Důležitá je nikoliv forma, nýbrž obsah rozhodnutí, uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Rozhodnutí o nejmenování profesorem je podle Šimíčka přezkoumatelné ve správním soudnictví, je však nutné volit správný typ žaloby. Prezidentův advokát Marek Nespala dnešní rozhodnutí přivítal jako potvrzení argumentace Hradu.
Ošťádal i univerzita podali v září 2016 samostatnou žalobu také proti vlastnímu rozhodnutí o nejmenování Ošťádala profesorem. Městský soud v Praze ji opakovaně odmítl pro opožděnost, nyní je spis u Nejvyššího správního soudu.
Podpis prezidenta se dříve považoval za samozřejmý, spíše formální krok. Zeman však měl k Ošťádalovi výhrady kvůli jeho údajným někdejším kontaktům s komunistickou Státní bezpečností a profesorem jej nejmenoval.
Ošťádal se spolu s univerzitou neúspěšně obrátil na Městský soud v Praze a poté na Nejvyšší správní soud s nečinnostní žalobou. Oba správní soudy dospěly k závěru, že prezident nezůstal v profesorské záležitosti nečinný, dopis Valachové z ledna 2016 pokládaly za formu rozhodnutí a jasně vyjádřený projev vůle.
Podle ústavní stížnosti Ošťádala a univerzity však prezident dopisem jen informoval ministryni o tom, že „v rámci svých vnitřních úvah dospěl v blíže neurčené době k rozhodnutí o nejmenování docenta Ošťádala profesorem“, což však není relevantní projev vůle, který by směřoval navenek. Podle stížnosti je nutné požadovat od státních orgánů, aby rozhodovaly v předepsaných formách.
Společně s Ošťádalem Zeman nejmenoval další dva navržené kandidáty, ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a Jana Eichlera z Vysoké školy ekonomické. Fajt se rovněž bránil neúspěšnou žalobou a poté podal ústavní stížnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk
