Rohingyové podle mediálního mainstreamu utíkají do Bangladéše před násilím, kterého se jim dostalo od buddhistů v Barmě. Svět projevuje nad tímto exodem pobouření, Barma čelí ostré mezinárodní kritice a internet zaplavují dramatická videa migrujících průvodů. Někteří dokonce požadují, aby nejvýznačnější osobnosti barmského vládnoucího režimu Su Ťij byla odebrána Nobelova cena, kterou dostala za opoziční činnost proti předchozí vládě, či ji rovnou obviňují z genocidy.
Český právník a komentátor Tomáš Tyl ale upozorňuje, že věc rozhodně není tak jednoduchá, jak nám hlavní mediální proud prezentuje. „Proč mě to nepřekvapuje?! Asi proto, že na rozdíl od redaktorů znám historii. Takže – řekněme si otevřeně, že s Rohingyi se Barma potýká nějakých 300–400 let a není to žádný med. Rohingyové jsou krystalickou ukázkou neslučitelnosti islámu s jakoukoliv jinou kulturou,“ podotkl k současné situaci Tyl. Podle jeho slov se počet Rohingyů ztrojnásobil během 40 let na přelomu 19. a 20. století když využili pobídek britských kolonizátorů. Začali ničit vše neislámské a začali násilně vytlačovat původní obyvatele. Arakánský stát je přitom jednou z kolébek velkých civilizací, kde žili Rakhinové.
„Buddhističtí Rakhinové žili relativně mírumilovně po tisíce let. Pak začali z Bangladéše migrovat muslimští Rohingyové a nastal problém. Jak bývá dobrý zvykem, největší problém způsobili Britové, když si na tomto území během II. světové války zkusili vyzbrojit své vlastní jednotky – samozřejmě multikulturně, takže dali zbraně i Rakhinům, ale hlavně Rohingyům. A jaké to bylo, milé děti, překvapení, když muslimští Rohingyové, místo boje proti Japoncům, obrátili obdržené zbraně proti buddhistickým Rakhinům!,“ popsal Tyl eskalaci náboženského konfliktu.
Takže když muslimští Rohingyové, vyznávající wahhábismus, zkusili vybít buddhistické Arakánce, kteří byli veskrze zemědělci a zejména vesničané neměli o nějakém boji ani ponětí, stalo se podle Tyla to, co se tak občas stává – mírumilovní buddhisté se zorganizovali. Muslimští Rohingyové si tak ve II. světové válce se svým náboženstvím míru udělali vlastní válku, v které byli poraženi. Bylo to přes tři roky krutého násilí, kdy Britové naprosto zmateně přihlíželi, co se jim to děje pod rukama,“ uvádí Tyl a dodal, že Rohingyové po roce 1948 vyhlásili džihád. „Loupilo se, vraždilo se, znásilňovalo se – prostě normální stav v náboženství míru...“ dodal.
„Nejvíc muslimů je na severu Arakánského státu. Samozřejmě tuto oblast chtěli oddělit od zbytku Arakánu a vyhlásit samostatný muslimský stát. Od té doby se nic moc nezměnilo – jen ta muslimská migrace z Bangladéše zkrátka Barmánce baví tak nějak pořád méně a méně. Fakticky se zde válčí skoro 80 let. Kam přijdou Rohingyové, začnou uplatňovat wahhábismus a místní obyvatelstvo ‚končí‘. Většinová buddhistická Barma se jen snaží zabránit, aby se na jejím území kumulovali džihádisté a chce udržet Barmu buddhistickou. No, takže holt – Maďaři staví ploty, Barmánci kladou miny a jen my si myslíme, že ‚to přece bude dobrý‘...“ uzavřel Tyl.
Jak přiznávají i média hlavního proudu, k nejnovější vlně násilí došlo koncem srpna, kdy Rohingyové zaútočili na policejní stanice a vojenská stanoviště v Arakanském státě v Barmě. Zahynlo celkem 29 vojáků, úředníků a civilistů. V následných střetech měly barmské jednotky zabít až 399 vzbouřenců.
Celý příspěvek Tomáše Tyla:
„Proč mě to nepřekvapuje?! Asi proto, že na rozdíl od redaktorů znám historii. Takže - řekněme si otevřeně, že s Rohingy se Barma potýká nějakých 300-400 let a není to žádný med. Rohingové jsou krystalickou ukázkou neslučitelnosti islámu s jakoukoliv jinou kulturou. Počet Rohingů se např. v městě Sittwe během 40 let na přelomu 19. a 20. století ztrojnásobil. A stalo se to, co se stane všude, kde se sejde "víc než pár" muslimů - začali ničit vše neislámské a byli to Rohingové, kdo začal násilně vytlačovat původní obyvatele tohoto konce světa. A když mluvím o konci světa, spíš bych měl mluvit o jeho počátku, protože tzv. Arakánský stát je jednou z kolébek velkých civilizací. Už v době, kdy jsme my ještě neměli ani písmo, tak Rakhinové (čili Arakánci) uspořádali první buddhistický koncil - v polovině 7. století a druhý koncil uspořádali roku 847. Mimochodem, prý na tomto koncilu mniši vyryli Buddhovo učení na zlaté desky, čemuž by se tam nikdo nedivil, protože to bylo na svoji dobu pohádkově bohaté království. No, to jen taková odbočka, protože je potřeba si porovnat, že Cyril s Metodějem přišli na Moravu až roku 863, takže o nějakém rytí písma se nám tenkrát ani nezdálo...
Buddhističtí Rakhinové žili relativně mírumilovně po tisíce let. Pak začali z Bangladéše migrovat muslimští Rohingové a nastal problém. Jak bývá dobrý zvykem, největší problém způsobili Britové, když si na tomto území během II. světové války zkusili vyzbrojit své vlastní jednotky - samozřejmě multikulturně, takže dali zbraně i Rakhinům, ale hlavně Rohingům. A jaké to bylo, milé děti, překvapení, když muslimští Rohingové místo boje proti Japoncům, obrátili obdržené zbraně proti buddhistickým Rakhinům!
A asi Vás to velice překvapí, ale jaký islám tak asi Rohingové vyznávají?! No jo, je to on - wahhábismus alias salafismus! Až by člověk skoro chtěl zakřičet "Ale to nesouvisí!". No jasně, nic s ničím nesouvisí, to známe, že?
Takže když muslimští Rohingové zkusili vybít buddhistické Arakánce, kteří byli veskrze zemědělci a zejména vesničané neměli o nějakém boji ani ponětí, stalo se to, co se tak občas stává - mírumilovní buddhisté se zorganizovali (přičemž budiž řečeno, že jich tisíce uprchlo před masakrem do hor, jelikož tisíce dalších bylo zabito - a dnes by se samozřejmě řeklo - "islamisty". Protože, ono to s islámem určitě nesouvisí, žejo, paní Millerová-Rudecká, totiž Dusan Rudecky?!).
Muslimští Rohingové si tak ve II. světové válce se svým náboženstvím míru udělali vlastní válku, v které byli poraženi. Bylo to přes tři roky krutého násilí, kdy Britové naprosto zmateně přihlíželi, co se jim to děje pod rukama.
Když už to vypadalo, že by mohl být klid a Barma vyhlásila v roce 1948 nezávislost, Rohingové pro změnu vyhlásili džihád. Důvodem bylo, že jim po vykonaných masakrech nebylo dovoleno vrátit se do jejich vesnic a byli "odsunuti" (ehm... nepřipomíná Vám to něco?! Československo... 1945... a tak...?). Velkou úlohu v džihádu hráli venkovští muslimští klerikové, kteří podněcovali věřící, aby se stali mudžahedíny (pokud Vám to náhodou - pro změnu - připomíná např. Afghánistán, tak se nemýlíte). Loupilo se, vraždilo se, znásilňovalo se - prostě normální stav v náboženství míru...
Nejvíc muslimů je na severu Arakánského státu. Samozřejmě tuto oblast chtěli oddělit od zbytku Arakánu a vyhlásit samostatný muslimský stát. Od té doby se nic moc nezměnilo - jen ta muslimská migrace z Bangladéše zkrátka Barmánce baví tak nějak pořád méně a méně. Fakticky se zde válčí skoro 80 let. Kam přijdou Rohingové, začnou uplatňovat wahhábismus a místní obyvatelstvo "končí". Většinová buddhistická Barma se jen snaží zabránit, aby se na jejím území kumulovali džihádisté a chce udržet Barmu buddhistickou. No, takže holt - Maďaři staví ploty, Barmánci kladou miny a jen my si myslíme, že "to přece bude dobrý"...
Mimochodem - nejen redaktorům Novinek doporučuji pojednání o muslimské enklávě v Arakánu...“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
