Podmínky, které v neděli předložila Alexisi Tsiprasovi Evropská unie, jsou naprosto nevymahatelné. Zemi z krize nijak nepomohou, jen ji uvrhnou do ještě větší „spirály dluhů“. „Jinak řečeno, zmocňují se těch zbylých řeckých zdrojů,“ píše Evans-Pritchard.
Na základě této dohody by mělo Řecko mimo jiné vzít 50 miliard euro a vytvořit z nich fond, jehož cílem je splácet dluhy a který bude spadat pod „supervizi“ EU. Řecko také musí učinit škrty v rozpočtu, čímž jen odloží krizi eurozóny o dalších pár let, zatímco jim bude klesat životní úroveň.
Přebytky, které má Řecko vykazovat, však nejsou výsledkem žádných věděckých analýz, nýbrž součástí dohody, jejímž cílem je „předstírat, že dluh je udržitelný“. Evans-Pritchard pak celou situaci označuje za „šarádu“.
Podle laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana jsou požadavky Evropské monetární unie „šílenstvím na všech myslitelných úrovních“. „Za posledních pár týdnů jsme zjistili, že být členem eurozóny znamená, že pokud nebudete poslouchat, věřitelé zničí vaši ekonomiku,“ řekl Krugman.
„To jde za hranice hrubosti, tohle je čirá pomstychtivost, úplná destrukce národní svrchovanosti bez naděje na úlevu. Je to možná nabídka, kterou Řecko nemůže přijmout, ale hlavně je to groteskní zrada všeho, čím by evropský projekt měl být,“ sdělil Krugman.
Banky kolabují, lidem docházejí peníze, přicházejí o práci, jelikož firmám a továrnám docházejí zdroje, a tudíž už krátí pracovní dobu a některé dokonce koncem týdne ukončí provoz. Turismus klesl o 30 % a Řecko čelilo hrozbě, že mu koncem měsíce dojdou zásoby jídla z dovozu, uprostřed turistické sezony.
„Není pochyb, že Syriza řeckému lidu prodala falešnou vidinu, která nemohla jak vyhovět Trojce, tak ponechat Řecku euro,“ píše Evans-Pritchard a dodává: „To je ale jen půlka příběhu.“ Druhá půlka totiž leží na bedrech Trojky, tedy Evropské centrální banky, Mezinárodního měnového fondu a hlavně Evropské komise, která namísto aby chránila Řecko před věřiteli, funguje jako jejich pomocná ruka.
„Pravdou je, že Řecko zbankrotovalo už v roce 2010,“ píše Evans-Pritchard a dodává, že tehdy ale Trojka nedovolila, aby nastal regulérní bankrot, poněvadž ten se mohl rošířit do dalších zemí, jako byly Itálie, Portugalsko či Španělsko.
Cílem celé dohody tak není zachránit Řecko, ale euro a evropské banky a celý dluh se vrší na hlavy Řeků. Řecko se propadá do větších hlubin dluhů, které nemůže splatit, a v příští ekonomické krizi bude prvním státem, kterého se dotkne.
Avšak v nejhorší pozici je nyní Německo, na něž se valí kritika ze všech stran, jelikož ze svých podmínek neustoupilo ani o píď i přes výtky samotného MMF, že by se měla Řecku část dluhu odepsat.
„Pro eurozónu je tahle ‚dohoda‘ tím nejhorším ze všeho. Nic nevyřešili. Německo a jeho spojenci se poprvé pokusili vytlačit zemi z eurozóny, a tím poškodili svátost měnové unie,“ píše Evans-Pritchard
Na závěr shrnuje svoji analýzu citací historika Simona Schama: „Pokud měl minulý týden na hlavě Pyrrhovu korunu Tsipras, tak teď ji převzala Merkelová. Její ultimátum označilo začátek konce EU.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
