Zároveň zakladatel analytické společnosti Stratfor konstatuje, že referendem zahnali Řekové Německo do kouta. „Něco takového se ovšem Řekům nemusí vyplatit, protože Němci jim tento úder vrátili s ještě větší intenzitou,“ soudí Friedman, podle kterého bylo klíčovým momentem minulého týdne právě řecké referendum. „Kdyby se lidé vyjádřili pro úsporná opatření, měla vláda kapitulovat. Jelikož však voliči řekli jasné ne, měla řecká vláda sdělit Evropské unii, že s návrhem nesouhlasí,“ míní Friedman, který se pro nadpis svého textu „Impérium vrací úder: Německá a řecká krize“, inspiroval v americké sérii Star Wars.
„Řekové prostřednictvím referenda demonstrovali svůj postoj, který měl podle vlády vytvořit zcela novou šachovou partii. Německo požadovalo, aby se Řekové vzdali části své suverenity a ti se také nakonec podvolili,“ konstatuje Friedman. Uvádí dále, že ekonomika Německa je založena na exportu, a proto si nemůže dovolit zhroucení EU. „Tím by byly vážně ohroženy jeho národní zájmy. Německo bylo řeckou krizí vyděšeno ze dvou hlavních důvodů. Němci byli znepokojeni tím, že se Řecko snažilo využít nástroje národní suverenity, aby se vyhnulo potížím v důsledku úsporných opatření. To by v konečném důsledku znamenalo, že by zodpovědnost za řecké dluhy musela převzít EU, tedy Německo.
Celý text v angličtině najdete ZDE
Druhou obavou Německa bylo, že by v případě odchodu Řecka z eurozóny mohlo dojít k precedentu. Dlouhodobá životnost tohoto projektu by byla ohrožena. Každá země by potom mohla vystoupit a vytvářet tržní bariéry. Takže noční můra pro Německo,“ míní Friedman, který považuje návrh Německa na dočasný odchod Řecka z eurozóny za vynikající tah. „Když se při vyjednávání obáváte nějakého scénáře, neexistuje lepší strategie, než takovou variantu začít požadovat. V každém případě se opět potvrdilo, že Evropská unie je zcela v rukou Německa. Tentokrát se to Berlín ani nesnažil nijak zakrývat. Zejména východoevropské země sice německou variantu podporovaly, ale další státy byly proti a právě ty byly naprosto upozaděny,“ konstatuje Friedman.
Friedman také zmiňuje, že Německo požadovalo, aby Řecko souhlasilo s dohledem zástupců EU, což by znamenalo v praxi dohled Německa. „Němci si to ve skutečnosti nepřáli. Co si ovšem nějaký národ přeje a co udělá, to je velký rozdíl. Němci ve skutečnosti chtěli, aby se Řekové bezodkladně podřídili úsporným opatřením výměnou za podporu jejich bankovního systému. Kancléřku Merkelovou ani tak netrápilo stanovisko řecké vlády, ale výsledek referenda. Pokud by Německo přinutilo Řecko kapitulovat, šlo by o standardní výsledek vyjednávání. Kdyby však ke kapitulaci přinutilo vládu tváří tvář volebnímu mandátu voličů, jednalo by se o útok na národní suverenitu. Němci proto této volbě nemohli vyhovět. Museli reagovat tím, že požadovali další ústupky,“ vysvětluje Friedman.
„Ale to ještě není konec. Nyní je na řecké vládě, aby realizovala body obsažené v dohodě. To nebude vzhledem k výsledku referenda nic snadného. Situace v zemi je zoufalá především vzhledem k mizernému stavu bankovního systému. To byl ostatně hlavní důvod, proč nakonec Němci donutili Řeky ke kapitulaci. Nyní však Řecko čelí nejenom tvrdým úsporným opatřením, ale také nadvládě ze zahraničí. Němci nyní Řekům nedůvěřují. Nemají však na mysli jejich vládu, ale samotné voliče. Také proto požadují mezinárodní sledování a kontrolu. Z německého pohledu jde o rozumný krok, ale pro samotné řecké obyvatelstvo jde o velmi výbušnou záležitost,“ píše Friedman.
„Za druhé světové války Německo mimo jiné okupovalo také Řecko. Tyto vzpomínky nyní dominují veřejnému prostoru v Řecku. Někteří lidé vnímají dohodu jako návrat německé okupace. Je obtížné předvídat, co se může kvůli tomuto napětí dít. Obzvlášť v případě, když Řekové i nadále zůstanou chudí a navíc ztratili část své suverenity. Němci si pravděpodobně na samém počátku představovali jiné vyústění celého příběhu. Je zřejmé, že Řecko není schopno vyhovět německým nárokům a Německo zase řeckým požadavkům. Bankovní krize dala Německu do rukou nástroj, kterému lze jen stěží odolat. Řekové musí přijmout úsporná opatření a přenášet klíčové prvky své svrchovanosti pod kontrolu Německa. Co dalšího by mělo Německo a Řecko udělat? Tragédií geopolitické reality je to, že to, co se stane, má jen málo společného s tím, co si přáli politici na samém počátku toho všeho,“ uzavírá Friedman.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
