku pronikali hledači cínu, lze potkat víc vietnamských trhovců než kolemjdoucích. Další vylidnění totiž místo postihlo v druhé půlce minulého století právě kvůli ukončení těžby, kdy po dnešním „lithiovém boomu“ ještě nebylo ani památky.

Fotogalerie: - Lithium - poklad budoucnosti

Připomínka demolice bývalých důlních objektů na Cí...
Příjezd na Cínovec v Severních Čechách - horská os...
Příjezd na Cínovec v Severních Čechách - horská os...
Příjezd na Cínovec v Severních Čechách - horská os...
Cínovec, území s bývalým odkalištěm, které splývá ...
Cínovec, na katastru se starým odkalištěm.

Těžba ano, ale ne „o nás bez nás“, milá hovada

Restaurace Diana je jedním z prvních pohostinských podniků, na který narazí řidiči po vjezdu do obce starým hraničním přechodem z německé strany. Postarší Jiří, který zde pracuje, nemá problém říct svůj názor na politické hrátky předváděné vládním establishmentem kolem zásob lithia. „Jestli to prodají australské firmě, tak jsou to hovada,“ zní první nekompromisní verdikt. Proč? „Prodají to zbohatlíkům, ale český národ? Zase nic. Když jsem to poprvé slyšel, tak jsem si řekl, že nejsou normální,“ kroutí hlavou a dodává, že podobný názor má podle něj většina zdejších.

Jedeme se podívat na opačný okraj obce do míst, kde se vyskytuje odkaliště jako pozůstatek někdejší těžby, respektive ukládání kalů po úpravě rudy. Tento dobývací prostor patří Cínovecké deponii, kterou přes finanční skupinu RSJ ovládá miliardář a matematik Karel Janeček. Opravdu na první pohled nijak zvláštní místo. Haldy jsou zarostlé a splynuly s okolní krajinou. Nic, co by dávalo tušit, že by se zde už klidně mohla připravovat těžba, protože Janečkova korporace, na rozdíl od „Australanů“, od letoška vlastní potřebná povolení od báňského úřadu.

Větší území Cínovce zaujímá podzemní ložisko, kvůli němuž v těchto dnech mezi čelními politiky mimo jiné padají slova o trestních oznámeních a hrozbách mezinárodní arbitráže. Průzkumné vrty v lokalitě, kde dolování skončilo kolem roku 1990, provádí zhruba sedm let český Geomet. Ten má přímo v Dubí kancelář, je ale součástí holdingu European Metals, jehož akcie se obchodují na burze v Sydney a Londýně.

Originál memoranda mezi těžařskou firmou European Metals Holdings a ministrem Jiřím Havíčkem najdete ZDE. Česká verze ZDE.

Rubali tu táta i děda, a teď Australan?

„Můj dědeček i tatínek zde na dole fárali. Na Cínovci se těžilo 600 let – s těžbou problém nemám, až na možné obnovení problémů se silniční nákladní dopravou městem Dubí,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Jan Valenta z Dubí. A přidal další věc, která mu na celé kauze vadí: „Absolutně nechápu, proč má dolovat ‚Australan‘ něco, co se tu už těžilo... Můj názor je – těžit pro dobro země a jejích obyvatel, NE odvádět další bohatství do ciziny,“ poznamenává rozhodně.

Nedaleko zpustlých pozůstatků bývalé čerpací stanice nacházíme memento někdejších Rudných dolů Cínovec. Pamětní kámen hlásá, že to velké „nic“ – planina obrostlá jehličnany – je od roku 2011 výsledkem výdajů na projekt demolice objektů bývalých dolů. Spolufinancování šlo z operačního programu Životní prostředí a Evropského fondu pro regionální rozvoj. Informační cedule prozrazuje, že téměř 37 milionů korun pomohlo také k likvidaci železobetonové štoly zasypáním popílkem a k odstranění komunálních a nebezpečných odpadů umístěných v demolovaných budovách důlního areálu.

Připomínka demolice bývalých důlních objektů na Cínovci.

Otazníky kolem zdravotních rizik

Na Cínovci se byl podívat i Petr Globočník, šéf Strany zelených v Ústeckém kraji. „Když se objevily informace o přetěžení odkaliště, tak nám zmínky o způsobu těžby a zpracování nerostu nepřipadaly až tak problémové, při dodržení všech podmínek. Věc týkající se hlubinné těžby je jiná. Největší ekologickou zátěž vidím v dopravě, pokud by ke zpracování nedocházelo na místě. Je také důležité, aby separace lithné slídy probíhala magneticky, nikoli chemicky,“ popisuje muž, který se v rámci svých „zelených aktivit“ roky zabýval tématem limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách.

Přemítá mimo jiné nad zdravotními riziky, která by neměla v souvislosti s následným zpracováváním lithia zůstat v pozadí, ale o nichž se příliš nemluví: „Co se týče zpracování lithia, zpočátku mě to nenapadlo, ale magnetická separace rovněž není bez rizika, v tom by se lidé příliš pohybovat neměli. Nejde sice o žádnou chemii, ale přítomnost magnetického pole také nedělá člověku dobře. Sázím na robotizaci, takže by to mohlo být v pořádku,“ přemýšlí s tím, že ale v případě australské firmy se v tuto chvíli o ekologické zátěži nedá fundovaně mluvit, když není známo, jakým způsobem by k oddělování lithné slídy z vytěžené suroviny docházelo. „Nějaké kyselinové louhování by bylo možné opravdu jen v chemických závodech,“ podotýká.

Podle stanoviska Ministerstva životního prostředí, které se ale týká jen odkaliště, je zdejší lithium vázáno na slídové minerály skupiny cinvalditu a je získatelné metodou plavení a třídění za mokra s následnou elektromagnetickou separací.

Pro místní obyvatele je důležitý také šetrný přístup těžařů k přírodě. Někteří si vybavují, že v Dubském potoce nebývalo roky památky po rybách, až po zavření šachty se objevili pstruzi, ale možná tomu tak bylo díky umělému zarybnění. „Až se začne těžit, budou asi plavat břichem nahoru,“ zaznívá obava z negativního vlivu na životní prostředí.

Mnozí se k lithiové horečce vyjadřují aktivně ve veřejné skupině na Facebooku. „Jenom ať máme z toho také veliký užitek, a nezničí přírodu, vodu,“ podotýká starostlivě například Jaroslav S. Nedaleko, podél česko–německé hranice, se táhne Ptačí oblast Východní Krušné hory, jež je chráněným územím v rámci sítě Natura 2000. Ochrany zde požívá tetřívek obecný, na jehož život by těžaři museli brát ohled, protože těžba na něj bude mít „mírně negativní vliv“, zjistilo se v rámci EIA. Stejně jako na další zvláště chráněné živočichy, kteří mohou přijít o svůj hnízdní biotop, například rorýs, netopýr, čolek nebo čmelák.

Zakopaný lithiový pes

Místní se zejména ptají, proč si těžbu lithia nevezme pod křídla stát. Tak, jak to nadhodil třeba prezident Zeman. Paní Dana B. k obavám ohledně prodeje zahraničním těžařům dodává: „Je to pořád stejné: někdo se nakapsuje, a tak udělá všechno pro to, aby to prodali.“

Jan Valenta se podivuje argumentu, že stát údajně nemá data o zásobách lithia. Na dotaz ParlamentníchListů.cz, proč do těžebního procesu podle něj nejde státní podnik, reaguje stručně: „To je pro mě nepochopitelné.“

Nad postojem vládních představitelů žasne i šéf mostecké hospodářské komory Rudolf Jung. „Česko je země se slušnou hornickou tradicí. Nyní ale hodlá svěřit těžbu svého lithia v Krušných horách Australanům, kteří si to vykutáleně pojistili povolením k průzkumu, a to s naivní představou, že stát z tohoto byznysu bude mít – z jejich lásky k Česku – odpovídající profit?“ reagoval řečnickou otázkou na dotaz redakce. Dodává, že své ovoce zde nese i lidmi tolerovaná devastace tradičního hornictví, a to již od fází přípravných úkonů k budoucí těžbě – ať jde o průzkum břidlicových plynů, chráněné  ložiskové území uranu a o omezení těžby uhlí nemluvě –, v čemž je podle něj „zakopaný lithiový pes“.

Kauza cínoveckého „pokladu budoucnosti“ se dostane na přetřes i na listopadovém jednání okresní komorové Sekce energetiky. „Poté vydáme stanovisko,“ slíbil Rudolf Jung, který prý celou situaci považuje za tak neuvěřitelnou, že se mu těžko hledají slova. „Stát utlumuje těžbu uranu a černého i hnědého uhlí, má k dispozici  tuzemské a dokonce i státní těžební firmy, které umějí těžit hlubinným způsobem, a přitom své surovinové zásoby ‚střelí‘ zlatokopům z ciziny. To se může stát jen u nás...“ Ale pokud se vše projedná i ve vysoce kvalifikované tripartitě, pak je asi vše v pořádku, doplňuje.

Zaměstnanost jako eso v rukávu?

Argumentem „pro“ může být rovněž otázka zaměstnanosti, v čemž je Ústecký kraj trvale na chvostu celé republiky. Do těžebního průmyslu by se mohli opětovně vrátit i zaměstnanci zavřených hnědouhelných dolů, z bývalé Mostecké uhelné. Pár míst by se obyvatelům hodilo, zaznělo na Cínovci: „Určitě. Třeba Šimon támhle, ten by tam určitě šel dělat,“ doplňuje ke svým předešlým nelibým názorům pan Jiří z místního pohostinství a ukazuje na jeden z cínoveckých domů. A dodává: „Těžba jako taková by mohla být, ale ne pro nějaké Australany. Přeci to musí Češi vlastnit a ne aby to někdo zase dostal...“

Projekt odkaliště by mohl dát práci zhruba osmdesáti lidem a podle tiskových vyjádření finančního ředitele RSJ Libora Winklera by se separační linka mohla spustit za dva až tři roky, těžba je plánovaná na pět let. V souvislosti s aktuálně propíranou společností European Metals Holdings by mohly nalézt uplatnění stovky lidí, mluví se až o tisícovce možných pracovních míst. Richard Pavlík, jednatel dubské společnosti Geomet, ubezpečil, že společnost European Metals Holdings hodlá lithium zpracovávat na území České republiky, přestože by nemusela. Podle stávajícího českého práva to totiž není povinnost: Po vytěžení a uhrazení všech zákonných poplatků se vytěžená surovina stává majetkem těžaře, který s ní může volně nakládat. „Společnost tak napomůže vytvoření komplexního řetězce zpracovatelů lithných meziproduktů v této zemi,“ řekl Pavlík.

Hlubinné dolování rudy lithia, cínu a wolframu, z níž se různými úpravami získává lithium a další užitečné kovy, plánuje European Metals Holdings na 21 let.

Současný stav geologického průzkumu australského investora je takový, že byl vytvořen prostorový model ložiska a byly odhadnuty zásoby lithia, cínu a wolframu. Projekt se posunul do fáze ověřování zásob pomocí jádrového vrtání a technologických zkoušek zpracování rudy, jak uvádí firma na svých internetových stránkách. (Zdroj: Geomet)

Průzkumný vrt.


Z informací European Metals Holdings:

Předpokládá se celkový zisk projektu ve výši 540 milionů USD (NPV), což představuje 11,6 miliard Kč za období 21 let

Lze z něj uhradit 0,6 % aktuálního státního dluhu.

Pokud by se podařilo vytvořit na území České republiky ucelený řetězec od dobývání, přes zpracování až po finální výrobu baterií, případně elektromobilů, může ČR v období 21 let inkasovat ze všech možných daní, zejména z daně z přidané hodnoty vytvořené v komplexním řetězci, více než 700 miliard Kč, tzn. více než 60tinásobek potenciálního zisku těžaře.

Stát, jakožto majitel výhradních ložisek v zemi, následně inkasuje, kromě veškerých běžných daní z podnikatelské činnosti navíc také tzv. royalties neboli daň z vydobytých nerostů. Stát tak bez jakéhokoliv rizika a nákladů získává až 10 % z tržní hodnoty vytěžených nerostů. Veškerá rizika vyplývající z těžební činnosti (propad tržní ceny suroviny, geologické anomálie, provozní havárie atd.,) nese soukromý těžař.

Společnosti European Metals Holdings a dceřiná společnost Geomet vstupovaly do projektu průzkumu ložiska Cínovec v roce 2010 do dosud provedených průzkumných vrtných prací, geologických, geotechnických a geochemických analýz, výpočtů zásob a studií proveditelnosti investovaly prostředky v řádu stovek milionů korun.

Celkové množství lithných rud v ložisku Cínovec je dle posledních průzkumů cca 656 milionů tun. Reálně lze ovšem podzemním způsobem dobývání vytěžit maximálně 37,8 milionů tun.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lucie Bartoš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jsem šokován! Mirek Topolánek nevěří vlastním uším, co dnes prohlásil Drahoš

22:15 Jsem šokován! Mirek Topolánek nevěří vlastním uším, co dnes prohlásil Drahoš

Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš se v dnešním rozhovoru s Pavlem Štruncem na Info.cz vyjádřil, že …