Po hokejovém utkání s Kanadou exprezident Václav Klaus promluvil na půdě Národohospodářské fakulty VŠE o řecké krizi. Podle jeho názoru začala už před mnoha lety, nikoli v roce 2010, ale všechno se nepředstavitelně zhoršilo, když Řecko dobrovolně přijalo euro. Získalo tak statut solidního dlužníka, který tamní politici také rádi využili.
Další země eurozóny Řecko přijali i navzdory tomu, že jejich datům z národního účetnictví nikdo nevěřil. O tricích v Aténách si prý ekonomové a statistici povídali celá léta. Nicméně Řecko bylo přijato a tím podle Klause notně utrpělo. Jasně se to projevilo v květnu 2010, kdy se Řecko ocitlo na hraně a od té doby jen přijímá další a další půjčky, které podle exprezidenta nemůže nikdy splatit. Na oplátku je po tomto jižním státu požadováno, aby snižoval platy, důchody, počty učitelů i dalších zaměstnanců státní správy, ale jak tyto škrty vypadají v praxi? Třeba tak, že Řecko přispívá do NATO 2,5 procenty svého HDP, průměr je přitom 1,5 procenta a ekonomicky silné Německo platí jen 1,3 procenta. Dočetl se o tom prý v týdeníku Ekonom.
„Mě tam zaujalo ve stejném zdroji, že česká armáda má 30 tanků, to ještě mnozí z nás bychom váhali, jestli jsou funkční, Itálie má 200 tanků, Německo 322 a teď pozorně poslouchejte - Řecko 1462, což je dvacet procent veškerých tanků Severoatlantické aliance. A nemohu si odpustit, abych tady nezmínil porovnání počtu tanků Řecka s Ruskem, které jako světová velmoc má jen 2500, to znamená s tím Řeckem srovnatelné. Určitě by bylo možné uvádět jako argumenty nešetření uvádět i další relevantní data, ale to myslím, že není potřeba, to není mým záměrem. Ale o záměru, že by Řecko začalo šetřit všude, kde je to možné, nemůže být ani řeči. To je můj závěr číslo jedna,“ konstatoval na přednášce profesor Klaus.
- Celou přednášku Václava Klause ČTĚTE ZDE
Řecko se zároveň potýká s obří nezaměstnaností na úrovni šestadvaceti procent, která je v jiných vyspělých zemích nevídaná, najdeme ji možná v některých afrických státech potýkajících se s válkou. Tak zle, jak je na tom řecká ekonomika, je na tom dnes ekonomika ukrajinská, jenže v prvně jmenované zemi nezuří občanská válka. Představa, že Řecko své dluhy v této situaci splatí, je naprosto nereálná. Místo toho budou následovat jen další půjčky a další nereálné plány, jak Řecko udržet v eurozóně.
„Známý německé ekonom, mnozí z vás budou znát jméno profesor Hans Werner Sinn z mnichovského Ifo Institutu, ve svém článku v posledním čísle čtvrtletníku The International Economy použil opět velmi pěkné přirovnání, které je zajímavější, než jakékoli hrozivě vypadající absolutní částky. On napsal, že Řecko dostalo od května 2010 dvacetidevítinásobek toho, co dostalo Německo po druhé světové válce v rámci Marshallova plánu. Já myslím, že to je cennější, než nějaká divná hodnota v takovém či onakém počtu miliard euro,“ dodal názorný příklad exprezident.
Pár slov padlo i o Marshallově plánu samotném. Podle Klause nebyl pro Německo po válce příliš přínosný. Lze ho prý přirovnat k evropským dotacím na cyklostezky nebo lyžařské areály v místech, kde nejsou ani dost vysoké kopce, ani dost sněhu.
Cítím solidaritu s Moravany, ne s Řeky. A nestydím se za to
O nesmyslnosti „pumpování peněz“ do Řecka se pokusil přesvědčit německou kancléřku Angelu Merkelovou, připomněl jí přitom, kolik peněz museli západní země Německa poslat těm východním a jak se to někdejším západním Němcům „líbilo“. Sám prý jako Čech cítí sounáležitost k obyvatelům Moravy, ale už vůbec ne k občanům států z jihu Evropy a vůbec se za to nestydí. I kvůli tomu se o nesmyslnosti zavádění společné měny snažil přesvědčit někdejšího německého kancléře Helmuta Kohla, který měl v EU velký vliv, když se jednalo o zavedení společné evropské měny, ale znovu neuspěl. „Eurofanatici“ si dál trvali na svém a to i proto, že je vlastně nekontrolují žádní občané. „Evropský superstát“ prý žádné občany nemá.
Tito „eurohujeři“ dnes Řecku doporučují reformy, aniž by vzali v potaz, že jen cesta od určitého nápadu, přes jeho prosazení v parlamentu, až po jeho skutečnou aplikaci v běžném životě, trvá velmi dlouho. Nemluvě o tom, že další čas trvá, než se nápady uvedené do praxe skutečně projeví v ekonomice. A po celou tu dobu budou věřitelé Řecka nervózní a situace Atén se nebude zlepšovat.
„Historie navíc říká, že všechny velké reformy začínaly počáteční dostatečně velkou devalvací. Víme to velmi dobře z naší vlastní zkušenosti. Devalvace koruny v posledních dnech prosince roku 1990 byla klíčovým reformním krokem a důležitým signálem, protože jsme si tím otevřeli prostor pro všechny kroky další. Pro mne jako ministra financí byla i krokem nejriskantnějším, hledání jeho správné velikosti krokem intelektuálně nejtěžším. Povedl se mi. Dlouhých šest let jsem to musel opakovat, ač se ekonomika výrazně proměňovala, ceny nevyhnutelně rostly,“ podotkl Klaus.
Rozdělení Československa prý navíc ukazuje, že řecké vystoupení z eurozóny je proveditelné a správné. Ještě v Československu totiž Slováci potřebovali naši finanční pomoc, po rozdělení federace ji ale brzy přestaly potřebovat a trhy se s existencí dvou samostatných států zdárně „smířily“. Přežila by to i eurozóna, jako to přežily Česko a Slovensko.
„Můj názor je zcela jednoznačný. Řecko vážné a hluboké systémové reformy potřebuje, ale hlavně potřebuje udělat jejich předpoklad - vnější, nikoli vnitřní devalvaci. Mimochodem, představme si, že by nám po listopadu 1989, jenom si to zkusme hypoteticky představit, představme si, že by nám po listopadu 1989 byla doporučována vnitřní devalvace neboli pokles cen a nominálních mezd v politicko-ekonomické situaci, kdy měli všichni lidé v naší zemi pocit, že jsou jejich mzdy a platy po desetiletích komunismu už tak nezaslouženě nízké,“ prohlásil někdejší prezident.
Politická integrace v současné podobě musí skončit
Řecko zkrátka potřebuje svou měnu, kterou by mohlo oslabovat a pomoci tak své ekonomice. Z toho, co Klaus v přednášce vyjevil, je to prý snad dost jasné. Bohužel to neznamená, že se něco takového stane. Kdyby snad přece jen, tak to podle exprezidenta znamená naději pro celou Evropu.
„Mohl by to být konec, nebo aspoň výrazné narušení víry v dnešní nešťastnou formu integrace, tak jak byla Maastrichtskou, Lisabonskou a dalšími smlouvami do dnešní podoby utvořena. Opustit tuto formu evropské integrace by bylo pro celý kontinent obrovským vítězstvím. Pro celý kontinent, nikoli jen pro Řecko,“ uzavřel své vystoupení Klaus.
Psali jsme:
autor: mp
