Zvýšení intenzity bojů na donbaské linii rozhýbalo evropskou i ukrajinskou diplomacii k nové akci, zatímco obě strany fronty se navzájem obviňují z přípravy vojenské ofenzívy. Vedle Porošenkovy cesty do Berlína, která měla svůj vnitropolitický a symbolický rozměr, se v uplynulých dvou týdnech také objevily návrhy polské strany, že by normandský formát měl být proměněn a do jednání o Ukrajině by měly být přijaty další strany – například ambiciózní Polsko jako velký soused Ukrajiny.
Tento návrh nového polského prezidenta A. Dudy byl ovšem přijat s rozpaky u evropských partnerů a – celkem nepřekvapivě – v Moskvě, zatímco ukrajinská strana ho jako možnost přivítala jako pro Ukrajinu výhodnější variantu. Podobně měla už dříve zájem o rozšíření také americká strana, ale ani tyto snahy se nesetkaly s úspěchem. Moskva a Washington se ale namísto toho domluvily na intenzívnějších konzultacích na úrovni náměstků ministrů zahraničí. Zatím bez konkrétních výsledků, i když takový posun vzbudil značné obavy ohledně nějaké formy „velmocenské dohody“ o Ukrajině. K ní ale čas zřejmě ještě nedozrál, i když je celkem jasné, že Moskva ve vztahu k Washingtonu nažhavuje další želízka v ohni v podobě Sýrie a Íránu.
Ústavní reforma a Minsk II
Vedle porušování podmínek příměří různou měrou oběma stranami se na Ukrajině nadále vedou velké spory o konání podzimních komunálních voleb v obou oblastech mimo kyjevskou kontrolu a také o smysl ústavní reformy. Připomeneme, že s tím spojený krok přípravy decentralizační ústavní reformy má být projednán 31. srpna Věrchovní radou; a téma budí velké emoce. Bod o zvláštním statusu byl do návrhu doplněn expresně a na nátlak USA. Spor se dále vede o místní volby na územích mimo kontrolu Kyjeva. Jeden z bodů minské dohody hovoří o nutnosti vést dialog o „modálnosti místních voleb“ v souladu s ukrajinskými zákony a zákonem o zvláštním statusu, který upravuje zvláštní, přechodný zákon ze září 2014. Každá strana si tento bod ale interpretuje poněkud jinak a není zatím možné dojít ke kompromisu ohledně organizace voleb ani ohledně toho, do jaké míry navržené úpravy ukrajinské ústavy odpovídají minským dohodám. Včerejší jednání v Berlíně potvrdila, že volby a status oblastí zůstávají klíčovým problémem a Merkelová s Hollandem při nich podpořily ukrajinský pohled na celou záležitost.
Jaké jsou možné scénáře vývoje ukrajinského konfliktu v současné době; bez ohledu na to, že problém Ukrajina je symptomem složitějších problémů vztahu mezi Západem a Ruskem na kontinentu a zvláště potom v postsovětském prostoru?
Scénář jedna: Integrace
Prvním scénářem je integrace Doněcka a Luhanska do Ukrajiny na základě kompromisní dohody, která jim určí specifickou, samosprávnou pozici, ale také rovnocenný přístup k rozhodovacím procesům v centru – to znamená v Kyjevě. Toto řešení počítá s tím, že Moskva bude mít svoje slovo v ukrajinských záležitostech skrze doněcké a luhanské zástupce.
Vedle toho by podobný precedens zpochybnil koncepci Ukrajiny jako „unitárního státu“, což je paradigma, které je na Ukrajině mimo politickou diskuzi. Integrační scénář by byl náročný také ekonomicky a psychologicky s náročným procesem usmiřování a odpouštění. Adjektivum u ukrajinské války sice může být předmětem diskuzí (občanská?, hybridní?), ale její politicko-psychologické důsledky ve společnosti to těžko změní. Tento scénář v obrysech obsahují minské dohody z února 2015.
Scénář dvě: Amputace
Druhým scénářem je vzdát se aspirace na „státní celistvost“, učinit „chirurgický řez amputace“ a situaci na východě zamrazit. Kyjev sice neuzná samostatnost samozvaných republik a formálně s nimi nerozváže státní vazbu, ale fakticky ponechá Donbas svému osudu. Na východě se obranně upevní, odizoluje od Ruska a celkově se přeorientuje – bez Doněcku, Luhansku a rovněž bez Krymu – západním směrem. Výhodou takového řešení je, že bude levnější a odpadne nutnost hledání kompromisu ohledně ukrajinské státnosti. Tu má nyní upevnit decentralizace, mobilizační nacionalismus a dále také obrat na Západ. Takové řešení je samozřejmě strategicky nevýhodné pro Moskvu a v globálním pohledu nemůže pomoci deeskalaci konfrontace Západu s Ruskem. Zveřejněné výsledky berlínského jednání tímto směrem neukazují; pokud minské dohody „nemají alternativu“, je oficiálně ve hře stále první scénář.
Výsledky berlínského jednání k žádnému výraznému průlomu nevedly a doba pro diplomatické inovace podle názoru všech zúčastněných (i nezúčastněných) nenastala. Všechny strany se dohodly na neexistenci alternativy k Minsku II a odmítly změnu formátu normandské čtyřky, což je studená sprcha pro polské ambice. Německo přitom ujistilo, že s Ruskem a Putinem počítá jako s nenahraditelným partnerem, bez kterého se konflikt nedá vyřešit. Jinak řečeno, všichni se shodují na tom, kdo má ukrajinský konflikt řešit, ale shoda už vůbec nepanuje o tom jak.
O čem dalším lídři jednali za zavřenými dveřmi, není z jejich vyjádření a agenturních zpráv příliš jasné. Jestli jel Porošenko do Berlína s cílem začít realizaci „amputačního“ scénáře, tak se o úspěchu mluvit nedá. Kancléřka Merkelová aspoň podpořila Porošenkovu decentralizační reformu, která se má projednat Věrchovní radou příští týden. Podle některých zpráv před jednáním se mělo mluvit o reformách a boji s korupcí na Ukrajině. V tomto ohledu jsou ukrajinské výsledky skromné (a podle řady domácích kritiků dokonce „žádné“), byť je férové uznat, že v současné situaci se dá reforma provádět jen velmi těžko, a to nejen proto, že Ukrajina má v čele staronové kozly, kteří mají sázet nové, exotické plodiny coby její noví zahradníci. To je další část současného ukrajinského dramatu: reformy na Ukrajině se staly dalším geopolitickým nástrojem v soupeření s Ruskem, a země je tak pod vnějším tlakem reformovat se dle logiky konfliktu. Nebylo náhodou, že prezident Obama v gratulaci ke Dni nezávislosti Ukrajiny zvláště zmínil jejich význam. Reformy jsou totiž druhou, vnitřní frontou konfliktu o Ukrajinu.
Podle nejnovějších informací se nejvyšší představitelé Německa, Francie, Ukrajiny a Ruska mají v plném počtu a osobně sejít v září před jednáním Generálního shromáždění OSN.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Veronika Sušová-Salminen
